2 fotky 
I když si člověk říká jsem neomylný, nic se mi nemůže stát, mě se to netýká, já bych si s tím poradil a podobně, je to skutečně pravda? Ruku na srdce, opravdu by si každý z nás poradil s případnou záchranou života? S vytažením tonoucího z řeky? Nebo s oživením osoby, která nedýchá? Pokud ano, nemá smysl číst dále. Jste skvělí a pro společnost velmi důležití. Ale co když ne?
Resuscitace, Zdroj: edupics.com
Lekce první – co udělat při zástavě dýchání?
Příznaky při zástavě dýchání: projevy dechové tísně, porucha vědomí, nezvyklé dýchací fenomény (chrčení), změněný charakter dýchacích cest, rychlý nepravidelný tep, cyanóza (modravé zabarvení okrajových částí těla).
PP při traumatu, vdechnutí cizího tělesa
Pokud máme podezření na zástavu dýchání, uložíme nemocného vleže na záda a lehce mu podpíráme hlavu (opatrně při podezření na poranění obratlů). Poté otevřeme ústa a vyčistíme dutinu ústní a hltan (prsty, kapesníkem…). Dále provedeme záklon hlavy a předsunutí brady. Tím, že hlavu zakloníme, krk se napne, ústa nemocného se otevřou a většinou dojde k obnovení dýchání (platí hlavně u zapadlého jazyka a předmětů, které nejsou hluboko v hltanu). Zástava dýchání může být způsobena také předměty, které jsou dále než na začátku hltanu a my je tedy sami nevytáhneme (poznáme tak, že se hrudník při umělém vdechu nezvedá). V tomto případě můžeme použít několik manévrů k vyproštění tělesa:
1.Heimlichův manévr – spočívá v obejmutí postiženého zezadu a stlačení podbříšku. Zápěstí položíme nad pupek tak, aby bylo přímo ve středu mezi hrudní kostí a mečíkem. Na zápěstí položíme zápěstí druhé ruky a stlačíme. Provádíme 5x. Poté, pokud předmět sám nevypadl z dutiny ústní, pokusíme se o to sami. Tento manévr se nesmí používat u novorozenců, kojenců, malých dětí a těhotných ve vyšším stupni. U obézních lidí není účinný.
2.Gondorův manévr – spočívá v silném úderu patou dlaně mezi lopatky postiženého. Provádí se 5x, po každém úderu zkontrolujeme, zda nedošlo k vypuzení předmětu z dutiny ústní.
PP v případě nejasné příčiny
Pokud postižený neprodělal žádné viditelné trauma a nepředpokládá se cizí těleso v dýchacím ústrojí, neztrácíme čas obhlížením dutiny ústní. Kontrolujeme, zda postižený dýchá a jak dýchá. V případě, že tedy nemá žádné cizí těleso v dutině ústní, může se jednat o otok způsobený alergií nebo nějakým traumatem, popřípadě zástavu oběhu (infarkt myokardu, glykemické kóma…). V případě, že nedýchá, položíme postiženého opět na záda a neprodleně začneme s umělým dýcháním. Provedeme záklon hlavy, jednu ruku položíme na čelo postiženého a ukazovákem a palcem stlačíme nosní dírky. Otevřeme zeširoka ústa, zhluboka se nadechneme a překryjeme svými ústy ústa postiženého (v případě, že bychom to neudělali, vzduch by neproudil tak, jak bychom chtěli), vdechneme vzduch a sledujeme hrudník postiženého. Pokud se zvedá, znamená to, že vzduch proudí do plic. Necháme ho vydechnout a opakujeme (frekvence je 12-15 vdechů/min). Může nastat případ, kdy dýchání z úst do úst není možné (ústa se nedají otevřít, jsou poraněná) a dýcháme nosem. Se zástavou dýchání se ruku v ruce objevuje také zástava oběhu. V tomto případě (když nenahmatáme puls a postižený nedýchá) přidáme k umělému dýchání také masáž srdce. Patu jedné ruky položíme do středu hrudníku postiženého, druhou patu položte na první. Stlačení by mělo být dost hluboké, ne povrchní. Poměr mezi počtem stlačení a počtem vdechů je 30:2.
Pokud postižený začne dýchat, přetočíme ho do stabilizované polohy, zavoláme záchrannou pomoc a pravidelně jej kontrolujeme.
Pokud se nám těleso nepodaří vyjmout nebo se jedná o druhý případ a postižený stále nedýchá, voláme neprodleně první pomoc. Do příjezdu záchranné služby pokračujeme v umělém dýchání.
