Bojím se, aby mi nespadlo ve sprše mejdlo, vtipkuje posila Rybiček 48

FOTO: Kytarista Michal Brener

Je to jen několik dní, kdy skupina Rybičky 48 představila svou novou koncertní posilu, kytaristu Michala Brenera. Vyzpovídali jsme ho, jak dlouho hraje na svůj nástroj, jak se s kapelou poznal a ověřili jsme si jeho smysl pro humor.

Máš za sebou tuším první tři koncerty – v Pardubicích, Kutné Hoře a v Praze –  s kapelou Rybičky 48. Jak koncerty hodnotíš?

Ano, je to tak. S klukama jsem teď odjel první tři výborný koncerty. Na všech byla skvělá atmosféra, ale nejvíc mě asi bavil koncert v Kutné Hoře, protože to byl můj první koncert s R48 a ta energie, která byla mezi publikem a kapelou, to bylo něco neskutečného.

Koncert na Žižkovské věži byl zase zajímavý tím, že byl ve zvláštních prostorách, sice ne moc uzpůsobených na živé koncerty, ale výhled na krásně rozsvícenou Prahu náš koncert ještě víc vyzdvihl.

Dobře, začněme nyní od začátku: jak ses s dosavadním triem Kuba Ryba, Petr Lebeda a Ondřej Štorek poznal?

Asi sedm let jsem hrál v kapele svého táty. Jednou jsme hráli v Kutné Hoře a náhodou se na akci objevil Kubův táta, uznávaný jazzman Pavel Jakub Ryba, kterého můj táta znal už z dřívějška a tak mě s ním seznámil. Pak jsme se dali do řeči, moje hraní se Pavlovi velmi líbilo, takže když pak Kuba sháněl nového kytaristu, jeho táta doporučil právě mě.

Kdy padl nápad na to, že bys mohl být koncertní posilou?

Ten nápad pochází od kluků. Oni hrají už přes deset let v obsazení kytara, basa a bicí a zhruba před dvěma lety chtěli kapelu nějak pozvednout, tak si k sobě přizvali druhého kytaristu Honzu Štrupa. Ten s nimi hrál střídavě asi dva roky, ale pak se s ním nějak nepohodli, takže začali shánět nového kytaristu a tím jsem se stal já.

Osobně si myslím, že o dvou kytarách je to větší nářez a lepší show a vypadá to lépe i vizuálně.

A kdy padlo rozhodnutí? Chtěli tě kluci mezi sebe hned, nebo tomu předcházela obšírnější diskuze?

Myslím, že po první zkoušce, byli kluci pro, ale já jsem se potřeboval ještě pořádně rozhodnout. Když jsem hrál s tátou, tak nám to skvěle šlapalo a opustit starou kapelu pro mě bylo velice těžké. Když mi pak Kuba nabízel angažmá v Rybičkách, zjistil jsem všechny informace kolem a pak už to bylo jen o mém rozhodnutí.

Když jsem se snažil z vašeho managera před časem dostat, kdo má být tím novým kytaristou, řekl, že je to člověk, který se s kytarou narodil. Jak dlouho hraješ na kytaru?

Na kytaru hraju osm let. Kytara je celý můj život, nebo spíš muzika sama. Hraní na kytaru mě hrozně baví a je to pro mě nejlepší hudební nástroj, kterým můžu vyjádřit svoje emoce a city. Myslím, že je na první pohled poznat, když se dělá muzika od srdce a pro potěšení. Můžete to posoudit sami, až nás uvidíte v nové sestavě.

Probíhaly nějaké zkoušky před tvým prvním angažmá s Rybičkami 48, nebo se šlo rovnou na věc?

Když mě Kuba na začátku oslovil a viděl, že bych měl o místo kytaristy zájem, poslal mi čtyři písničky na naučení a hned další týden jsem šel s klukama do zkušebny, aby si mě poslechli naživo.

Další zkouška byla o dva dny později, ale to už se zkoušelo s celou kapelou a pak jsem dostal čas na rozmyšlenou, jestli do toho jdu nebo ne. Když jsem klukům na konci týdne napsal, že chci v kapele hrát, byli rádi, že našli nového kytaristu a mě začala nová životní etapa. Poté mi jen poslali celý repertoár a týden před koncertem následovaly tři dny zkoušení celého koncertního setu.

Jak dlouho o Rybičkách 48 víš a posloucháš jejich muziku?

O Rybičkách 48 vím už poměrně dlouho. Myslím, že poprvé jsem o nich slyšel, když se začal vysílat klip k písničce Sexuální akrobat.

Jejich muzika mě baví a myslím si, že to jsou skvělí muzikanti a jdou si tvrdě za svým cílem. Nová deska mě mile překvapila. Jsou na ní některé písničky, které jsou v trochu jiném stylu, než na jaký můžeme být u Rybiček zvyklí, a to se mi právě líbí.

Kdybys měl třemi slovy popsat svůj vztah k muzice, která by to byla?

Láska, vášeň, posedlost.

Kuba, Petr i Ondra se mohou pochlubit, a často chlubí, řadou tetování na různých částech těla. Jak jsi na tom v tomto směru ty?

Mně osobně se tetování líbí, ale zatím jsem to u sebe nějak neřešil. Spoustě muzikantům to na podiu sluší, i když žádné tetování nemají, ale to neznamená, že bych si časem nějaké nechtěl pořídit.

Pro mě by hlavně tetování muselo mít nějaký specifický význam. Nemám rád takové ty jednoduché vzory co má každý, jen aby nějaké tetování měl. Tetování v sobě hlavně musí ukrývat nějaký nápad, který pro vás něco znamená.

Myslíš, že ti v rámci tvého nového angažmá nějaká tetování přibudou?

Uvidíme, každopádně bych to musel pořádně promyslet.

Čeho se obáváš, že se ti v Rybičkách 48 může stát?

Nejvíc se obávám toho, aby mi ve sprše nespadlo mejdlo na zem. (smích)

Ne, teď vážně. Kluci jsou super a je s nima sranda. V kapele je to hodně o komunikaci, a když se lidi dokážou v klidu domluvit, tak je všechno jednodušší.

A čeho už se nemůžeš dočkat? Je to jarní šňůra, koncerty pod otevřeným nebem na festivalech, fanynky,…?

Jarní sezóna bude určitě skvělá, ale nejvíc se asi těším na festivaly a na společné zážitky s klukama. Jsem si jistý, že to bude stát za to, takže kupujte cédéčka, choďte na koncerty a užívejte si života stejně jako my.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Martin Peška
Autor je šéfredaktorem magazínu TOPZINE.cz. V Praze vystudoval sociální a mediální komunikaci a v Olomouci žurnalistiku. Od roku 2008 působil v PR, kterému se věnuje jakožto nezávislý konzultant dodnes. Jeho velkou vášní je vlastní sbírka pivních sklenic.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*