Andrea Buršová z Husy na provázku: Texty vycházejí z prožitých událostí

FOTO: Andrea Buršová
Skromná herečka a zpěvačka. Taková je Andrea Buršová.

Herečka a zpěvačka Andrea Buršová z Husy na provázku vydala nové album společně s Indigo kvartetem. Jejich hudba pohladí, ale je také příjemně mrazivá. Mimo jiné hraje sedm let v Huse na provázku a účinkuje také ve vídeňském divadle Theater Brett.

FOTO: Andrea Buršová, Nastasja Filipovna
Buršová si zahrála hlavní roli Nastasji Filipovny v inscenaci Kníže Myškin je idiot. Zdroj: Husa na provázku

Vydala jste nové CD Nůž na ticho. Můžete nám říci, jak vznikl jeho název?

Jedná se o počáteční slova básně Ernsta Jandla Opanování ticha, která je ve zhudebněné podobě součástí alba. Mně se líbilo, že název spojuje něco materiálního, pevného a mocného s něčím abstraktním a éterickým.

Andrea Buršová (1982) vystudovala činoherní herectví na JAMU. Od roku 2006 je herečkou Divadla Husa na provázku. Na počátku herecké kariéry si zahrála v Bratrech Karamazových. Dnes má hlavní roli například v inscenaci Kníže Myškin je idiot. Píše disertační práci o Theater Brett (Vídeň), ve kterém také hostuje jako zpěvačka. V roce 2010 spolu se Zdeňkem Králem a Indigo kvartetem vydala CD s názvem Most. O dva roky později vydali další album Nůž na ticho.

Kdo je autorem písní? Píšete si také sama texty?

Autorem hudby k většině  písní je Zdeněk Král, ke dvěma písním napsal hudbu Martin Flašar z Indigo Quartetu. Na CD je pět mých textů (Jabloň, Paní, smím si sednout, Můžu tě vidět, Kladu ti k nohám, Lásko, hrajme dál). Jinak jsou to zhudebněné básně Jana Skácela, Ernsta Jandla v překladech Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, texty Jiřího Jelínka, Vladimíra Morávka, Štěpána Rusína, Marcely Mikuláškové, Jacquese Préverta v překladu Karla Sýse.

Proč právě tito autoři? Čím vás oslovili?

První texty, které byly podle mého výběru zhudebněny, byly básně rakouského spisovatale Ernsta Jandla. Vznikly pro můj sólový koncert, který jsem měla v roce 2007 ve vídeňském divadle Theater Brett. Tohoto rakouského básníka jsem si oblíbila, stejně tak oslovil hudebního skladatele Zdeňka Krále. Večer jsem nazvala Recitál Unterwegs, tedy Recitál na cestě. Další texty jsem si vybírala, dá se říci nahodile, podle toho, co mě zrovna zajímalo a dotýkalo se mě.

FOTO: Andrea Buršová
Skromná herečka a zpěvačka, taková je Andrea Buršová.

Čím vás oslovily právě šansony?

To tak samo. (smích)

Vypovídají vaše texty o vás hodně?

Ano, hodně.

O čem pojednávají vaše písně?

Tak to doporučuji si poslechnout.

Spolupracujete se Zdeňkem Králem. Jak jste se poznali?

Naše první setkání proběhlo roku 2006. Právě jsme připravovali představení ve Studiu Marta – JAMU, pro které Zdeněk skládal hudbu. Píseň, kterou jsem tam zpívala (To je sakra svět), mám dosud v repertoáru. Po roce jsme se potkali v Divadle Husa na Provázku, se kterým Zdeněk už déle spolupracoval.

Plánujete v nadcházející době nějaké koncerty?

Teď máme za sebou tři křty nového CD – brněnský, pražský a vídeňský. Další koncert nás čeká ve čtvrtek 14. března v brněnském Divadle šansonu. (po skončení rozhovoru se TOPZINE.cz dozvěděl, že koncert byl zrušen z důvodu krachu Divadla šansonu, pozn. red.)

Jaký byl ohlas na vaše album?

Už se jich dost prodalo, zdá se, že se líbí. Některé písně bylo možno slyšet v rádiu a i ohlasy kritiků byly pozitivní.

FOTO: Proměny
Buršová jako holčina zamilovaná do Budaře.

Studovala jste JAMU. Vždy jste chtěla být herečkou?

