Letošní 44. ročník MFF Karlovy Vary vám připraví ke shlédnutí přes 220 filmů ze všech koutů světa, které mají v České republice svou premiéru. Snímky jsou rozděleny do několika sekcí. Největší pozornost je každoročně věnována Soutěžní sekci, která nabídne letos 14 filmů z dílen zahraničních tvůrců. Tento rok bohužel bez české účasti. Za zmínku stojí slovenský film Pokoj v duši režiséra Vladimíra Balka nebo maďarský snímek Nejsem tvůj přítel Györga Pálfiho. Topzine.cz vám přináší kompletní přehled filmů, které se utkají o Křišťálový glóbus.
Anděl u moře
Režie: Frederic Dumont,Belgie, Kanada
Dvanáctiletý Louis žije s rodiči a starším bratrem v malém městečku na jihu Maroka. Louis je šťastný chlapec, miluje moře, svého otce, rád hraje fotbal s dětmi z okolí a rád se směje. Jednoho dne ho zavolá otec a sdělí mu tajemství, které budou sdílet jen oni dva. Tajemství i tato chvíle zcela změní život rodiny i malého Louise. Ten tímto okamžikem definitivně ztrácí svou dětskou nevinnost. Mimořádně zdařilý filmový debut se opírá o skvělé herecké výkony Oliviera Gourmeta, Anne Consignyové, ale především velmi přesvědčivého Martina Nissena v roli Louise. Snímek má překrásnou obrazovou stránku a strhující příběh, který svou nejednoznačností vyvolává mnoho otázek, ale poskytuje jen málo odpovědí.
Bez konce
Režie: Vinko Brešan , Srbsko, Chorvatsko
Djuro není ani Srb, ani Chorvat. Je Rom, má velkou a šťastnou rodinu a živí se jako herec v obskurních srbských pornofilmech. A právě jeho svobodným, sarkastickým pohledem vidíme příběh chorvatského válečného veterána Martina. Mladíkův život nabral značně bizarní směr v okamžiku, kdy v pornoverzi Červené Karkulky spatřil krásnou Desu. Djuro, který ve zmíněném pornosnímku s nasazením ztvárnil vlka, přivede mladíka na jeho žádost na dívčinu stopu. Protože neexistuje jiná možnost, Martin si Desu koupí od jejího pasáka a odveze ji z Bělehradu do Záhřebu. Těžce traumatizovaná dívka soudí, že jde jen o dalšího muže, který ji chce zneužívat, a nechápe, co od ní Martin chce. Navíc se ke slovu hlásí temná minulost, která i po válce zatěžuje životy obou protagonistů. Zkušený režisér Vinko Brešan natočil tragikomický příběh lásky ve světě, kde, jak se zdá, jsou všechny lidské hodnoty vystaveny na prodej nebo odsouzeny k cynickému zničení.
Černá ovce
Režie: Humberto Hinojosa Ozcáriz, Mexiko
Mladíci José a Kumbia pracují na ranči u dona Leandra jako pastýři ovcí. Už mají po krk špatného zacházení a vymýšlí plán, jak změnit svůj neradostný osud. Možná by mohli ukrást ovce a prodat je na mexicko-americké hranici. V patách však mají neustále Leandrova syna Jeronima, který je schopen čehokoli, jen aby jim znepříjemnil život. Ví, že ztráta jediné ovce by stála pastýře místo. Kdysi místní kněz přivedl Josého jako osmiletého sirotka na ranč a myslel, že se chlapci skamarádí. Bez matky vyrůstající rozmazlený Jeronimo se však k Josému choval vždycky zákeřně, přestože to byl jeho jediný kamarád. Když si ale José našel opravdového přítele ve stejném životním smolaři Kumbiovi, propukla v Jeronimovi zloba naplno. Mezi Jeronima a Josého navíc vstupuje María a velkolepý plán se ocitá v ohrožení… Příběh „na cestě“ (vypráví jej uprostřed noci stopař řidiči kamionu, aby za volantem neusnul) o cestě za sny, kterými se roste.
