3 fotky 
V druhém díle seriálu o drogách se blíže seznámíme s kategorií amfetaminů, jež se spolu s konopnými drogami a extází řadí mezi stimulační látky.
Foto: droge.klin.org
Velmi zjednodušeně řečeno, stimulanty zvyšují hladinu některých látek v těle, např. noradrenalinu (hormon, který krátkodobě zvyšuje tělesnou aktivitu), serotoninu (při jeho nedostatku dochází k rozvoji deprese, úzkostí, poruch spánku aj.) a dopaminu (uvolňuje se při příjemných aktivitách jako je příjem potravy, sex nebo fyzická aktivita). Pojem amfetaminy je nejčastěji užíván v souvislosti s tzv. rekreačními drogami, mezi které amfetaminy patří.
Historie
Amfetamin byl poprvé připraven v roce 1887 rumunským chemikem L. Edeleanuem v Německu. Dlouho nebyl využíván, a až roku 1929 byl znovu vyroben v Británii. Zpočátku sloužil mimo jiné jako lék odstraňující ucpání nosu. Během II. světové války byl amfetamin často podáván vojákům pro potlačení únavy. V dalších desetiletích se hojně objevovaly zprávy o zneužívání amfetaminu, kvůli kterým Americký úřad pro potraviny a léčiva FDA v roce 1965 omezil jeho předepisování pouze k léčbě vybraných poruch funkce centrální nervové soustavy. Využívá se v léčbě poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) zejména u dětí, dále při léčbě úrazů mozku, narkolepsie a chronického únavového syndromu. Původně se používal i jako anorektikum k potlačení hladu a snížení tělesné hmotnosti. Farmaceutické společnosti ji nabízely nebo nabízejí např. pod obchodními názvy Psychoton, Aktedron, Astedrin, Benzedrin, Elastenon, Dexedrin, Fenmetrazin.
Ilegálně se připravuje a zneužívá po celém světě dodnes, což je dáno i poměrně jednoduchou přípravou.
Účinky
Hlavním účinkem nejen amfetaminů, ale celé skupiny stimulancií, je zlepšení nálady, potlačení únavy a pocitu hladu, celkové zrychlení psychických procesů a srdeční akce, rozšíření zornic, zvýšená schopnost vcítit se do pocitu druhých, uvolnění zábran atp. Dá se říci, že stimulanty jsou používány k vyvolání pocitu euforie. Mimo příjemné prvotní efekty může také dojít ke stavům podráždění, nervozity a úzkosti. Při častém a déletrvajícím zneužívání dochází u každého konzumenta k rozvoji tzv. stíhy. Ta vzniká na základě toxické psychózy – psychické poruchy, projevující se paranoiou, pocity ohrožení a následnou panikou, halucinacemi (slyší hlasy, jež mu něco přikazují). Tento stav musí být léčen na psychiatrii, nezřídka končívá sebevraždou.
Amfetaminy vytvářejí velmi rychle a spolehlivě psychickou závislost; závislost tělesná není. Přesto však u uživatele dochází ke vzniku tolerance a tedy nutnosti zvyšovat dávky. Abstinenční syndrom je pro uživatele velmi nepříjemný. Mnozí se snaží abstinenční příznaky oddálit pomocí další dávky, čímž se dostávají do velmi nebezpečného cyklu, kdy až několik dní nespí a poté pro uklidnění užívají např. alkohol a jiné drogy. Amfetamin bývá aplikován také injekčně.
Zdroj: Erowid.org, Foto: K. Storch
Kdo mi to tady loupá perníček?
Nejběžněji užívaným amfetamin v České republice je pervitin (metamfetamin). Pervitin bývá často uváděn jako tradiční česká droga. V okolních zemích (Německo, Rakousko, Polsko), se pro něj používá název„čeko (tschecho).“
Tato droga ovšem není českým vynálezem. Byla syntetizována v roce 1888 v Japonsku. To pervitin používalo za druhé světové války pro sebevražedné piloty kamikadze jako doping při jejich posledním letu. V první polovině třicátých let se pervitin dostal do Evropy.
V polovině sedmdesátých let vyvinul „Freud“ (člen pražského drogového podsvětí) poměrně jednoduchý způsob domácí výroby pervitinu za použití tehdy běžně dostupných látek. Hlavní surovina – efedrin – byla získávána z běžně dostupného léku proti kašli. Stejně jako tehdy, i nyní se pervitin zneužívá zejména injekčně a šňupáním. Z České republiky se tato látka hojně pašuje do zahraničí.
Pervitin dnes představuje příčinu více než poloviny z počtu všech léčení závislosti na nealkoholových drogách v ČR a cca 35% uživatelů drog umírá na předávkování pervitinem.
