4 fotky 
Určité věci patří k sobě. Kalamář ke spisovatelově ruce, stopy inkoustu papíru a konečně samotná slova, jež skrývají skutečnosti děje, patřící očím čtenáře. Zrak a sluch se v tomto případě úzce prolíná.
Audiokazeta, nyní už jako vzpomínka, Foto: Daniela Levová, Topzine.cz
Sami si jistě dokážete snadno vybavit naposledy čtenou knihu, jak jste byli zaujati a vtáhnuti do děje. Ať už jde o popisné pasáže, kdy autor přibližuje situaci z pohledu okolí či emocí, pojíme si tyto věty s hlasem, jež podle nás vypravěč skutečně měl. Často je tento hlas ovlivněn naší představou ohledně autora. Je-li na obalu knihy zobrazena fotografie nebo údaj o věku dotyčného, přizpůsobujeme naše představy těmto skutečnostem.
Autor nebo vypravěč?
Čteme například knihu, jejíž autorka disponuje klidným, příjemným hlasem, a to vše soudě podle fotografie na zadní straně obalu, která odhaluje usměvavou tvář s jemnými rysy a plavými vlasy. Přibližně čtyřicetiletá žena je původem z Norska.
Podle toho budeme vybírat i přízvuk našeho vypravěče. Slovo našeho je zmíněno právě z toho důvodu, že takto vnímáme konkrétní příběh pouze my. Nehledě na to, jaké základní a prvotní tělo dal ději autor, záleží pouze na nás, jak si během čtení samotný děj přizpůsobíme a jak jej pojmeme.
Nahradí knihy jednou skutečně zvuková média?, Zdroj: sxc.hu
V přímé řeči, týkající se povětšinou postav vystupujících v knize, je volba řady charakteristických prvků čistě na nás. Počínaje barvou vlasů, různými pohyby, doplňujícím charisma, jež nevyplývá z řádků příliš jasně, pocity a myšlenkami hrdiny, až po hlas, důležitý prvek pro správné pokračování našeho příběhu.
Když čtou uši
Gradace děje stoupá a v našich uších se ozývají hlasy mnohem vzrušeněji, ačkoli jsou tak tiché a neuchopitelné. Podobně je to se sny. Pokud nemáme důvod a příležitost udržet je, popřípadě si je vybavit, jednoduše je pustíme z hlavy.
Dalším faktem je osobitost a originalita každého z nás. Knihy se nám přizpůsobují, ale jen v případě, že do našeho vztahu nezasahuje nikdo další. Předčítané dílo nabude zcela jiný rozměr, nežli by se stránky odrážely v našich vlastních očích. Tohle vše je zde zmíněno z důvodu vlivu na samotné dojmy a soužití s knihou. Bezesporu si takto vychutnáme probíhající děj a dokonce si jednoduše a poměrně často promítáme obrazy z knihy do podoby filmu.
Vášnivý čtenář
Otázkou nyní je, jaké ztráty budou zahrnovat audio nahrávky mluveného slova v porovnání s prožitím a hloubkou osobně čteného textu. Dnešní dobu doprovází spousta faktorů. Ne všechny jsou negativní, nicméně poslech mluveného slova je jakýmsi vysvobozením pro mnohé z nás.
Lidé po náročných dnech bojují s únavou a bolestí očí. Chuť a potřeba relaxovat nabývá stále větších rozměrů, ale skutečnost, v níž se každý nacházíme, nám mnohdy nedovolí jednat podle vlastního uvážení. Povinnosti jsou neodkladné a zbytek času na koníčky je často až mizivý.
Audioknihy šetří čas
Obtížnější situace nastává také tehdy, kdy naše podřadná činnost vyžaduje klid, uvolněnost a soustředění. Je těžké si představit pracovně vypjatého manažera v podvečerních hodinách, jak nanáší barvy na plátno. Se čtením knih je to podobné, a právě to může být příležitost dopřát si naši pravidelnou dávku všemožných druhů literatury prostřednictvím mluveného slova, tedy nahrávky.
Audioknihy je možné zakoupit jako originální CD nebo vyhledat online pomocí internetu. Posluchači se mohou setkat také s audioknihami poezie. Z počátku tato představa vypadala složitěji, zejména z toho důvodu, že někdo například potřebuje veršům věnovat určitý čas, aby se mohl zamyslet nad jejich hloubkou, ať už z pohledu autora či vlastní fantazie.
Předčítaná díla pak ztrácí tento důležitý moment, nicméně nabídky světových i českých básníků ve formě mluveného verše zřejmě dokazují, že je mezi lidmi o tento druh audioknih zájem.
Nová kniha?
Jdeme s dobou, otázkou je, jakým směrem
Důvody vyhledání těchto možností se liší. Studenti využívají audio-knihy k efektivnímu a nepříliš namáhavému zvládnutí povinné četby, zdravotně indisponovaní lidé jsou další skupinou, pro kterou se stává mluvené slovo velkým přínosem, a mladší děti zdolají takto texty knih, jakých by se ve skutečnosti dotkly až o několik let později.
Oproti tomu existuje mezi lidmi i pohodlnost. Mladá generace nenachází ve čtení zálibu a velice často knihy a literaturu odmítá.
Mají knihy šanci přežít?
Na jednu stranu je pozitivní, že někdo, kdo je ke čtení vázán téměř nulovou energií se později pomocí audio nahrávek odhodlá uchopit tištěnou formu a dotknout se stránek. Právě tohle je stylovou a naplňující záležitostí.
Na stranu druhou mnoho čtenářů, jimž řádky probíhaly před očima alespoň občas, využili této možnosti a jejich vztah ke knihám jako takovým upadl v prach knihoven a v prach domácích knihovniček.
Je jistá hranice, kdy bychom mohli o kráse a podstatě psaného slova vědět a zároveň neodsuzovat různé moderní verze a postupy. Tohle ovšem neplatí pro představy některých z nás, kdy odhalujeme nevážení si knih samotných a nevědomost, jaká zřejmě pochází ze zkušeností. Ty zřejmě nebyly takové, aby dotyční pochopili, že knihy mohou být zábavné, hlasité a živé.