Duše Paula Giamattiho
Režie: Sophie Barches, USA
V melancholické komedii debutující Sophie Barthesové zastihneme Paula Giamattiho coby proslulého newyorského divadelního herce v okamžiku existenciální krize, do které jej vžene role v připravovaném Čechovově Strýčku Váňovi. Na základě časopisového inzerátu se úzkostmi sužovaný Paul odevzdá do rukou tajemné společnosti, jež mu zaručí úlevu extrakcí a následným dočasným zmrazením jeho duše. Náhle nabytou lehkost však záhy vystřídají bizarní komplikace a proslulý herec začíná tušit, že cesta zpět k vlastní duši bude dlážděna neopakovatelnými zážitky. Ačkoli autorka přiznává inspiraci Gogolem, Buñuelem, Jungem či Woodym Allenem, její zralý debut patří k nejoriginálnějším filmům letošního roku. Z vlastního snu vycházející příběh s nadreálnými prvky a filozofickým přesahem podává s intelektuální hravostí a smyslem pro absurditu. Vedle skvělého Giamattiho, který se na filmu podílel i produkčně, se představí neméně vynikající Emily Watsonová, David Strathairn či Dina Korzunová.
Dvacet
Režie: Abdolreza Kahani, Írán
Dvacet. Přesně tolik dní zbývá do chvíle, kdy pan Soleimani uzavře svou jídelnu. Konají se tu především smuteční hostiny (a občas i oslavy svateb) a míra zármutku, která je s nimi spojená, vyčerpala majitele natolik, že mu psycholog naléhavě doporučil s podnikem skončit. Zaměstnanci ovšem přihlížejí jeho návštěvám u realitního makléře velmi podezíravě a oznámení o prodeji a následné demolici je úplně zničí. Je to totiž pětice malých lidiček, pro něž je jídelna víc než zaměstnání – zmrzačený kuchař, jemuž dobrovolně a zadarmo pomáhá jeho manželka, dokonce v suterénu restaurace přespává. Pro mladou vdovu s malou dcerkou je práce v jídelně jedinou záchranou ve světě řízeném muži a oba číšníci před svým šéfem pečlivě tají, že nemají kam jít. Uzavření restaurace je pro ně hrozbou, kterou se, každý po svém, pokusí odvrátit… Subtilní psychologické drama, mistrovsky balancující na hranici komedie a tragédie, činí z malé restaurace mikrosvět lidských charakterů, do nějž se navíc výmluvně otiskuje íránská současnost.
Himaláj
Režie: Jeon Soo-il , Jižní Korea
Postarší korejský úředník přijíždí do Nepálu. V obleku a ve vycházkových botách absolvuje strastiplnou cestu do odlehlé vesnice, kde několik dní přebývá u jedné rodiny. Jeho jedinou spojnicí s místními lidmi je malý chlapec, s nímž se dorozumívá lámanou angličtinou. Obklopen bezprostředními projevy života a přírodní scenerií velehor, vzbuzující bázeň, tráví následující dny v apatickém uzavření, zatímco na něho doléhají problémy, které si s sebou přinesl z Koreje, ale také pracovní povinnosti, jež ho přivedly do Nepálu. Vyprávění zaznamenané ve strohých dlouhých záběrech a bez hudebního doprovodu zachycuje vnitřní přerod vyprahlého městského člověka, ale současně polemizuje s idylickými schématy příběhů o „cestách z města“. Hlavní roli ztvárnil charakterní herec Choi Min-sik, známý mezinárodnímu publiku z hitů Old Boy (2003) či Nebohá paní Pomsta (Chinjeolhan Geum-jassi, 2005).
