2 fotky 
Především mladá básnířka a zpěvačka, rodačka z Přerova. Sběratelka starých věcí, milovnice čaje a cukrárenské poetiky i chovatelka potkanů aneb Janele. Ochutnávku z jejího zpovídání za mlsání zmzliny, které se uskutečnilo 20. června, si můžete přečíst právě zde.
Janele z Liků při autorském čtení Foto: Monika Wagnerová
Janele, vystudovala jsi Pedagogickou fakultu v Olomouci, vedlo Tě něco konkrétního, studovat na učitelku?
Původně jsem měla v záměru studovat klasickou filosofii a bohemistiku na filosofické fakultě. Jenže jsem se nakonec nemohla zúčastnit ze zdravotních důvodů nejen maturity, ale většiny proběhlých přijímaček a pedák na mě vlastně tak nějak zbyl. Jediný mi vyšel vstříc, podmínečně mě přijal s tím, že musím doložit maturitní vysvědčení v září. Další rok jsem zvažovala, že vyzkouším přijímačky znovu, ale rodiče byly zásadně proti případnému přestupu.
A chtěla bys učit?
Do školství se mi, abych pravdu řekla, moc nechce z několika důvodů, i když si subjektivně myslím, že mám co žákům nabídnout… Důvodem jsou poměry v dnešním školství a mé ustrojení psychiky, na druhou stranu se možná jen zbytečně bojím selhání a podceňuju se. Navíc se říká: odříkaného chleba největší krajíc, že?
Pedák si lidé většinou spíše spojí s učitelskou profesí, než s umělkyní (básnířkou-zpěvačkou)? Jak si se dostala k tvorbě?
Mé první literární pokusy jsou spojené s mým naivně komiksovým dětstvím… Napsala jsem kostrbatou povídku o našem vesnické voříšce, která snad byla křížená s čertem (odháněla slepice a kradla jim vajíčka, navíc protože babička topila její štěnata, vždy si nějaké schovala a až bylo velké, tak ho přinesla z půdy na světlo boží), a poslala jsem ji do časopisu Mickey Mouse či snad Kačera Donalda, přesně již nevím… Dostala jsem nějaké knížky od Walta Disneye a nakladatelství Egmont. Později asi tak ve čtrnácti patnácti jsem začala mít záchvaty automatického psaní, doslova jsem chrlila všemožné obrazy, šroubovaná souvětí, přiznávám, že i s notnou dávkou stylizace, která byla silně ovlivněna všemožnými žánrovými odnožemi metalu. Bylo to pro mě vůbec magické období a věci se daly rychle do pohybu. Dostala jsem první kazetu kapely Crematory od jednoho čichače toluenu a za pár měsíců jsem sama v doom metalové kapele zpívala, pokoušela se psát texty v angličtině. Paralelně jsem poznávala alternativní kulturu díky jednomu učiteli hudební nauky, který mě také obsadil jako hráčku do svého industriálního tělesa Kojetínské industriální filharmonie. Hrála jsem tam dřevěným autíčkem na sestupně poskládané parkety (smích)… Prošla jsem několika kapelami, někdy se stačily rozpadnout dříve, než jsme vůbec společně vystoupili… A co se týče zpěvu: Prošla jsem si od sborových vystoupení v bílých silonkách až po deathmetalový murmur. Ještě první ročník na VŠ jsem chodila na hodiny zpěvu do lidušky.
Takže na vysoké si tvůrčí prostředí moc nezažila?
Spíše ze strany učitelů, než studentů. Samozřejmě na pár velmi výrazných výjimek. Asi nejblíže jsem měla k těm, kteří měli jako druhý obor nějakou uměnovědu. Na druhé straně je studium na PdF časově velmi náročné pelmel, moc volného času na samotnou zábavu nezbývá… Na FF snad nikdo před devátou ani nevstává…
V kavárnách se studuje pěkně..., Autor: Marián Luha, Topzine.cz
A jací byli Tví učitelé na PdF?
Osobití a o některých by se i dalo říci, že i skvělí a profesionální. Většinou s výborným přístupem ke studentům, ochotní se domluvit.
Vraťme se k tvorbě, konkrétně k literatuře. Někteří autoři tvrdí, že poezie není literatura. Co si myslíš Ty?
Podle mě jsou próza a poezie dva velmi odlišné světy. Poezie je podle mě více intuitivní proud, kde člověk je jakési médium, které zaznamenává. Próza si žádá přísnější logickou strukturu, svůj čas k rozvinutí příběhu a větší soustředěnost čtenáře. Poezie zase od čtenáře očekává schopnost pochopit propojení metafor, poslání na kterém je báseň vystavěna, a to v krátkém čase…
Co říkáš na moderní poezii?
Nelíbí se mi přemrštěná snaha dnešních básníků za každou cenu do poezie projektovat aktuálnost, jakousi moderní a líbivou odvázanost, hovorovou angličtinou, slangem. Asi se nedokážu na jejich vlnu naladit, bavit se s nimi tak, aby to nebylo na sílu. Asi se nechci bavit, jako spíše se naučit pokoře a podívat se na věci úhlem pohledu, kterým jsem se ještě na ně nikdy nedívala. Na druhou stranu i mé tvorbě může kdekdo vyčítat zpátečnictví a těžkou proniknutelnost k jádru sdělení. Je to v pořádku. Svůj k svému.
Nedávno se konaly volby, mohu se zeptat, koho si volila?
Svůj hlas jsem dala straně zelených.
Paní „biomasa“ Tě neodradila?
Ne, možná bych blekotala jako ona, kdybych se ve společnosti Jana Krause měla uvolnit. (smích) Podle mě se jednalo o nedorozumění a její zmatení. Spíše je mi nepříjemné, když se do politiky zaplétají osobní vztahy, své ale jistě sehrávají oči demokracie – média, které se bohužel stále více vulgarizují.
Příjemně se s Tebou povídá. Existuje i něco, o čem se nerada bavíš?
Ano, nerada komunikuju s tzv. normálními lidmi, kteří vše zvládají v totálním nasazení běžného pracovního dne. O tom, proč zrovna já tolik věcí jako oni nezvládám, když je to pro ně rutina a zcela běžné. Bylo by to na dlouho, jim to vysvětlovat a možná by to ani nebyli ochotní chápat. Nerada se také bavím o kolektivním sportu. Někdy mám pocit, že jde o jakési společensky tolerované porno, směšný a přešlechtěný kult, se kterým se rádo identifikuje stádo.
Vhazování při hokejbalovém utkání, Foto: Jakub Pražák, Topzine.cz
Blíží se prázdniny, máš nějaké plány, co bys chtěla dělat?
Plánuji pracovní prázdniny. Chtěla bych se v Německu starat o nemocné v pokročilém důchodovém věku. Uvidíme, zda to vyjde. Mohutně se na německý pracovní trh tlačí pracovní síla z východu, který je ochotná pracovat za čtvrtinu toho, co by za stejnou práci dostal Němec.
A poslední otázka je na přání. Jakou otázku bys chtěla, abych Ti položila?
Nějakou o požitcích. Chutě a vůně jsou pro mě velmi inspirativní, stejně jako pěkné prostírání nebo zajímavé nádobí. Hodně básníků, umělců se scházívá spíše v hospodách. Básník Tomáš Hájek třeba prohlásil, že lidé co se scházívají v cukrárnách jsou většinou senilní, nebo na tom musí být již hodně špatně, když chodí do cukráren. Ale pro mě je setkání právě cukrárensko-pekárenská záležitost. Velký kus poezie je již v samotných názvech dezertů a nápojů nebo ve vybavení a dekoraci takovýchto míst.
Ukázka tvorby:
Liška parádnice
do stěn zrcadla světlušku posílá
košer a liška?
věta protivná
raději nugát
než prstem zahrozit
i pro piškot se cirkus dělá
kotrmelce, marše s překládanou nohou
za drobky válku!
ptákům co je zobou(báseň Liškomelec)
Nedalo mi to, a ještě jsem se zeptala na opravdu poslední otázku: Vanilková nebo čokoládová? Vanilková se skořicí. Odpovídá Janele okamžitě a bez váhání.
