Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze filmu Druhá strana mince. Poláci se pokoušejí o umělecký opus

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

18. 1. 2011

Černobílé filmy nejsou v současnosti zrovna terno. Jistě, dříve to mělo své kouzlo. Ale aby si snímek udržel atmosféru i nyní, musí být po ostatních stránkách (vizuálno, herci, příběh…) perfektní. Jak se s tím popral nový polský „objev“ Borys Lankosz?

Černobílá láska nerezaví..., Zdroj: distributor filmu

Druhá strana mince je jeho celovečerním debutem a hned za ni stihl nasbírat několik festivalových cen (především v Gdyni – za nej film, režii, kameru i cenu filmových kritiků). Není pak moc překvapivé, že jeho snímek putuje i do českých kin, a to v rámci Projektu 100, který se letos orientuje na srdíčkové filmečky. Čím si takové dílo zasloužilo objevit se například po boku legendárního Erotikonu?

Tak především, nějaké festivalové sošky ještě nemusí znamenat všechno. Zařazení do letošního velice slabého výběru Projektu 100 už tuplem ne. Druhá strana mince tak logicky není žádný všeumělecký film, za který se vydává.

Černobílý minimalismus funguje

Černobílý háv mu jistě sluší. Atmosféra je totiž jedna z mála věcí, která zde funguje a ovlivňuje náladu diváků. Snímek se odehrává v 50. letech v komunismem zasáhnutém Polsku. Zároveň je tragikomický, a tak černá/bílá mu sluší už nejen kvůli tomu, že se odehrává v minulosti. Dvě kontrastní proplétající se linky absurdního humoru a zoufalých činů doplňuje též opačná černá a bílá. Škoda pak jen jakýchsi prostřihů do dnešní současnosti, která je už natočena klasicky barevně. Jistě, aby divákovi došlo, že na plátně už jde o jinou časovou rovinu. Působí to ale zároveň dost lacině.

Starý vzhled snímku také napomáhá jistému minimalismu, na kterém také stojí celková atmosféra. Velká část děje se odehrává v maličkém bytě polského paneláku, kde žije Sabinka, její matka a babička. Tyhle dvě často vlezlé ženštiny by ji nejraději hned vdaly, a ani Sabinka by nebyla proti, jenže o ni tak nějak nikdo nestojí. Až se objeví šarmantní Bronislav, zachrání ji před znásilněním, a s chutí ji začne navštěvovat a vodit na rande. Jejich láska je zprvu komorná, skromná, jenže najednou muž slečnu požádá o ruku… A naznačí jí, že je ve skutečnosti fízl, a chce, aby mu donášela na svého šéfa. Nějaké to vydírání je také patrné.

Pseudoabsurdní humor už ne

Z minimalismu se přejde do černého humoru, když dojde k absurdní vraždě, kdy se i nahlas zasmějete. Jenže to je tak několik málo minut, které mají spád, a budete si je i pamatovat. Zbytek je pomalý, neurčitý, nezajímavý. Trvá to příliš dlouho, než se film na začátku takříkajíc rozjede. Na konci zase znáte pointu, už byste to všechno usekli, ale to ne, protahování je zřejmě v kurzu.

Agata Buzek, vycházející hvězda polského filmového nebe

K tomu nereálnost, která se ale chvílemi tváří neskutečně vážně a lá tohle se může stát i vám. Podkopává jí ovšem nohy rádoby překvapivý konec, který ve výsledku působí samoúčelně.

Xavier Dolan natočil výjimečné Imaginární lásky v 21 letech. A nebyl to ani debut. Borys Lankosz natočil svůj debut v 36 letech. A vznikl z toho snímek, který není ani originální ani povedený ani nijak nezbytně nutný.

Druhá strana mince (Rewers)

Komedie / Romantický / Drama / Thriller
Polsko, 2009, 99 min

Režie: Borys Lankosz
Hrají: Agata Buzek, Marcin Dorocinski, Krystyna Janda, Andrzej Deskur, Marek Probosz, Bronislaw Wroclawski, Joachim Lamza

Hodnocení: 2**

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze filmu Druhá strana mince. Poláci se pokoušejí o umělecký opus