4 fotky 
Art brut je kategorií, kde jsou všichni tvůrci do ní spadající solitéry a představiteli zcela originálního pohledu na svět. Přesto je možné v jejich tvorbě najít styčné body a v tom je také kouzlo výstavy Anatomia Metamorphosis v pražském Muzeu Montanelli (MuMo).
František Dymáček je posledním významným objevem českého art brut, Zdroj: MuMo
Ať už jde o mimozemské rostlinné formy Anny Zemánkové, anatomické mapy lidského těla Luboše Plného nebo dynamická bludiště ženských tvarů a tváří Dymáčkových vnitřních démonů; ze všech vystavovaných děl je cítit deníkový rozměr, který jim jejich tvůrci přisuzují.
U Zemánkové cítíme touhu navázat na předchozí mateřství a stesk po kontaktu s dětmi, které dospěly a vydaly se vlastní cestou. Plný zase s každým dnem proniká hlouběji do tajemství svého těla, až jednou možná přejde práh své vlastní smrtelnosti. František Dymáček si mezitím krátí volnou chvíli rozvíjením magických ornamentů, jimiž postupně zaplní celý list.
Zemánková začínala brzy ráno po probuzení s kresbou základních obrysů, detaily svým mimozemským květům dokreslovala dodatečně perem nebo vyšíváním
„I když se tvorba všech tří autorů jeví na první pohled uplně jinak, tak při bližším ohledání je možné najít jakési náznaky anatomie, reflexe lidského těla. Ale to je pouze jeden z mnoha možných pohledů, takové nabídnuté okénko v kaleidoskopu,“ říká ke konceptu výstavy Terezie Zemánková, kurátorka výstavy a vnučka vystavované Anny Zemánkové.
Struktura výstavy
Výstava přehledně prezentuje jednotlivé tvůrčí osobnosti. Návštěvník nejdříve projde přízemními místnostmi MuMo s mimozemskými květy Zemánkové a prostřednictvím dvou krátkých televizních dokumentů se dozví bližší detaily k tvorbě Zemánkové a Plného. Ze surrealisticky snového světa skrytých obrazových metafor potom sestoupí do suteréních prostor, kde Plný otevřeně odkrývá na anatomických plánech tajemství svého těla nahlíženého z různých pohledů.
Luboš Plný své obrazy často doplňuje výstřižky, které trochu zlehčují vědeckou vážnost přítomnou v jeho díle
O patro výš je situována poslední část výstavy, kde se s nadhledem loučí s návštěvníky výstavy František Dymáček. Jeho pestrobarevně veselé labyrinty arabesek přesto občas odkryjí zubatý úsměv tajemného démona nebo oči skryté šelmy. Prostory MuMo někdy působí trochu stísněně vzhledem k množství vystavených exponátů. To je ale přijatelná daň za velmi reprezentativní prezentaci všech tří autorů.
„Jejich tvorba je esteticky zcela odlišná oproti současným trendům v umění. Osobně si myslím, že art brut je kategorie, která lidem pomáhá, aby se trochu zorientovali. Ale mnozí autoři by obstáli sami o sobě, a proto se této oblasti ráda věnuji,“ uzavírá Terezie Zemánková.
Ověřit si, zda autoři dostojí třeba i vašim přísným měřítkům, můžete v MuMo až do 30. září.