Nejsem tvůj přítel
Režie: György Pálfi , Madarsko
Sára miluje Márka a čeká s ním dítě. On ji má sice také rád, ale miluje i Sofii. Té se nelíbí, že je podváděna: byla by raději, kdyby ji někdo hýčkal. Mohl by to být třeba András – jenže ten už hýčká svou ženu Ritu. A ta zase zištně pečuje o mladičkou Natašu, kterou by rád využil kdekdo. A co na to Jimmy, a zvlášť Etele, kterému se mimochodem velmi líbí Sára? Skupinka obyvatel moderní Budapešti je provázaná složitými a zištnými vztahy, vyděračskými city a ponižujícími pouty závislosti. Muži a ženy se ovšem ve stejných situacích chovají různě… Ve svém novém projektu potvrzuje režisér György Pálfi pověst experimentujícího provokatéra. Vypjatě cynická mozaika odcizených vztahů vznikla během dvaceti dnů na základě improvizace filmového štábu a devíti hereckých amatérů. Temný snímek o neřešitelných vztazích kontrastně uvozuje krátký dokument o čtyřletých dětech v mateřské škole. Ani zde ovšem nejsou vztahy nijak idylické…
Pokoj v duši
Režie: Vladimír Balko, Slovensko
Čtyřicátník Tono je propuštěn z vězení a pokouší se o návrat k obyčejnému životu. Se ženou se odcizili a pětiletého syna ani nezná, nemůže sehnat práci, protože se na něj jako na bývalého vězně všichni dívají skrz prsty. Tváří v tvář někdejšímu kamarádovi a kumpánovi Štefanovi prožívá svérázný Tono vyhrocené vnitřní drama, vychází z něj ale se ctí. Vynikající scénář Jiřího Křižana, vytříbená kamera Martina Štrby a přesná režie Vladimíra Balka skládají působivý tragický snímek o zločinu a jeho následcích, o touze začít znovu navzdory přízrakům minulosti, o víře v dobro a náklonnosti ke zlu. Film má řadu styčných bodů s rovněž Křižanovým Je třeba zabít Sekala – opět jde o venkovské drama a o vnitřní konflikt hrdiny, neústupného ve svých postojích, v příběhu s vyhroceným dobrem a zlem. Autenticky je ve filmu zachyceno prostředí venkova středního Slovenska, místní romská komunita a vztah vesničanů k „černé ovci“ Tonovi. Film se nebojí jít proti obecnému zábavnímu trendu a přináší silný divácký i umělecký zážitek.
Potlesk
Režie: Martin Pieter Zandvliet, Dánsko
Potlesk právem provázel Theu na jevišti, v osobním životě ovšem tato žena, stejně charizmatická jako manipulativní, sklízela hořké plody své slabosti pro alkohol. Pila jsem jako duha, říká prostě, když vysvětluje, proč zkrachovalo její manželství a ona se dobrovolně vzdala péče o své dva malé synky. Teď ale ukončila odvykací léčbu a zoufale se snaží získat zpět místo v životě svých tří mužů, kteří ale mezitím zakotvili v poklidém a vyrovnaném vztahu s psycholožkou Maiken. Bude její snaha stačit? Anebo ji přemohou démoni minulosti? Debutující režisér Martin Pieter Zandvliet obratně mísí popis Theina vnitřního zápasu s jejím divadelním já, kdy ztělesňovala Marthu v Kdo se bojí Virginie Woolfové? a její pocity a osudy s její hrdinkou nebezpečně kolidovaly.
Svinky
Režie: Robert Gliński, Polsko, Německo
Příhraniční město odděluje od Německa jen řeka. Životní standard sousedů oslňuje místní teenagery. Tomek je dobrý student, zajímá se o astronomii a hraje fotbal, aby vyhověl otci. Jenomže žije v pohraničním městečku, kde panuje nezaměstnanost a chudoba, zatímco na druhé straně řeky je Německo se svým relativním blahobytem. Když Tomek pozná na své první diskotéce Martu a zamiluje se do ní, začne se ohlížet, jak vydělat peníze, aby si udržel její přízeň. Po pokusech přivydělat si na tržišti pašováním psů, osloví Tomek pasáka Boryse, který německým klientům dohazuje místní hochy, aniž tuší, jak krutý osud ho čeká. Citovou otrlost a krutost teenagerů autor nahlíží jako fenomén, zrozený destruktivní silou beznadějné chudoby. Zanikají v ní nejen rodinné vazby a křesťanské hodnoty, ale ani zločinnost se už nevnímá jako hřích.
Villa Amalia
Režie: Benoît Jacquot, Francie,Švýcarsko
Poté, co Ann uvidí, jak se její partner Thomas líbá s jinou ženou, nechce s ním mít už nic společného. Nežádá vysvětlení ani omluvy, je rozhodnuta skoncovat nejen se svým dlouholetým vztahem, ale se vším, co bylo dřív. Prodá dům i s nábytkem, dokonce i klavír, který milovala, napěchuje šatstvo do obrovských plastových pytlů a odnese je k popelnicím. Jednoduše škrtne celou minulost, odhodlána začít úplně znovu a jinak. Jediným člověkem, k němuž má důvěru, je bývalý kamarád z mládí Georges, jehož náhodou potkala v onen osudný večer. Jednoho dne, po návštěvě staré nemocné matky, odjíždí Ann do Itálie a kdesi na ostrově, který křížem krážem prochodí, objeví starý opuštěný dům nad mořem. Jmenuje se Villa Amalia a zdá se, že to je onen vysněný opěrný bod nového Annina života. Předlohou k filmu byl román francouzského autora Pascala Quignarda, ověnčený prestižní Goncourtovou cenou, o ženě, která si usmyslí sama sebe předělat. Isabelle Huppertová jako Ann je patrně jediná herečka, jež je s to dát takové postavě přesvědčivost, a to pod vedením režiséra, s nímž pracovala už několikrát předtím.
