Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Krásná, smutná, poetická a někým odsuzovaná pohádka Poslední jednorožec Petera S. Beaglea

Jan Nohovec

Jan Nohovec

14. 10. 2009

peter-s-beagle-posledni-jednorozec-perexPo více než deseti letech se připravuje na český trh nové vydání již legendární knížečky Poslední jednorožec amerického spisovatele Petera S. Beaglea, podle níž byl natočen i animovaný film. Pojďme se podívat, o co vlastně v této mnohými milované a mnohými pouze vlažně přijaté „pohádce“ jde.

Vlastně o nic světoborného. Jednoho dne se do poklidného malebného lesíku, kde žije nesmrtelná jednorožka, zatoulají dva lovci. Zvídavý božský tvor se za nimi potají plíží, a tak nechtěně vyslechne rozhovor, který mu změní celý život naruby. Ukáže se, že všichni ostatní jednorožci už zmizeli a ona je poslední. A co udělat jiného, než se přesvědčit, že dva rytíři mají skutečně pravdu, tím, že se vydáte do světa?

peter-s-beagle-posledni-jednorozec

Tím prvním, co naprosto nepřipraveného člověka na Posledním jednorožci zarazí, je zcela jiný pohled na tato zvířata, než na jaký byl zvyklý. Ano, vždycky to byli tvorové neskutečně krásní a vitální, k jakým se mohly přiblížit pouze nevinné panny s alabastrovou pokožkou. Žili v hlubokých lesích a na širých pastvinách, vždy opředeni mýty a pověstmi. Pokaždé to však byla zvířata; magická, ale přesto jen zvířata. Peter S. Beagle z nich ve svém nejslavnějším díle udělal nesmrtelné bytosti, podobné ve své kráse, životní síle a samotné podstatě bohům.

Putování s jednorožkou po pláních, lesích a horách by však nebylo tím pravým ořechovým pro děj celého románu, a tak se na plátně zákonitě musely objevit i jiné postavy. V cirkuse, jehož samotný motiv je jedním z nejsilnějších v celé knize a který v jistém směru připomíná cikánskou společnost z Ledové královny, potkává jednorožka nešikovného mága Šmendrika a ve svérázné skupině lapků zase mnohem přízemnější, ale o to přitažlivější Drškovou Bětu. Zatímco čaroděj, který ztratil svou magickou sílu, zastává v trojici protagonistů díky svým taškařicím hlavně komický prvek (ačkoliv se v průběhu ukáže i jako postava zásadní pro nejeden dějový zvrat), Běta hraje na přátelskou, „lidskou“ stránku čtenářů jako postava, co celý děj zasazuje do kulis reálného světa.

Už po prvních stránkách je čtenáři více než jasné, že hlavními prvky, které z Posledního jednorožce dělají tak oblíbené dílo, je kombinace postav a zpracování. Trojice hlavních hrdinů doplňovaná několika epizodními postavami a později dvěma vedlejšími operuje mnohem více, než na poli příběhovém, na poli jazykového zpracování. Ve výborném překladu Michaela Bronce (jehož původní překlad bude použit i v novém vydání) tu autor nabízí hrsti popisů, svérázných rozhovorů, příběhů z druhé ruky i občasných akčních scén, zatímco jeho jazyk meandruje ve výšinách poetické prózy. Poslední jednorožec je totiž bezpochyby pohádkou. A právě tato forma dává autorovi možnost přiblížit se dětskému zpěvavému stylu, ale zároveň zůstat u věcí, které si užijí i dospělí, neboť nádech příběhů pro mladší čtenáře kalí motivy nešťastného města Moran, temné postavy Robina Hooda nebo realisticky popsané harpyje. Tu a tam se pro pobavení vyskytnou i motivy typické pro moderní pohádku jako třeba princ, který si čte časopis, zatímco čeká na již dávno nepanenskou princeznu, jež si přišla k lesu zavolat dle dávné tradice na jednorožce. Poetika celého textu se dá nejlépe ukázat na trylkování slavíka z úvodních stránek, kterého se jednorožka ptá na cestu. Ve své místy tématu dost vzdálené písni dokáže do několika za sebou jdoucích vět nacpat (samozřejmě, že jen v českém překladu) Karla Kryla, J. R. R. Tolkiena, lidovou píseň a tehdejší reklamu na králíčka Azurita.

Jenže román Petera S. Beaglea má i své nedostatky, lépe řečeno jeden jediný a pořádně veliký. Tím je dějová skladba, kterou se autorovi nepovedlo ani v nejmenším vyvážit. Po rychlém úvodu a efektním setkání se slavíkem následuje několik slov o jednorožčině dlouhém putování a hop, náhle jsme někde úplně jinde, někdy úplně jindy, abychom mohli přibrat do příběhu čaroděje Šmendrika. Stejně je to o dvě desítky stran dál s Drškovou Bětou, později s taktéž zmiňovaným městem Morany a ještě později s Rudým býkem a králem Moranem, na jehož hradě trojice hrdinů stráví celou druhou polovinu knihy, aniž by se děj během těch sto stran nějak významně posouval. Několik (přestože krásných) účelových a skoky oddělených dobrodružství následovaných předlouhým setrváváním na jednom místě prostě nedokáže čtenáři zastoupit – ať už lineární, nebo paralelní – dějové linie.

Těžko tak vlastně říct, jaké hodnocení si Poslední jednorožec zaslouží. Na jedné straně stojí zástupy oddaných fanoušků této poetické, smutné, nádherné pohádky výhradně pro nostalgické dospělé čtenáře, na barikádě druhé odpůrci poukazující na špatně poskládaný děj, místy ne dost přitažlivou zápletku a velmi pozvolný spád. S oběma skupinami se dá souhlasit, kniha se vám může zároveň líbit i nelíbit. Rozhodnutí je jen na vás.

V novém vydání s překladem Michaela Bronce, doplňkovou novelou Dvě srdce, předmluvou autora a novou obálkou, kterou jsme použili pro ilustraci tohoto článku, připravuje nakladatelství Argo.

Název originálu: The Last Unicorn
Český název: Poslední jednorožec
Autor: Peter S. Beagle
Překlad: Michael Bronec
Obálka: Oliviero Berni
Počet stran: 232
Vydal: Altar, Praha 1997
Doporučená cena: 119 Kč
Hodnocení: 50%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Krásná, smutná, poetická a někým odsuzovaná pohádka Poslední jednorožec Petera S. Beaglea