Od první třídy jsem chtěla být zvěrolékařkou, proto jsem pak šla na všeobecné gymnázium. Ale tam nastal obrat. Začalo mě zajímat studentské divadlo. Je ale pravda, že mě lákal zpěv. Navštěvovala jsem tedy lidovou školu umění – zpěv, rok nebo dva. Ale tam mi paní učitelka řekla, že to není na pěveckou kariéru, ať raději zkusím divadlo.

Měla jste herecký vzor?

Nemůžu mluvit o hereckém vzoru, ale herecky mě zajímá a baví například Zuzana Bydžovská nebo Vilma Cibulková. Jinak na škole jsem ráda chodila do mého dnešního domovského divadla na Ditu Kaplanovou a Ivanu Hloužkovou. Inspirující je pro mě herectví Niky Brettschneiderové.

Herecký soubor Husy na provázku zasahuje pár generací. Jaký dohromady tvoříte kolektiv?

Už je to pár let, co hraji v Divadle Husa na provázku, a kolektiv mě tam drží. Myslím, že je skvělý.

Měla jste během studia na JAMU představu, v jakém divadle byste chtěla hrát?

Líbila se mi práce s režisérem Jiřím Honzírkem. Tenkrát jsme si řekli, že společně budeme dělat divadelní projekty, já nebudu hledat angažmá a divadlo budeme dělat spolu. Pak se objevila vyhláška ve Studiu Marta, že Divadlo Husa na provázku vyhlašuje herecký konkurz. A já tenkrát řekla: „Tak pojďme se na toho Morávka podívat a pojďme všichni.“ Teď už jsem v Huse na provázku sedmý rok.

V jakých inscenacích vás diváci mohou vidět?

Já začnu tím, co mám snad nejraději, tedy v Baletkách a Hordubalovi. Dále v představeních Maestro a Markétka, Trapná muka, Balada pro banditu, Kníže Myškin je idiot, Leoš aneb Tvá nejvěrnější, Lásky jedné plavovlásky, Proměna.

V inscenaci Kníže Myškin je idiot jste (poprvé) ztvárnila Nastasju Filipovnu. Jak se vám hrálo?

Dříve ji hrála kolegyně Eva Vrbková. Já ji po ní přebrala a měla na to čtyři zkoušky. Mám pocit, že to bude ještě zrát. Potřebuji si ještě v této roli najít herecký klid.

FOTO: Buršová
Andrea Buršová se připravuje v maskérně.

Máte také projekt s Janem Budařem. Můžete nám k němu něco říct?

Proměnu hrajeme už od roku 2008. Vždy je úplně jiná, protože Honza tam má vždy mnoho fanynek a v průběhu představení rád volně komunikuje s publikem. Já tam chodím jako do něj zamilovaná holčina a jsem strašně smutná, protože si mě nevšímá. Občas si tam můžu zazpívat. (smích) Zazpívám si tam vlastně dost.

Jak začala vaše spolupráce s Budařem?

Dohromady nás dal Vladimír (Morávek, pozn. red.). Honza měl už dříve recitálové představení Budař hoří, ve Vladimírově režii. Účinkoval v něm sám a asi mu tam bylo smutno. (smích)

Má vaše hudba podobné znaky s Budařovou hudbou?

Na to by asi měl odpovědět spíš Zdeněk Král. Možná ano. Honza má také písničky, které se opírají o slovo.

Máte angažmá také ve vídeňském divadle Theater Brett. Můžete nám přiblížit působení ve Vídni?

Nika Brettschneiderová, která vede Theater Brett společně se svým manželem Ludvíkem Kavínem, byla mou pedagožkou herectví na JAMU. Během studií jsme jezdili do tohoto divadla dívat se na jejich představení. Po absolvování JAMU jsem navázala s divadlem Theater Brett intenzivnější spolupráci. Měla jsem tam koncerty, vyzkoušela jsem si divadelní režii, spoluvedla jsem tam divadelní workshop pro studenty herectví z Rakouska, Maďarska, Polska, Slovenska a Česka, který vyústil v celovečerní představení.

Nadcházející inscenace a koncerty Andreji Buršové

Hordubal: Husa na provázku 9. března
Leoš aneb Tvá nejvěrnější: Husa na provázku 11. března
Baletky: Husa na provázku 13. března
Lásky jedné plavovlásky: Husa na provázku 19. března
Kníže Myškin je idiot: Husa na provázku 22. března

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Veronika Sladovníková
Narodila se roku 1992. Studovala Gymnázium v rodném městě, ve Vimperku. Nyní studuje na Masarykově univerzitě v Brně. Do Topzine.cz nastoupila v září 2011 a přispívá do rubriky Divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*