×
TOPZINE.cz

5 největších uměleckých kýčů dvacátého století

Sleep (1967)Co to vlastně vůbec ten kýč je? Je  člověk  kompetentní k tomu, aby takto radikální soud mohl o něčem vynést? A zvlášť v současné době? Kýč se ve dvacátém století postupně vytrácel a dnes už je prakticky tabu. A co takhle v umění? Podívejte se na pět nejkýčovitějších uměleckých děl.

Andy Warhol, Marilyn Monroe (1967)
Sítotisk, Zdroj: artistsandart.org

Protikladem kýče je něco, co respektuje zákony přirozenosti. Asi nejpříznačnější obecná definice kýče je taková, že jde o něco nemístně krásného, možná o přemíru krásy či o krásu umístěnou v další kráse. Kýč zkrátka postihuje přemíra zájmu o působivost.

Máme právo určit začátek a konec kýče?

Kýč úzce souvisí s otázkou vkusu. Otázka vkusu je ale spíše relativní. Pokud má člověk pro něco zalíbení, nelze jednoznačně určit, jestli vkusem disponuje nebo ne.

Domnívám se, že kýč lze v umění vymezit (především, ale nejen) dvěma způsoby. Jedním je osobní dojem a druhým je pozbytí prvotního smyslu díla a nesoudné nadnesení (i bezděčné) či předělávka estetického formátu subjektu. Této variantě byl nápomocen jeden význačný nástroj – komerce.

Zde jsem sestavil žebříček podle mého názoru nejvíc kýčovitých záležitostí minulého století.

1. Dělníci, Empire State Building

Možná si myslíte, že je dost odvážné uvádět zde jednu z  nejvýmluvnějších fotografií vůbec. V roce 1931 byla zachycena americkým fotografem Lewisem Hinem.

Původní smysl momentky z Empire State Building měl vést k uvědomění a zamyšlení, jak většina lidí v dané době žije. Nuzné poměry a výplaty neúměrné dřině a ohrožení, které podstupovali. Řada dělníků se při stavbě zabila pádem. To byla realita Ameriky v době ekonomické recese.

Dělníci, Empire State Building
Odvážlivci Zdroj: thedailymind.com

Tento odkaz, který s sebou snímek nesl, je už dávno pryč. Fotografie je stále populární, ale v jiném slova smyslu. Mnoho lidí ji vnímá jako nádhernou, úchvatnou a možná i absurditou fascinující momentku. Byla použita k propagaci politického programu, reklamě rockového koncertu a k nemalému počtu dalších zištných záležitostí.

2. Slovanská epopej

Je sbírkou dvaceti obrovských obrazů, které mapují slovanskou historii. Vyrostla pod nesmírně přísnou secesní taktovkou.

V tomto případě je secese nevděčným stylem. Obecně bojuje proti svrchovanosti industrializace a napadá její postupnou globalizaci. Obrací se ke kultuře a půvabu. Na tom by ještě nebylo nic špatného, ale je nutno si přiznat, že splňuje všechna kritéria pro nejelementárnější příklad kýče.

Všeho moc škodí

Epopej nevytváří velký prostor ke glorifikaci, nýbrž se vyznačuje nadneseností, jež strmě spadá až k parodizujícím prvkům. Je otázkou každého jedince, jak si v hlavě vykresluje významné momenty slovanských národů, ale na Epopeji je vidět přílišná okázalost a prvoplánovost.

PŘÍSAHA "OMLADINY" POD SLOVANSKOU LÍPOU
Přísaha Omladiny Zdroj: mkrumlov.cz

3. Mount Rushmore

Dříve byla v těchto končinách prolévána krev indiánů, dnes tam teče maximálně tak Coca-Cola. K tomu všemu vám hraje americká hymna a všude kolem vidíte hrdé americké obyvatelstvo, které s rukou na srdci a slzami smáčenou tváří paralyzovaně vzhlíží k symbolu jejich velkolepého národa.

Státní památník Mount Rushmore leží v horském seskupení zvaném Black Hills v Jižní Dakotě. Již je tomu spoustu let, co okolní prérie brázdily svobodné indiánské kmeny a Black Hills byly vnímány jako největší svatostánek indiánů.

Duch a síla demokracie

Ztvárnění má vyzařovat sílu USA, jejich nezdolného ducha a sílu demokracie, ale jelikož vznikalo v pozérské době, době amerického snu, tak dnes budí dojem nadsázky a zoufalého pokusu o vyjádření svrchovanosti a především výjimečnosti.

Pohled na Mount Rushmore
G. Washington a spol. Zdroj: archív nps.gov

4. Stalinův pomník

Sousoší se mělo stát oslavným monumentem, poutním místem a hlavně symbolem lásky a vděku za osvobození Otcem národů, Josifem Stalinem. Kolem něj se vybudoval neobvykle velký kult osobnosti. Duchem prázdný kult. Od zloděje, vězně a vraha se dopracoval až do čela mocného Sovětského svazu, což mu umožnilo stát se masovým vrahem a iniciátorem genocidy.

Jacksonovi na Letné třikrát ne!

Pomník byl pražskou dominantou mezi roky 1955 až 1962. Nakonec byl odstřelen (bohudík). Na podstavci stojí v současné době obří metronom a ustavičně se vedou polemiky o budoucím využití. Hrozí, že tam jednou bude stát obrovský památník Michaela Jacksona.

Stalinův pomník
Fronta na maso Zdroj: archiv

5. Spánek

Pokud někdo neví, o co se jedná, tak jde o několikahodinový záběr na spícího muže. Že jde o vtip? Ale kdeže. Dámy a pánové, tohle je prý umění. Spící muž je básník John Giorno. Pět hodin a dvacet jedna minut se díváte pouze na něj.

Autor má kořeny na Slovensku. Jmenuje se Andy Warhol. Jeho práce se orientovala na Pop art, umělecký směr, který byl význačný pro druhou polovinu dvacátého století.

Co je to za umění?!

Pokud mluvíme o Spánku, je nutno říct, že Warhol si mohl dovolit natočit takový film. V té době už jeho popularita byla obrovská a tvorba byla obecně přijímána jako geniální – bez výjimky.

Myslím, že žádný člověk, který je trochu nad věcí (i lidé bloudící v bezbřehých sférách umění), se nebude připojovat k onanistům, kteří velebí toto nehodnotné dílo. Je kýč dělat něco z nicoty, absolutní nuly? Jsem si jistý, že ano.

Sleep (1967)
J. Giorno Zdroj: artnet.com

Všech pět uváděných předmětů se nedá v daném zařazení či možná odsouzení ke kýči plně paušalizovat. Záleží na vkusu, ražení, ale i otevřenosti k novým věcem. Tak co vy na to? Existuje i pro Vás nějaké glorifikované dílo, o kterém si myslíte, že je to spíš kýč než umění?



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..