2 fotky 
Pop-rocková skupina Bek Ofis působí na české hudební scéně již sedmým rokem. Zakládající člen kapely Jan J. Nedvěd prozradil v exkluzivním rozhovoru pro Topzine.cz informace o chystané desce.
Hádám správně, že název tvé kapely znamená Back Office napsané foneticky?
Přesně tak. Ani nevím, proč mě napadlo to takhle napsat, z nějakého důvodu se mi to ovšem zamlouvalo, a od té doby hraju pod touto „značkou“.
Kapela Bek Ofis je dnes vlastně výhradně „tvoje“ kapela, z původních čtyř členů jsi nyní jediný regulérní člen, ostatní jsou v podstatě hosté. Proč k tomu vůbec před čtyřmi lety došlo?
V počátcích jsme byli čtyři kluci, co nadšeně hráli ve společné kapele. Nepohodli jsme se až během natáčení první desky, kde se i částečně určovalo, jakým směrem půjdeme. No a z hádky se stal problém, který jsme pak řešili rozchodem. Od té doby dělám Bek Ofis jako svůj hudební projekt.
Dalo by se tedy říci, že svou přirozenou dominanci v kapele umocňuješ faktem, že jsi výhradním skladatelem i textařem tvorby kapely, že?
Ano píšu písničky i texty, ale dnes je to dané tím, že kapela se rozpadla, a tak si Bek Ofis řídím sám.
Kdo tě v současnosti doprovází na koncertech?
Jsou to bubeník Michal Havel, baskytarista Jakub Jakubec, kytarista Zdeněk Bareš, pianista Jan Maxián a vokálistka Kristýna Foltýnová. Asi budeme muset začít hledat větší podia. (smích)
Může je někdo znát z nějakých jiných hudebních projektů?
Jasně, takže například Honza Maxián hraje se skupinou Nightwork, Kristýna zpívá v muzikálu Antigona, Jakub hrál dlouhou dobu v kapele Pumpa a Michal třeba v kapele Zlatý Voči. Pan doktor (Zdeněk) je znám především z různých vyšetření, která provádí.
Jak skládáš písničky? Předchází text notám či naopak?
Záleží na tom, na který nástroj zrovna hraju, ale většinou mě napadne melodie a do toho potom zakomponuju „vhodný“ text.
Do jaké míry jsou podle tebe ve skladbách Bek Ofis obsažené tvé pocity a emoce z doby, kdy jsi danou písničku napsal?
Je to asi jako napsat báseň. Nemůžeš čekat, že bude úplně jiná, než jak se v dané chvíli cítíš. Takže pokud ti je mizerně, nenapíšes veselou a naopak. I když… Teď by to mohlo vypadat, že mám pořád depku! (smích)
Všiml jsem si, že jste minulý rok zaútočili na několik hudebních soutěží, a vyhráli jste Sázavafest Battle. Jaká to pro tebe byla zkušenost? Přineslo ti to něco?
Každé vystoupení nám přináší zkušenosti a tím víc, když je „o co hrát“. Byli jsme nervózní a dost jsme se báli, že něco pokazíme, podobně jako při našich koncertech ve větších klubech. Není to na škodu.
Minulý rok jste vydali singl se třemi písněmi. Jak ho mají fanoušci chápat? Jako doplnění debutového alba anebo nové desky?
Nejlépe jako mezičlánek. Chtěli jsme ukázat, že se dokážeme mírně odklonit od započatého stylu, zjistit jak na to fanoušci zareagují, a pak se pustit do nové desky.
Jak to má kapela s koncerty? Přeci jen mnohé lidi, včetně mě, už nadchla muzika při poslechu doma z CD, ale když jsem pak viděl kapelu na živo, vůbec jsem nechtěl uvěřit, že je to skutečně ta samá.
Teď můžu jen doufat, že koncert byl dobrý. (smích)
Tady máme opravdu trošku rozdíl. Především je to kvůli donedávna ještě častým změnám v sestavě. Hlavně starší písničky zní na koncertě prostě jinak než na desce. Toho se chceme u nových vyvarovat a hrát vše co nejvěrněji nahrávkám.
Na desce je znát, že na ní bylo dost času a možnost vyhrát si s aranžemi. Připravujete se nějak speciálně i na jednotlivé koncerty, aby se stalo vaše vystoupení nezapomenutelnou show? Například nějaké světelné efekty, okouknutí si místa koncertu,…
Podobné ambice jsme měli minulý rok v březnu, kdy jsme hráli v Rock Café. Vydali jsme dva speciální videoklipy – příběhy jako podporu koncertu. Hráli jsme společně se smyčcovým kvartetem, dechovou sekcí, fungovaly video projekce… Tohle je rozhodně cesta, kterou chceme jít. Jen je to hodně práce, organizace, a především jde o prostředky. Ale i to je naším cílem. Koncerty jsou pro nás velice důležité. Hlavně proto, že máme za cíl lidi bavit, ukázat emoce, energii…
Dost často pobýváš v zahraničí – pracovně?
Většinou ještě studijně, pracovně zatím jen občas.
Sleduješ tam také koncerty zahraničních kapel?
Pokud můžu, tak ano. Občas si zajedu třeba i nějaký koncert. Hodně mě bavili třeba Oasis v Manchesteru, nebo Coldplay. Ovšem největší poklonu musím složit panu Williamsovi. Robbie to prostě s lidmi fakt umí.
Domácí letní festivaly vás vůbec nechtějí přijmout, co myslíš, že je tou příčinou? Zkusíte vyrazit zase na nějaké koncerty na Slovensko, do Rakouska nebo Maďarska?
Momentálně jednáme s promotéry v Německu. Jak to dopadne, uvidíme, ale zájem tam určitě je i z druhé strany. Domácí letní festivaly fungují na trhu s velkým přetlakem a je těžké cokoliv nového přijmout. Ačkoliv to do jisté míry chápeme, snažíme se tam probourat, někdy je přeci taky čas na změnu, ne?
Já jsem pro. Prozradíš nakonec něco o novém albu? Alespoň název, počet písní…
Název ještě není, protože se akorát dokončují písničky, teprve potom vznikne finální výběr. Prozradím ale, že jich nejspíš bude okolo deseti, v několika jazycích, a nejspíš na nich bude znát posun k většímu využití syntetických nástrojů – ovšem za stále stejné sestavy původních nástrojů.
