V Albánii se až nyní po více než dvou desítkách let od pádu komunistického režimu začíná otevřeně mluvit o znásilňování žen jako trestu pro rodiny pronásledované režimem. Na serveru BalkanInsight o tom dnes informuje Balkánská investigativní zpravodajská síť BIRN. Za komunismu bylo v zemi popraveno 450 žen a tisíce dalších byly vězněny a využívány k nuceným pracím, připomněl BalkanInsight.
ilustrační foto, Zdroj: Shutterstock.com
Zvěsti o těchto praktikách komunistických úřadů v zemi od devadesátých let kolovaly, ale skutečná veřejná diskuse o nich začala až teprve nedávno, kdy o nich otevřeně promluvila albánská zpěvačka Alida Hiskuová, které nyní žije v Německu. V rozhovoru, který poskytla, potvrdila, že v době, kdy byla ve vazbě, ji znásilnil jeden z prokurátorů.
Podle bývalého šéfa albánského Ústavu pro pronásledované osoby Simona Mirakaje, který sám býval politickým vězněm, bylo takovéto znásilňování za komunismu velmi rozšířené, zvláště pokud šlo o rodiny „nepřátel strany“. „Agenti staré tajné policie, Sigurimi, brali nejhezčí manželky vězňů. Nikdo o tom nesměl říct ani slovo, jinak by ho zabili,“ řekl.
Podobný osud jako Hiskuovou podle něj potkal desítky dalších žen, ale je pro ně velmi obtížné otevřeně o tom mluvit.
O tomto znásilňování BIRN vyprávěl i vědec a spisovatel Agim Musta, který strávil v komunistických žalářích 11 let. Neočekává ale, že postižené o tom budou otevřeně mluvit. „Žijeme v konzervativní zemi, v níž je velmi těžké hovořit o znásilnění, když si uvědomíte, že tyto ženy jsou teď staršího věku,“ vysvětlil.
Nejhorší to podle Musty bylo v letech 1945 až 1950. Později se prý pracovníci Sigurimi a další lidé, kteří tyto zločiny páchali, už báli, že by jim to nemuselo projít, a proto si dávali větší pozor.
Ředitel Ústavu pro zločiny komunismu Agron Tufa poukázal na to, že důvod, proč se o tomto problému otevřeně nehovořilo, byl spojený se špatným stavem sdělovacích prostředků v zemi. „Jakou bezpečnost by tyto ženy měly, kdyby mluvily, když viděly, že albánská média jsou plná názorů a rozhovorů lidí, kteří byli součástí bývalé tajné policie,“ poznamenal.
Dnes už ale není žádný důvod nevěřit tomu, že znásilňování bylo za komunistického režimu skutečně používáno jako trest, protože lidé, kteří si tím prošli nebo kteří měli přístup k tajným dokumentům, potvrzují, že to byla rozšířená praxe. Podle Tufy nyní nadešel čas, aby stát povzbudil oběti, aby promluvily, a potrestal násilníky.
Autor ČTK