Vlček
Režie: Vasilij Sigarev, Rusko
Už úvodní scéna filmu napovídá, že děvčátko, které rodící žena přivádí na svět, není vítáno. Křik rodičky je víc zlostný než bolestný a nic nenasvědčuje tomu, že se matka na dceru těší. Tak to mezi Matkou a Dcerou zůstane i dál, a proto nemají jména. Jejich společný život se skládá z neustálých úniků Matky do náručí mužů, které si vodí do jediného pokoje v domku, kde aspoň minimum péče poskytuje dítěti babička. Ovšem ta jednoho dne umírá a ty dvě jsou ponechány samy sobě. Dcera roste a už chápe, kdo její Matka je. Odsuzuje ji, ale nedokáže žít bez ní. Věčný koloběh jejich zmarněných životů připomíná roztočeného vlčka, jedinou hračku v Dceřině životě, jedinou věc, jež ji poutá k matce. Jednoho dne se ale věčná honba zastaví. Vasilij Sigarev, který přepisem vlastní hry ve filmu debutoval, zasadil drásavý příběh nelásky do bezčasí a konkrétní není ani prostor, v němž se odehrává. „Nikdy nechci ve svých hrách říkat, ‚o čem to je‘ – ať každý divák rozhodne za sebe. Doufejme jen, že mu ten příběh řekne něco nového o lásce a o jejím nedostatku, o zlu – a o vlastní duši.“
Whisky s vodkou
Režie: Andreas Dresen, Německo
Slavný herec Otto ztělesňuje typ problémového, ale i milovaného seladona. I když je zrovna opilý, pořád toho o natáčení ví víc než nezkušený režisér jeho nejnovějšího filmu. Co má ale dělat, když se ke štábu připojí místní herec, který se stane náhradníkem nespolehlivé hvězdy? Komediální situace zde vyplývají nejen ze znalosti prostředí, ale i z inklinace k autentickému zachycení vztahů. Ty vnášejí do blyštivého prostředí filmařů nádech tvrdé reality. Otto představuje nejvýraznější postavu, jejíž nejednoznačnost poutá pozornost a která není trucovitá jen pro nic za nic. A byť jeho problematické chování budí zprvu odpor, s postupem filmu není obtížné najít k hrdinovi cestu. Retronádech „filmu ve filmu“ nepřebíjí důraz na autentické vyznění situací, ale zároveň dodává svěžest dílu, jehož melodramatická rovina je o poznání promyšlenější, než by se z jejího otevřeně konfrontačního povrchu mohlo zdát.
Za všechno může Jidáš
Režie: Davide Ferrari, Itálie
Když mladá režisérka avantgardní scény Irena Mirkovićová přijme výzvu vězeňského kaplana dona Iridia, aby se pokusila nastudovat velikonoční pašije s chovanci místního nápravného zařízení, netuší, že jí ta zkušenost změní život. Nejen proto, že setkání s ředitelem věznice Liberem ji konečně přiměje k rozchodu s egocentrickým hercem Cristianem, ale i proto, že se brzy ocitne před neřešitelným problémem: přestože si získá důvěru vězňů, všichni důsledně odmítají přijmout roli Jidáše z důvodů, jež jsou v jejich postavení pochopitelné. Mladé ženě nezbývá než hledat východisko a najde je v originální, ale značně nekonformní úpravě biblického textu. Davide Ferrario natočil komedii s prvky muzikálu v nápravném zařízení v Turíně a většinu postav v ní hrají skuteční vězni. Roli režisérky svěřil polské modelce a herečce Kasie Smutniakové, která už dlouho žije v Itálii a patří mezi často vyhledávané mladé představitelky. Po malých rolích v televizi se začala objevovat v náročnějších autorských filmech.
Ohodnoťte tento článek:
