AIDS. Je strach stále na místě?

AIDS, získané selhání imunity, pokročilé stádium viru HIV. Známe ho desítky let, první epidemie dokonce vypukla už na začátku 20. století, přesto poslední dobou opadá strach z této doposud smrtelné nemoci. Bojíme se stále tak, jak bychom se bát měli?

80. léta minulého století, New York – u několika mladých homosexuálů lékaři diagnostikovali kožní rakovinu, jež běžně provází především onemocnění mnohem starších pacientů, u podobné skupinky homosexuálů pro změnu v Los Angeles lékaři zjišťují vzácnou formu pneumonie.

Obě skupiny případů dávají tušit, že na svět se klube nové onemocnění postihující imunitní systém. Na úplném začátku byla nemoc považována za problém homosexuálů a podle toho byla také nazývána zápal plic homosexuálů (právě kvůli pneumonii). Až později je virová nemoc překřtěna výstižně na AIDS, tedy z anglicky Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky pak Syndrom získaného selhávání imunity.

Jak historie AIDS pokračovala?

O pár let později francouzští vědci izolovali virus HIV, který, jak víme, nemoc AIDS způsobuje. V té době bylo v USA už přes tři tisíce známých nakažených, a to je jen skutečně malý zlomek těch, kteří nemoci od jejího oficiálního objevení podlehli. Mluvíme o desítkách miliónů lidí, přičemž nejhůře postižené jsou státy afrického kontinentu, kde je nemocných přes 60 %, to jsou téměř dvě třetiny celkového počtu nakažených vůbec, skoro dvacet tři miliónů lidí.

V některých zemích to v přepočtu znamená, že každý čtvrtý dospělý, ať už dříve nebo později, zemře na tuto zatím neléčitelnou chorobu. K oblastem s největším počtem nemocných patří třeba, v našich očích relativně vyspělá, Jihoafrická republika. A proč? Proč zrovna Afrika? Možná jiné sexuální zvyklosti, možná jiné kulturní zvyky nebo postavení a role pohlaví? Nevěra je u mužů před i během manželství tolerována, žena je manželovým majetkem.

Už ve škole nás učili o nebezpečných pohlavních chorobách, přesto je v České republice HIV pozitivních od roku 1985 dodnes evidováno přes tisíc tři sta. Během této doby u nás AIDS zabil sto padesát dva lidí.

Jak se můžete nakazit?

Nejčastějším typem přenosu bývá nechráněný pohlavní styk. Upřímně – kolikrát jsme někde spatřili podobnou větu? Stokrát? Tisíckrát? Zkrátka nesčetněkrát. Přesto se stav nemění a pohlavní styk zůstává nejčastější příčinou nakažení. Zajímavé je, že největšímu riziku se vystavujeme právě při nechráněném análním styku (často dochází k poranění sliznice), což platí jak u pasivního partnera při homosexuálním styku, tak u žen při styku heterosexuálním.

Několik studií dokazuje, že riziko přenosu z muže na ženu je několikanásobně vyšší než naopak, protože ve spermatu se vir HIV vyskytuje ve větším množství. I při orálním styku může za určitých podmínek dojít k přenosu, zvláště pak dojde-li ke zranění v dutině ústní.

Jedinou spolehlivou ochranou je kondom. Přerušovaná soulož nebo antikoncepční pilulky nás před přenosem pohlavních chorob nechrání vůbec, pesar jen minimálně. Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v jiných tělních tekutinách, ale zde je množství tak malé, že při kontaktu nedochází k přenosu. Říká se, že jen slin k nakažení by bylo potřeba řádově několik litrů, stejně tak předpokládáme, že se nikdo nebude líbat s člověkem se zakrvácenými ústy. I když, proti gustu…

Další možností, druhou nejčastější v pořadí, bývá krevní cesta, avšak k přenosu například při krevní transfuzi dnes dochází skutečně výjimečně. V tomto případě mnohem pravděpodobnější variantou bývá přenos pomocí injekční stříkačky, sdílením kontaminovaných jehel ve skupině. Většinu teď napadne skupinka narkomanů v polorozpadlém bytě a jedna kolující jehla, ale i steroidy mezi sportovci se mohou užívat nitrožilně. To už je úplně jiná představa, že?

Z matky na plod

Poslední většinou zmiňovanou možností přenosu bývá ta z matky na plod. Pokud je matka pozitivní, bývá dvaceti až třiceti procentní riziko, že HIV pozitivní bude i její dítě. Pokud se dítě nenakazí hned v prenatálním stádiu, stále je šance, že se nakazí při kojení. Proto se ženám s virem kojení nedoporučuje.

Ráda bych upozornila, že jiné typy přenosů zatím nejsou definovány. I když se vir vyskytuje i v jiných tělních tekutinách, jak jsem výše naznačila, zatím není znám žádný případ takového přenosu. Takže používáme-li například nádobí po nakaženém, nakaženými se nestaneme. Stejně tak se AIDS nepřenáší stiskem ruky, polibkem na tvář, penězi, na záchodě, v koupelně, v MHD atp.

Jak jsem výše předeslala, AIDS je neléčitelný, zatím smrtelný. Projevy nemoci můžeme zpomalit, můžeme se je snažit potlačit, v některých případech jim dokonce úplně zabránit. Některé skupiny viru však získaly odolnost proti dnes užívaným lékům, které mají za úkol v těle zabránit dalšímu dělení viru HIV.

Přes zdánlivou nepřízeň osudu před několika dny obletěla svět skvělá zpráva – Čeští vědci objevili další látku, tentokrát útočící na bílkovinu zodpovědnou za dělení viru v těle. To znamená objevení látky, kterou viry prozatím neznají a proti níž odolné nejsou. Snad bude účinná.