3 fotky 
Filosofií prodchnuté dílo Náměsíčníci (1932) znepokojuje svým morálním poselstvím a bohužel i svou aktuálností. A to i navzdory faktu, že Hermann Broch svůj román dopsal před osmdesáti lety.
Podle Brocha člověk na počátku dvacátého století uvázl v podivném vakuu hodnot. Podařilo se nám ho zaplnit? Zdroj: Nakladatelství Academia
V epické trilogii Náměsíčníci dává Hermann Broch průchod svým pocitům ohledně podivného hodnotového vakua doby. Uplynulo sotva pár let od první světové války, Evropa se těžko mohla vzpamatovat a už musí s novými obavami hledět na události v Německu. Náměsíčníci měli být varováním.
Hermann Broch (1886–1951), velký obdivovatel Jamese Joyce, byl rakouský spisovatel. Vystudoval matematiku, psychologii a filosofii. Nakonec ale dal před matematickými vzorečky přednost filosofii a literatuře. V Náměsíčnících skloubil obě své životní záliby dohromady.
Konkrétně pak varováním před lhostejností doby, morální vyčpělostí a absencí jakýchkoli pozitivních společných hodnot. Varováním, které zůstalo nevyslyšeno.
Rozpad hodnot
Objemná románová trilogie Náměsíčníci svou kompozicí i snahou postihnout svět v celé jeho komplexnosti připomíná Joycova Odyssea. Jednotlivé díly jsou navzájem vyvážené, odlišené od sebe nejen názvy, které se skládají ze jmen ústředních postav a přídomků romantika, anarchie a věcnost, ale i stylistickými prostředky. Vzletný, zasněný tón prvního dílu tak ostře kontrastuje s věcností a pragmatičností líčení dílu posledního.
Zároveň všechny pohromadě vytváří postupný obraz rozpadu hodnot. Hodnoty nejprve pokřivené ztrácejí svůj obsah, až se nakonec bortí úplně.
Čtěte také: Malý Američan. Opisoval Andrew Taylor od Dickense?
V prvním díle se objevuje pruský důstojník Pasenow, jenž je zmítán morálním a emociálním dilematem. Na jedné straně stojí čest, morálka, kult vojenské uniformy, společenská pravidla a bělostná, urozená Alžběta. Na straně druhé zase emoce, vášeň a zemitá a prostá Růžena.
Člověk, který nemůže usnout a navlhčeným měkkým konečkem prstu uhasí tichou svíci vedle postele a v místnosti, kde se náhle ochladilo, čeká na chladivý spánek, žije každičkým úderem blíž smrti, a třebaže prostor kolem něho se chladivě rozšířil, čas v hlavě je tak udýchaně rozvíjený a překotný, tak bezdechý, že počátek a konec, vznik a smrt, včerejšek a zítřek splývají v jedinou a osamělou přítomnost, vyplňující ji po sám okraj, ba div ji netrhají.
V knize druhé, nazvané Esch neboli anarchie, se představuje účetní Esch. Hrdina, milující spořádaný svět účetních knih, touží podobný řád zavést i ve světě. Leč jeho tápavá snaha o mravnost, pomoc bližním, či o úctu k ženě, ústí jen v nevěru, udávání a sebestředné činy.
Morální sebedestrukce
U Pasenowa jsou hodnoty pokřivené, u Esche zase prázdné – a u poslední z postav, Huguenaua, zcela odvrhnuté. U něj Hermann Broch ukazuje, kam až může absence společensky sdílených hodnot vést. Právě zde klade největší důraz na své filosofické poselství. Válečný zběh Huguenau v boji o přežití nahlíží na svět pouze kritériem osobního prospěchu a zisku, neváhá lhát, donášet, znásilňovat a nakonec i vraždit.
Když Huguenau dopsal svou zprávu, podíval se do zrcadla a zkoušel, nepodaří-li se mu podobná ironická grimasa, která ho už tolikrát nazlobila u Esche. Jo, to psaníčko je mistrovský výkon; člověka blaží, když může Eschovi trošku podrazit nohy, a to příjemné pomyšlení Huguenaua natolik vzrušilo, že si představoval, jakou radost bude major mít, až ten doklad obdrží.
Je zvláštní, že ani jedna z postav na svém chování neshledává něco špatného. Naopak, ve světle svého egocentrického pohlížení na svět vnímají své chování jako zcela ospravedlnitelné. Huguenau se dokonce po válce opětovně stává maloměšťáckým obchodníčkem a kšeftařem a se spáchanou vraždou si neláme hlavu, natož aby ho snad trápily výčitky.
Dobré, ale těžce stravitelné čtení
Náměsíčníky Hermanna Brocha, podobně jako Joycova Odyssea, lze stěží přečíst za víkend. Nejedná se o oddychový román, nýbrž o náročnou knihu plnou znepokojivých a podnětných myšlenek. V textu je řada hutných, složitých pasáží, které vyžadují absolutní soustředění a čas na pochopení.
Náměsíčníci se podobají dobrému jídlu, jehož sousta ale rychle zasytí. Proto je lepší vychutnávat si je na jazyku a pozvolně polykat. Jde o knihu, která se sice nikdy nestane bestsellerem, nebudou ji číst statisíce čtenářů po světě, nicméně těm, kteří se ptají a hledají odpovědi, bude mít vždy co říci.
Název: Náměsíčníci
Název originálu: Die Schlafwandler
Autor: Hermann Broch
Překlad: Rio Preisner
Počet stran: 640
Vazba: vázaná
Formát: 130 x 200
Nakladatelství: ACADEMIA, Praha, 2012
Doporučená cena: 650 korunHodnocení: 85 %
