Benefiční Barování se Sandrou Novákovou ukázalo, co všechno může vzniknout z nudy

!Fotogalerie!Herečka a příležitostná zpěvačka Sandra Nováková si 19. dubna v pražské Lucerně otevřela vlastní Benefiční Bar. Na jeho nápojovém lístku se objevila jména jako Tomáš Klus, Ewa Farna nebo Eddie Stoilow. Nejeden návštěvník benefičního večera tak odcházel domů s notnou dávkou hudby v žilách.

Velká holka, Sandra Nováková, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Prostředí pařížského šansonového podniku na mě dýchlo dřív, než jsem stačila odlepit patu od posledního schodu vstupní haly. Velký sál Lucerny do nejmenší skulinky zaplnily kulaté stolky s červenými židlemi a ty pak čestní hosté převážně z řad umělecké bohémy. Tam, kam již nebylo možné vtěsnat další stolek, postavila se divákova noha. Balkony a barové prostory zůstaly v držení hostů, kteří se sice slavným jménem nehonosili, ale o to více se třásli na dávku dobrovolného barování.

Poté, co Sandra Nováková vyslala k plnícímu se sálu instrukci: „Bavte se a kuřte.“ (divíte se správně, i to bylo v rámci benefice v prostorách Lucerny dovoleno) se do vzduchu vznesl oblak cigaretového dýmu. Ten se stal posledním nutným prvkem pro dotvoření nekonvenční atmosféry večera.

Zhruba kolem půl osmé pořadatelé definitivně usoudili, že pětkrát překontrolovaná technika je připravena na nadcházející příval umělců. S elegancí pravé dámy (a pomocí pravého gentlemana) se tak na podium vyhoupla Sandra Nováková. Evidentně dobře naladěná tvůrkyně celého projektu se s přihlížejícími podělila o malou perličku z kuloárů. Prozradila, že celé její dílko vzniklo na svém počátku tak trochu z nudy (jak už to u velkých projektů bývá).

Slovo nuda nicméně během večera více prostoru nedostalo. Po Sandřině úvodní písni, ve které nám sdělila, že: „Není malá, ale veliká,“ se spustil téměř pětihodinový hudební maraton. Umělci si při něm mezi sebou podávali mikrofon doslova za chůze.

Skupina Eddie Stoilow barovala jako o život, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Mezi prvními si na pódium přišli pobýt Lucia Šoralová, Dominika Hašková, Ewa Farna, Matěj Ruppert nebo Ondřej Brzobohatý, který po celý večer plnil úlohu hlavního klavírního doprovodu. Vlnu více či méně typických francouzských šansonů završil jednou ze svých villonských balad skladatel Michal Horáček.

Po vzoru známého jazykolamu jde vlna za vlnou přišla na řadu druhá hudební smršť. O tu se postarali zejména chlapci ze skupiny Eddie Stoilow, kteří sice nepřiměřeně dlouho zvučili, ale prodlevu jsme jim záhy rádi odpustili. Mimo jiné třeba při zvuku písně Floating nebo Frozen. Za nimi následoval další nekontrolovatelný výčet baristů v čele s Michalem Hrůzou, Benem Cristovaem, Jitkou Čvančarovou nebo skupinou Bek Ofis.

Fotka pro Vojtěcha Dyka, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Pověst nekontrolovatelných bavičů si obhájili muzikanti Jan Maxián a Jakub Prachař ze skupiny Nightwork. Své vystoupení adresovali na osobu Vojty Dyka, který se oproti původnímu plánu na Barování nedostavil. Vtipně (ač možná nevědomky) navázali na fakt, že během večera zaznělo až překvapivě velké množství písní skupiny The Beatles. Korunu svému vystoupení nasadili tím, že Vojtovu novou přítelkyni titulovali jménem Yoko Ono.

Ve výčtu hudebních vystoupení se nenechaly zastínit ani připravené etudy ze strany některých divadelněji založených umělců. S originálním pojetím verze chilského procesu s krycím názvem Pero pana prezidenta vystoupil moderátor večera Filip Rajmont, který mnohým slabším povahám svým výkonem vehnal slzy smíchu do očí. O  své pověstné umění pantomimy pak diváky neošidil ani přítomný Boris Hybner.

Spočítat všechny umělce, kteří se v rámci lucernového barování byť jen mihli ve světlech reflektorů, by dle mého názoru s určitostí nedokázali ani samotní pořadatelé. S přesností halířovou však sečetli částku 337 tisíc korun českých, kterou toto benefiční mihnutí přineslo nadaci Naše dítě. Možná právě z radosti z dobrého skutku nebo možná jen z čirého potěšení z hudby si nakonec někteří z hudebníků vystřihli společně skladbu od Boba Marleyho No Woman No Cry.