3 fotky 
V komorní atmosféře klubu Blues sklep probíhají každý den od 21 hodin do půlnoci bluesová nebo jazzová vystoupení. Ve čtvrtek 27. ledna se zde představil zpěvák a kytarista Eric Stanglin s kapelou The Juke Joint Heroes. Tento večer se nesl v rytmu opravdového blues a Eric naší redaktorce poté o životě bluesmana i něco málo povyprávěl.
Kytarista Eric Stanglin, Zdroj: oficiální myspace
Snad každé představení má něco do sebe, ale malá scéna vždy pulzuje tajemstvím a pohodou zároveň. Koncert začal deset minut po deváté hodině a skládal se ze tří sekcí. Mezi nimi byly patnáctiminutové přestávky a skončilo se až o tři hodiny později. Večer byl hudebně velmi rozmanitý. Zazněl blues z dvacátých, čtyřicátých, ale i šedesátých let s trochou rock’n’rollu a hudba legend, jako jsou Elmore James nebo Howlin‘ Wolf.
Američan Eric Stanglin, který podle svých slov začal s muzikou už jako teenager, hraje jednou měsíčně blues v centru Prahy v klubu Blues sklep. Vystupuje společně s českou skupinou The Juke Joint Heroes. Za bicí usedl Vojta Fidler, basy se ujal Jan Císař a na kytaru kromě Erica hraje Jiří Maršíček.
„Kapelu jsme dali dohromady teprve minulý rok v říjnu. Je to krátká doba, proto se každým představením snažíme zlepšovat. Všichni členové jsou ale výborní muzikanti. Každý měsíc hrajeme tady a prozatím jiné angažmá nemáme. Na léto plánuji hrát stále tady, ale také na jiných místech,“ říká Eric.
Z Oklahomy přes Dallas až do Prahy
Oklahomský rodák žil několik let v texaském Dallasu, kde hrál s různými muzikanty a zde přilnul ještě více k blues. Eric vysvětlil, proč nyní bydlí v Praze: „V Americe jsem na univerzitě studoval jazyky, ruštinu a němčinu. Do Ruska se mi stěhovat nechtělo a Německo bylo příliš drahé, tak se Česká republika stala takovým kompromisem. Poprvé jsem do Čech přijel v roce 1993 a s krátkými přestávkami, kdy navštěvuji rodnou zemi, tady od té doby žiji. Česko mám velmi rád. Praha je opravdu krásné město.“ Eric zde spolupracuje s místními bluesovými muzikanty, například s Janem Kořínkem nebo René Trossmanem.
Pohodová atmosféra klubu Blues sklep, Zdroj: stránky klubu
Eric není jen kytarista s bottleneckem na prstu, ale také skládá své vlastní písně. „Je vcelku nemožné napsat nějakou novou bluesovou věc. Když zpívám písničky jiných, cítím, co tím chtěli vyjádřit. Sám píšu nejčastěji o vztazích, o věcech, co se mně osobně staly. Většinou je to hodně temné dirty blues. Když píšu skladbu o něčem špatném, co se mi stalo, je to skoro jako herecký výkon. V textu hraji hlavní roli a na pódiu odkrývám něco ze svého osobního života.“
Mississippi uprostřed středověké Prahy
Playlist byl ve čtvrtek večer sestaven z rytmických svižných blues, která vystřídala pomalejší. Ericův lehce zastřený hlas rezonoval svou nezaměnitelností a s pravým feelingem pro blues. Sóla pro kytaru zvládl talentovaný Jiří Maršíček excelentně, s lehkostí a pivem u pódia. Ke konci představení Jiří dokonce vystřídal Erica za mikrofonem. Mezi písněmi Eric pronášel krátké přátelské proslovy. Po zvukové i technické stránce kapela prokázala svou profesionalitu.
Nejvydařenějšími momenty večera byly Feel Like Goin‘ Home, cover verze Muddyho Waterse, a Me and the Devil Blues, původně od Roberta Johnsona. Obě skladby potvrdily, že opravdové blues se musí umět zahrát i prožít. Skupina jako celek hrála s nadšením a její nasazení by rozhodně sneslo více posluchačů.
