4 fotky 
Schválně s otazníky v názvu a s fotografií Karla Schwarzenberga na propagačních materiálech prezentuje výstava Absurdita? Groteska? Ironie? výběr z prací několika českých umělců napříč generacemi. „Chtěl jsem navázat na linii české grotesky,“ objasnil kurátor galerie NoD Jiří Machalický. Do 4. července tak můžete ve zdejší galerii zhlédnout díla Kurta Gebauera, Josefa Bolfa, Václava Stratila a dalších.
Kurt Gebauer - Figury (svítící a blikající) Zdroj: NoD
Všechny vystavované malby, instalace i plastiky groteska zřetelně propojuje. Co však tento pojem v umění vlastně znamená? Wikipedie lže, zdaleka ne vždy jde o dekorativní arabesky s vloženým věncovím a podivnými zvířecími figurami. Podivnost a jistý humor s ní propojený jsou však klíčové.
„Groteska se rozvíjí už od rudolfinského období a znovu se v několika vlnách vrací, na konci 19. a na začátku 20. století, pak v 50. letech a znovu během normalizace,“ upozornil Jiří Machalický. Právě období Dada po druhé světové válce ukazuje formu grotesky snad nejvýmluvnější.
Plakát výstavy Absurdita? Groteska? Ironie? Zdroj: NoD
Od normalizace po NoD
Vrchol české grotesky nastal v době normalizace, kdy se svými vtipnými komentáři přišli mimo jiné Jiří Sopko a sochař Kurt Gebauer. Ten, jakožto snad otec české grotesky, vystavuje několik svých děl z let osmdesátých až po současnost i v NoD.
Exhibice Absurdita? Groteska? Ironie? pak přímo navazuje na výstavu Česká groteska, jež s velkým úspěchem proběhla před více jak dvaceti lety. Ze střední generace v NoD vystavují Václav Stratil a Jiří Černický. Kurátor však připomíná, že jeho záměrem bylo ukázat groteskní díla především mladších autorů, které zastupuje Kateřina Vincourová, Lenka Klodová, Josef Bolf, Stanislav Pexa, Václav Girsa, Radim Labuda a Luděk Rathouský.
Radim Labuda - videoinstalace Fibonacci Sequence Revisited Zdroj: NoD
Volím KSČM
Tak zní nápis na jedné z malůvek Václava Stratila, přičemž malůvka rozhodně není urážlivým přízviskem. Stratil na obrazu Jarní Sluníčko prý pracoval pět let a vytvořil žluté plátno s dětským usměvavým slunkem a červeným nápisem. S tím souvisí i výběr tváře oblíbeného knížete na plakát výstavy. Jak uvedl Machalický: „Říkal jsem si, že to má určitou souvislost.“
Bolfův fialový samet a Černického jehelníčky. Křesťanští svatí a nafukovací socha pasty na zuby se spacákem uvnitř. Videoprojekce úst zpracovávajících žvýkačku na několik menších bílých kousků připomínajících pilulky. Umění znalé publikum už to sto let nešokuje, ale příjemně ironický, místy i absurdní humor si v tom najdeme.
