2 fotky 
Na den oslav vzniku samostatného Československa přijela do Prahy jedna z kanadských thrashmetalových skupin, Annihilator. Přivezla si s sebou výborný repertoár, skvělé předkapely a usměvavou náladu…
Fanoušci si koncert užívali, Foto: Anna Malá, Topzine.cz
Na koncert v pražském klubu Retru Music Hall na Náměstí Míru jsem dorazila s menším zpožděním, jelikož koncerty přece nikdy nezačínají včas. Chyba lávky, tentokrát se včas začalo. Zatímco já jsem se v šeru pokoušela najít místo, kde bych dostala pivo, norští Svölk už rozehřívali publikum svým heavy metalem. Hráli dobře, což o to, ale dokázat, že jim ještě trochu mimiky v obličeji zůstalo, by rozhodně nebylo od věci.
Obecenstvo ještě nebylo početné, sem tam se objevilo pár lidí, kteří se mírně odvázali, ale na největší hvězdy se teprve čekalo. Chyb by se na seveřanech moc nenašlo, instrumentálně byli vyrovnaní, falešný tón jsem nezaslechla, pánové měli holt smůlu s prvním pořadím, čili nechytli ten pravý kotel, který by si byli určitě zasloužili.
Silný začátek a ještě silnější pokračování
Jako druzí předskakovali Britové Sworn Amongst. Tehdy už jsem neodolala a vydala se směr kotel. Nebyla to sice snadná cesta, ale kdo nic neriskuje nic nezíská. Pokřižovat a jde se vstříc peklu. Přežila jsem, i ten naražený loket mi za to stál. Zpěvák Liam Liddel měl výbornou náladu, komunikoval s publikem a dával své vokály i riffy na plné pecky. Řval z plných plic až se ke konci vystoupení linuly celým Retrem refrény ze stovek hrdel. Skupina byla z pražského publika celá pryč, ustavičně děkovali, klaněli se a vychutnávala si vystoupení plnými doušky.
To už byli všichni natěšení a nabuzení na hlavní kapelu a dávali to velice nahlas najevo. Annihilator nechali fanoušky ještě chviličku vydusit a pak se na to vrhli se vším všudy. Jeff Waters evidentně ten den vstal pravou nohou napřed, poněvadž v takové euforii se vidí jen málokdo a především málokdy. Povídal si s diváky, přátelsky je poplácával a přitom ještě stíhal dělat show pro zbytek klubu. Bezchybné a svižné riffy, doprovodný zpěv, do kterého dával všechno, prostě odevzdávání se publiku se vším všudy.
Podobně na tom byli i ostatní členi kapely. Kytarista a vokalista Dave Padden, který se před sedmi lety přidružil k Jeffovi ve stabilním jádru kapely, věčně roztleskával a rozezpívával celý klub a bylo vidět, jak si užívá výbornou atmosféru. Baskytarista Alberto „Al“ Campuzano své hraní doprovázel různými škleby, ale hrál jako sám ďábel. A u bubeníka Carlose Cantatora jsem se až bála, že mu paličky vylítnou z rukou a vyrazí mi oko.
Annihilator měli široký repertoár. Zahráli songy z nového alba nazvaného jednoduše Annihilator, ale také starší věci, které už se pro některé staly metalovou klasikou jako třeba Alison Hell, King of the Kill, Phantasmagoria či Welcome to the Death. Fanoušci zpívali z plných plic, tlačili se dopředu, aby si mohli sáhnout na svoje hvězdy – a některým se to podařilo dokonce tak dokonale, že je musela hbitá ochranka shazovat z pódia.
Celkově hodnotím koncert jako velice povedený. Všechny kapely hrály dobře, některé dokonce výtečně, měly výbornou náladu a byly nadšené z pražského publika. Až na menší neshody s oprsklými fanoušky, kterým nebylo hloupé vyšplhat na pódium několikrát za sebou a pak se strašně divit, že se naštvou i členové kapely a sám Jeff Waters přeruší koncert do té doby, než se všichni uklidní. Poté už znovu házel úsměvy na všechny strany. Musím uznat, že i přesto, že jsem na akci ztratila mikinu, mi to několikeré potřesení rukou s Jeffem a ukořistění annihilátorského trsátka přímo od hlavní hvězdy skupiny za to stálo.
