Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Temní ilumináti Jana Pohunka: humorná fantasy, nad níž je nutno přemýšlet

Anna Malá

Anna Malá

29. 11. 2010

Mladý český spisovatel Jan Pohunek má již na svědomí jednu knihu, Polomené světy: Atlantský harc, kterou kritiky někdy příznivě, někdy nepříznivě hodnotily. A co kritika na Temné ilumináty?

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek

Co se v Temných iluminátech děje? Dá se to vysvětlit těžko, poněvadž asi do sté stránky to vůbec není jasné. A potom skoro také ne, ale za pokus to stojí. Spolek Temných iluminátů se snaží změnit svět (ne ovládnout, to už mají za sebou). Velitel jeskyňářského spolku Spolis Jaroslav Malina, řečený Generál, najde v tajné schránce spisy jakéhosi komunisty, na něž si brousí zuby právě ilumináti. Nechají Generálovi vyvraždit celý Spolis a jdou po něm jako slepice po flusu. Generál mezitím putuje s doktorem Milošem Štajgrem, nedobrovolným králem permoníků a spoustou jiných zvláštních bytostí na hrad Houska, kde chce tajemná potvora z podsvětí, Algol, vyhodit do povětří celý svět.

A tak to jde dál a dál. Do povětří nevylítne pouze hrad Houska, ale mnoho dalších míst z české kotliny. Pokud knihu čtete jedním okem jakoby mimochodem, děláte obrovskou chybu, jelikož budete mít ještě větší problémy s orientací v ději, než kdybyste četli pořádně a nebudete mít šanci se zasmát vtipům, jež číhají všude. Číst na půl plynu je vážně špatný nápad, jestliže chcete vědět, kdo skutečně zabil Kennyho.

Spletitý děj? A teď babo raď…

Těžko říct, kdy čtenář vlastně přijde na to, o čem Temní ilumináti jsou. Někdy lepší, někdy horší vtipy se kříží s rychlou akcí tak přirozeně, že čtete čtete čtete, najednou zjistíte, že jste dočetli a víte úplně to samé, co na začátku. Kniha vás prakticky donutí k tomu nad ní přemýšlet a krůček po krůčku se k zápletce dohrabat. Je třeba upozornit, že některé scény se musí brát s rezervou, jelikož čtenář na ně potřebuje silnější žaludek. Anebo situaci vyřeší tím stylem, že je jen rychle přelétne očima. V jistých chvílích se totiž slabší nátury mohou rozhodnout, že toto jim opravdu za žlučníkový záchvat nestojí (já sama jsem k tomu neměla daleko). A to by byla osudová chyba.

Spisovatelův humor zasahuje v knize naprosto do všeho a někdy se fór povede, jindy zase ne. Ale když je to perlička, tak není problém klidně na hodinu přerušit čtení nebo se ještě dvě hodiny dobromyslně uchechtávat. A to se stává poměrně často, takže jako uvolňující četba je kniha výborná.

Čeho je moc, toho je příliš

Není nad rčení: „Všeho moc škodí.“ Ději by ani za mák neublížilo méně zamotanosti, více kvalitního vtipu a trochu vysvětlování. Nic by se nestalo a člověk by pak nebyl nucen se nad příběhem až nepřirozeně dlouho zamýšlet. Kdyby do sebe všechna kolečka zapadla už při čtení, bylo by to rozhodně lepší a knize by to na zajímavosti vůbec neubralo. Příště bych doporučovala nedržet se pořekadla: „Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?“

Zároveň je kniha psána zbytečně složitým jazykem a za každou cenu se snaží zaujmout spletitostí a rádoby originalitou. Ubrat pár kudrlinek, přidat pár rovných pramínků a občas sem tam hodit nějakou tu vlnku a hodnocení se mohlo vyhoupnout o pár procent výš. Bohužel, kouzlo se nezdařilo, ale třeba příště.

Celkový dojem? 60:40?

Trochu toho shrnujícího hodnocení na konec neuškodí. Kniha z jedné strany budí velice příznivý dojem, je vtipná, má spád, text doplňují pěkné ilustrace od Ondřeje „Neriona“ Janovského a čtenář se při četbě příjemně uvolní. Na druhou stranu až moc zamotaný děj a příliš složitý jazyk knize nepomáhá a přidává k ní stín, jemuž se dalo víc než snáze vyhnout. Temní ilumináti jsou výbornou odpočinkovou četbou na dovolenou, pro lidi, jež mají smysl pro humor nebo prostě jen tak.

Název originálu: Temní ilumináti
Autor: Jan Pohunek
Obálka: Josef Fraško
Ilustrace: Ondřej „Narion“ Janovský
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
Rozměry: 115×165 mm
Vydal: Straky na vrbě, 2010
Doporučená cena: 185 Kč

Hodnocení: *** (60 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Temní ilumináti Jana Pohunka: humorná fantasy, nad níž je nutno přemýšlet