3 fotky 
Pohanský večírek ve složení finských Korpiklaani, švýcarských Eluveitie a mystických holek, taktéž ze Švýcarska, Godnr.Universe! má klub Masters of Rock Café ve Zlíně úspěšně za sebou. Nenechavé rytmy jejich nástrojů, běžných i těch méně obvyklých, nám nedaly ani na chvíli vydechnout a nepustily nás z víru zvučné keltské hudby.
Zpěvák skupiny Korpiklaani - Jonne Järvelä, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Tyto řádky píši za doznívajícího zvuku dud v mých uších. Lidé oděni do triček, mikin či s nášivkami, nesoucími logo Eluveitie, častěji však Korpiklaani, se trousili okolo zlínských továren už v poměrně brzkých odpoledních hodinách, ačkoli plánovaný začátek koncertu byl stanoven na osmou hodinu večerní. Stejně tak tomu bylo v okolí klubového baru. Černooděnci tam vysedávali, popíjeli, ale především nedočkavě čekali a nesměle rozmlouvali se členy kýžených kapel.
Pohanský večírek započal v přesný nově stanovený čas. Tedy úderem devatenácté hodiny a třicáté minuty elegantně vkráčely na pódium dvě dívčiny Anna Murphy a Meri Tradic na vysokých podpatkách s úsměvy od ucha k uchu. Hned za nimi se objevila doprovodná kapela, jež dohromady tvoří magický projekt Godnr.Universe!.
Nekonvenční hlas Meri Tradic spolu s lehce elektronickou hudbou vytvořili mystickou atmosféru, kterou publikum, očekávající prudérní a energickou muziku, překvapivě akceptovalo, ba se dokonce náramně bavilo. A musím uznat, že frontman skupiny Eluveitie Chrigel se nemýlil, když před vystoupením vyzdvihoval živá vystoupení Godnr.Universe! nad jejich studiové nahrávky.
Po této líbezné, avšak ponuré (ačkoli mi připadá, vzhledem ke kvalitě podání, toto označení nemístné, užívám jej) předkapele, přišli na řadu lesní muži z Finska – Korpiklaani. Přihopsali stylově oblečení, někteří stylově zabahnění, a především naprosto připravení ukázat, co v nich je. Za skandování „Vodka, vodka, vodka!“ jim nezbývalo než se uvést stejnojmennou písní, přičemž křoví jim dělala láhev vodky. Publikum se svým skandováním však nedalo pokoj, dokud nedostalo svou další oblíbenou alkoholickou píseň „Bier, bier“.
Večer ve znamení houslí a dredů
Korpiklaani ale nejsou jen samá srandička a poskakování. Jejich set obsahoval i pomalejší houslové sólo, u kterého to však dredatý zpěvák Jonne Järvelä nevydržel a přes zjevný zákaz kouření v sále použil houslistu, rukama i myslí ponořeného do svého propracovaného sóla, jako tabatěrku a zapálil si. Smršť bujarého veselí musela ustoupit zdánlivě hlavní hvězdě večera Eluveitii. Ačkoli ten večer Eluveitie řádila tak, že tento dojem živě budila, hlavní hvězdou pohanského večírku oficiálně není. Skupiny totiž na různých koncertech své pořadí mění.
Nástup hudebně mnohem tvrdší, vážnější a co do image civilněji oblečené Eluveitie značně zamíchal publikem. Na značky nastoupili suverénně za hřmotu lidských hlasivek a rozpoutali uragán. Uragán unášející mysl pryč od prachu pozemského života. Valili do nás jednu vypalovačku za druhou a nenechali nás ani na chvíli vydechnout, nástroje se střídaly rychlostí blesku a energie sálala na všechny světové strany. Nechyběly písně z nového alba ani takové hity, jako je například Inis Mona.
Baťovy dílny přežily další atak
Aby bylo davové šílenství vyvolané v inkriminovaných prostorách ještě zjevnější, zorganizoval charismatický zpěvák Chrigel velmi rychle, navzdory Čechům s jejich pověstnou špatnou znalostí angličtiny, death wall. Tedy jednu z (pro někoho, komu pogo připadá už samo o sobě surové) brutálních forem poga, kdy se větší část publika nasáčkuje na strany a na povel se naproti sobě rozeběhnou a srazí se. Ano, takovou sílu má hudba.
Byl to zkrátka neuvěřitelný večer. Jeden z těch, kdy vaše fyzická energie je ta tam, ale vy cítíte tu duševní a dobře víte, odkud ji máte. Závěrem mám pro české fanoušky osobní vzkaz od dredatého Chrigela, kterým mě jen utvrzuje v tom, že se bavili stejně dobře jako všichni zúčastnění, zkrátka jedno velké : „Thank you!“
