4 fotky 
Již 19. listopadu se koná společná premiéra dvou studentských filmů. Prvním z nich je Bába, debut režisérky Zuzany Špidlové, poté následuje Druhé dějství z dílny mladého režiséra Olma Omerzu. Vzhledem ke své stopáži (Bába má 21 minut, Druhé dějství necelých 45 minut) nemohou být promítány jednotlivě. Avšak jejich uvedení do kin je už samo o sobě obrovským úspěchem. Zeptejte se sami sebe – kdy naposledy jste byli na nějakém studentském filmu?
Zdroj: distributor filmu
Bába aneb když je stáří na obtíž
Bába je psychologické drama o náctileté Veronice, která se musí starat o svou nemohoucí babičku. Je to práce nevděčná, vnučka musí zůstat celé dny zavřená doma, dávat stařence léky, krmit ji i koupat. Přitom nemá žádný čas na sebe nebo přátele. Místo toho, aby si užívala bezstarostná léta, je připoutána k ženě, jež je rodině jen na obtíž. Není proto divu, že se jí v hlavě začnou rodit temné myšlenky…
Bába je realistické drama, které se vám dostane pod kůži. Co jí však ubírá na kráse, je příliš krátká stopáž. Námět má v sobě veliký potenciál, ale něco málo přes čtvrt hodiny k rozvinutí příběhu prostě nestačí. Přesto se Zuzaně Špidlové (která je v závěrečných titulcích uvedena pod svým dívčím jménem Kirchnerová) podařilo vymáčknout z těch pár minut, co se dalo. Divák prožívá trápení mladé Veroniky již od první scény, kdy děvče musí v noci vstát kvůli skřehotání nemohoucí babičky. Obrovskou zásluhu na úspěchu filmu má dozajista i představitelka Veroniky Marika Šopovská. Ta hraje tak věrohodně, jako by si podobnou situaci doopravdy prožila. Pravděpodobně o ní ještě uslyšíme. To samé se naneštěstí nedá říci o Ondřeji Havlovi, jenž jí coby kamarád sekunduje. Právě on je nejslabším článkem celého filmu.
Pokud však stále váháte nad návštěvou kina, vězte, že si tento krátký film získal renomé nejen u nás, ale i v Evropě. Kromě ocenění za nejlepší film a nejlepší režii na FAMUFESTu si přivezl cenu za nejlepší režii z mezinárodního filmového festivalu St. Petersburgu a hlavní cenu studentské sekce festivalu v Cannes.
Špidlová dokázala vnést mrazivou atmosféru a propracovaný příběh do pouhých jednadvaceti minut. Momentálně píše v Paříži scénář ke svému prvnímu celovečernímu filmu, opět by se mělo jednat o drama. Již prokázala, že si s tímto žánrem umí lehce poradit, a tak nezbývá než napjatě očekávat, jak využije větší prostor.
Druhé dějství – příběh o vadnoucí lásce
Druhé dějství natočil jako svůj závěrečný bakalářský film slovinský režisér Olmo Omerzu. Spolu s Bábou přichází do kin taktéž díky oceněním, která sklízí po celém kontinentu. Film získal na FAMUFESTu cenu časopisu Cinepur, zvláštní cenu poroty na karlovarském Fresh Film Festu, cenu za nejlepší krátký film na mezinárodním festivalu v Estoril (Portugalsko) a zvláštní cenu za režii na Festivalu slovinských filmů.
Druhé dějství nás uvádí do druhé kapitoly manželského života, kdy vášeň nahradily stereotyp a nuda. Osa příběhu je postavena především na Martinovi, který je po necelých třech letech manželství znuděný a upadá do deprese. Pracuje jako překladatel v automobilové firmě, svou ženu vnímá jen jako součást všedních dnů. Ani Cílie není šťastná. Manžel se jí nevěnuje, občas zmizí z bytu a není schopný dovést věci do řádného konce. Díky své klidné povaze toto všechno však mlčky strpí.
Jednoho večera se Martin impulzivně rozhodne odjet s Cílií na svatební cestu, již nikdy neměli. Jak se však zdá, pouze změnit místo nestačí…
V roli Martina uvidíte Petra Marka, Cílii si zahrála Ivana Uhlířová.
Tento film je určen dospělým lidem. Jeho náplní je pohled na manželství z různých aspektů, a tak ten, kdo není ve stavu manželském, nebo nemá aspoň vážnou známost, jen těžko dovede ocenit námět. Je třeba trochu zkušeností, mít už něco za sebou. Vždyť i sám Olmo Omerzu považuje svůj film za velmi osobní. A tak je k němu potřeba přistupovat.
Zdroj: distributor filmu
Dva v jednom
Poněkud nešťastné je pořadí filmů, v němž jsou promítány. Po sugestivním zážitku z Báby je těžké okamžitě přepnout na klidnější styl Druhého dějství. Divák se nestačí pořádně vzpamatovat, a už je tu další film. Ten, ač by měl od první minuty působit melancholicky, tak získává již v úvodu spíše děsivý nádech. Po čase se každému podaří shodit ze sebe zbytky dramatu Zuzany Špidlové, ale první dojmy zůstanou. Stejný problém vyvstává i z rozdílného tempa obou studentských počinů. Bába je složitý příběh vtlačený do jednadvaceti minut, a proto nenechá diváka ani na chvíli oddechnout. V Druhém dějství je tomu přesně naopak. Olmo Omerzu si užívá luxus čtyřiceti tří minut, kde si může dovolit i dlouhé, nic neříkající záběry na vzdalující se vlak nebo kotvící parník.
Podtrženo sečteno – oba filmy sklidily ovace v mnoha zemích, a tak se jistě i u nás najde někdo, koho osloví. A pokud vás svobodné odradilo od návštěvy kina Druhé dějství, věřte, že už kvůli zhlédnutí Báby se pár korun obětovat vyplatí.
