5 oblíbených filmů Tima Burtona aneb Něco na těch sedmdesátkách bude

„Nepoznal bych dobrý film, i kdyby mě kousl do obličeje – až do jisté chvíle,“ prohlásil slavný režisér, tvůrce Střihorukého Edwarda. Tim Burton, šestapadesátiletý režisér, scenárista a filmový výtvarník, prozradil svých pět oblíbených filmů.

Režisér na výstavě Tim Burton a jeho svět. Zdroj: Tim Burton a jeho svět – oficiální Facebooková stránka

Tim Burton, manžel Heleny Bonham Carter, je známý svým charakteristickým stylem tvorby a spojováním hororových prvků s humorem. Od března do srpna se mohli jeho fanoušci podívat v Praze na výstavu Svět Tima Burtona a prohlédnout si kousky ze soukromého archivu tohoto umělce – od kreseb přes sochy po fotografie. Do jeho filmografie patří snímky jako Ospalá díra, Mrtvá nevěsta, Sweeney Todd, Beetlejuice, Batman nebo Alenka v říši divů.

„Moje oblíbené filmy v sobě mají něco zvláštního, primitivního, mají drsné okraje, slabiny… ale to všechno vidím jako přednosti,“ vysvětluje svůj výběr Burton.

Režisér na výstavě Tim Burton a jeho svět v Praze. Zdroj: Tim Burton a jeho svět – oficiální Facebooková stránka

Drákula roku ’72 (1972)

Tento snímek pochází z celé série filmů o Drákulovi z produkce společnosti Hammer Films. V pořadí se jedná o sedmý film v sérii a šestý v pořadí, kdy titulní roli hraběte hraje Christopher Lee. Režíroval ho Alan Gibson a scénář zasadil příběh slavného upíra do Londýna sedmdesátých let. Scénář byl také volně inspirován událostí známou jako případ upír z Highgate – londýnského hřbitova, o kterém se tvrdilo, že ho obývá upír.

„Byl to skvělý rok pro filmy,“ tvrdí Tim Burton. „Když jsem ten film viděl, byl to jeden z důvodů, proč jsem se chtěl přestěhovat do Londýna. Podivná směska hororu společnosti Hammer a živého Londýna. Je tam také zajímavá scéna, která má být jako flashback do 16. století a hraje k ní rocková hudba, což je skvělý kontrast. Za ta léta jsem poznal Christophera Leeho a on by tenhle film nezařadil mezi své oblíbené. Myslím, že Hammer chtěl jen pokračovat v sérii, i když to byla chyba. Ale já mám někdy chyby rád.“

Rituál (1973)

„Je to jako divný muzikál,“ řekl k filmu Burton. „Zpočátku nebyl tak úspěšný, ale je to vážně docela hypnotický a skvělý film. Jako zvláštní sen. Připomíná mi to, jak jsem vyrůstal. Věci jsou na povrchu normální, ale když se podíváte zblízka, je všechno jinak.“
Režisér Robin Hardy natočil film podle knižní předlohy Rituál od spisovatele Davida Pinnera. Ve filmu opět hraje Christopher Lee, tentokrát po boku Edwarda Woodwarda, Diane Cilentové, Ingrid Pittové a Britt Eklandové. Příběh se točí kolem policejního seržanta, oddaného křesťana, který přijel vyšetřovat zmizení mladé ženy na odříznutý ostrov. Místní obyvatelé jsou ovšem pohané a mají ve zvyku vykonávat jisté formy rituálů.

Film byl označen kritiky za jeden z nejlepších hororových snímků a jako šestý nejlepší britský film všech dob. Krátký úryvek byl použit také na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Londýně, v části, která měla oslavovat britskou kinematografii.

Zlatá Sindibádova cesta (1974)

Sindibád na jedné ze svých cest narazí na zlatou tabulku. Netuší však, že je součástí trojice takových tabulek, a ten, kdo získá všechny tři, získá také bohatství a věčné mládí. Je přirozené, že po tomto pokladu touží mnoho lidí, a v patách je tak Sindibádovi čaroděj Koura.

Ve filmu režiséra Gordona Hesslera byly použité efekty stop-motion producenta Raye Harryhausena. „Ray je pro mě inspirací,“ vyjádřil se Tim Burton. „Všechno to udělal sám. V době, kdy efekty nebyly zrovna jednoduché na zhotovení. Ve všech postavách můžete cítit jeho umění, i v tom, co není tak docela člověk. Jako třeba Pinocchio nebo Frankenstein – spojení fantasy a ručně zhotovené věci, kterou oživíte.“

Film obdržel vůbec první ocenění Saturn Award za Nejlepší fantasy film.

The War of the Gargantuas (1966)

Příběh je soustředěn na dva obry, respektive na dva obrovské chlupaté humanoidy Gargantui. Jeden je zelený, jménem Gaira, který byl vychovaný v moři a je násilný a divoký. Druhý je hnědý, vychovaný v japonských Alpách, hodný a poslušný, se jménem Sanda. Tito dva obři se však jednoho dne střetnou v Tokyu a vypukne potyčka.

„Je to jeden z oblíbených filmů mě a mé dcery,“ vysvětluje Tim Burton. „Ona chce vždy hrát toho zeleného obra a můj syn je potom ten hnědý. Ona zbožňuje, když může být zlý zelený Gargantua. Je tím posedlá, stejně jako jsem byl já. Vyrostl jsem na japonských sci-fi filmech. Líbí se mi jejich design postav, mají různé lidské vlastnosti, což se mi moc líbí. Monstra jsou vždy postavy s největší duší.“

Film vznikl v japonské a americké koprodukci a mezi jednotlivými zeměmi byl vydán se čtyřletým odstupem – v USA v roce 1970 a v kinech se vysílal společně s filmem Godzilla – Útok z neznáma.

The Omega Man (1971)

Snímek vznikal pod vedením režiséra Borise Sagala, v hlavní roli září Charlton Heston. Scénář byl napsaný podle knižní předlohy autora Joyce Corringtona s názvem Já, legenda. Jestli vám to zní povědomě, není to náhoda. V pořadí třetí adaptaci tohoto příběhu se stejným názvem vydali v roce 2007 s Willem Smithem v hlavní roli.

Nicméně verze z roku 1971 sleduje příběh doktora Roberta Nevilla, který je posledním mužem. Ostatní lidé se změnili na monstra, uskupili se do takzvané Rodiny a rozhodli se zničit veškerou moderní techniku. Doktor ovšem pracuje na vynálezu léku, který by dokázal celou nákazu zvrátit.

„Velmi se mi líbí, jak ztvárnili změněné lidi – tak trochu jako upíři, měli černé hávy, tmavé brýle, nesnášeli světlo,“ vysvětluje svou volbu Tim Burton. „Byl jsem tak trochu posedlý Charltonem Hestonem, je to jeden z nejlepších herců všech dob.“