2 fotky 
Také se vám už někdy stalo, že jste se někde zmínili o tom, že pravidelně běháte a že se připravujete na jednu z delších (půlmaraton, maraton) distancí? Určitě pak následovaly jen nechápavé pohledy kamarádů, známých, příbuzných či kolegů z práce.
I sport může přivodit zdravotní potíže, Zdroj: sxc.hu
To podle toho, komu jste se zmínili. Většina takových závodů je pořádána v centrech měst a povrchem, na kterém se uskutečňují, bývá většinou asfalt, v horším případě kočičí hlavy. „Zničíš si kolena!“ zní pak neustále dokola opakovaný argument, který jsou ochotni vám předkládat. Přesvědčíme vás o tom, že vaše okolí nemá pravdu!
Zastánci takových odstrašujících teorií mají na mysli patrně jednu z forem artrózy – osteoartrózu, neboť zdůrazňují poškození chrupavky. Osteoartróza se opravdu tímto způsobem projevuje, ale rozhodně na její stav nemá vliv to, zda-li jedinec pravidelně sportuje či ne. Jak uvádí David Horák ve svém článku v magazínu Run: „Tato houbovitá tkáň, která pohlcuje otřes mezi klouby, se totiž zdaleka nepoškozuje jen mechanicky.
The YouTube ID of l9sS4wfD-AU&feature is invalid.
Ke zkáze kloubů vás může odsoudit například i tak nenápadný nedostatek, jakým je špatné prokrvení končetiny, které brání řádnému vyživování chrupavek. Na stavu chrupavky se stejně tak podepisuje i činnost lymfatického systému. Pokud funguje, jak má, lymfa (míza) chrupavku čistí a například při zánětu po úrazu z chrupavky odvádí mrtvé bílé krvinky.“
Přirozené stárnutí
Ve většině případů, kdy je diagnostikována artróza, je právě ona povážována za zdroj bolesti. Jak však dále uvádí fyzioterapeutka Jana Týkalová z Centra komplexní péče v Dobřichovicích, nemusí být toto pravda: „Ve skutečnosti můžete mít artrózu už deset let a nevědět o tom a souběžně zakoušet bolest způsobenou funkčními obtížemi pohybového centra.“ Stává se totiž, že i přes poškození kloubů osteoartrózou pacienti žádnou bolest v této oblasti nevnímají a tudíž ani nevědí, že jejich spoje degenerují.
Nemusíte se však bát, že právě vy jste ten případ, u kterého artróza již propukla, aniž byste příznaky na sobě pozorovali. Artróze se beztak nevyhnete. Jedná se totiž o přirozený proces stárnutí, ke kterému David Horák jen dodává: „Artróza postihuje 15 % veškeré populace. Ve skupině osob nad 65 let lze podle některých patologicko-anatomických studií její přítomnost odhalit téměř u 100 procent lidí.“
Běh coby prevence
Ano, je to tak. Pokud dodržujete jisté principy pravidelného tréninku, staráte se tak zároveň (nejen) o kvalitu a správnou funkčnost svého kloubního aparátu. Důležitou roli v tomto ohledu hraje kvalitní běžecká obuv, kterou pravidelně obměňujete za novou, dny, kdy neuspěcháte léčbu zranění a také zařazení kompenzačních aktivit do tréninku (běh zatěžuje organismus jednostranně, a proto je vhodné věnovat se do určité míry i jiným sportům, u kterých ulevíte jednostranně zatěžovaným částem těla z běhu) nebo v neposlední řadě odpočinkové dny.
Sport je ideální způsob odreagování, Zdroj: sxc.hu
Studie Dr. Jamese Friese
„Když cvičíte nebo běžíte, chrupavka ve vašich kyčlích, kolenech a kotnících se smršťuje a roztahuje. Tak se do tkáně dostává kyslík a nežádoucí splodiny vstupují ven, což chrupavky vyživuje a udržuje zdravé. Naopak neodostatek pohybu buňky chrupavek oslabuje,“ tvrdí David Horák.
Ještě průkaznější argument k výše zmíněnému uvádí Dr. James Fries, který je autorem publikace Kompletní průvodce artritidou (Artrhritis: A Comprehensive Guide): „Běháním také posílíte vazy, které ochraňují klouby tím, že je zpevňují a snižují jejich náchylnost k vymknutí i přílišnému namáhání – což jsou faktory přispívající ke vzniku artrózy.“
Když v roce 2006 Dr. James Fries předkládal výsledky svého 21 let trvajícího výzkumu týkajícího se sledovaných 539 běžců a 423 lidí, kteří neběhali, vyplývalo z něj, resp. z jeho navazující studie, že „spoje neběhajících pacientů se opotřebovávaly mnohem rychleji než u sledovaných běžců – rozsah jejich postižení se oproti běžcům zvětšil dvojnásobně“. Běžci, kteří se zúčastnili této studie, běhali v průměru 5krát týdně hodinu a kupodivu ani běžci zaměření na delší distance zdraví svých kolen neriskují.
Studie Heidelbergské univerzity
V roce 2006 se 20 dobrých německých maratonců účastnilo studie zaměřené na výskyt artrózy u předních maratonských běžců. Sledovanými byli také stejně staří jedinci téhož pohlaví, kteří však neběhají. Výsledek této studie byl takový, že „elitním běžcům nehrozila artróza kolene víc než ostatním“.
Studie Basilejské univerzity
Vliv zranění na progresy případné artrózy potvrdila studie pořádaná na Basilejské univerzitě. Podle ní 70–80 % pacientů, kteří v důsledku nedostatečné rekonvalescence a uspěchaného navrátu k tréninku vystavili svůj (nedoléčený) kotník takové zátěži, že po 20 letech se u nich projevila artritida kotníků.
K výsledkům Basilejské univerzity se vyjadřuje Dr. Steven Haddad takto: „To lékaři a fyzioterapeuti odedávna tušili, definitivně však souvislost mezi nestabilitou kloubu a artritidou potvrdila až tato studie.“ (…) „Artritida může propuknout kvůli odchylce v mechanice kloubu.“ (…) „Už milimetrová odchylka zvyšuje zátěž kloubu o 42 procent a narušuje chrupavku.“
Nadváha a její důsledek
Co však dále nelze opomenout, je samozřejmě váha jedinců, kteří se k běhání či jiné sportovní kratochvíli uchýlí. Začarovaný kruh, ve kterém se člověk s nadváhou ocitá, je možné opustit prostřednictvím vybraných aerobních aktivit. „Artrózu nejvíc přivolává nadbytečný tělesný tuk – tedy problém, který sužuje jen málokterého běžce. Sedavým lidem trpícím nadváhou hrozí toto onemocnění o 45 % víc než jejich aktivním vrstevníkům. (…)
Například pokles tělesné hmotnosti o 4,5 kilogramu sníží tlak v koleni o 20 kilogramů.“ Abychom se tedy podobným problémům vyhnuli, měli bychom běhat na měkkých površích, být vnímaví k bolesti kloubů a při dlouhotrvajících obtížích se mj. věnovat posilovaní oněch problematických partií a také běhat v kvalitních běžeckých botách.
