Krištof Kintera změnil výstavní síň k nepoznání. Vystavuje odpadky a hromady spotřebního zboží

Vietnamská večerka, proražené stěny a obrazy nevybalené z ochranných fólií. Retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších jmen české výtvarné scény bourá zažité stereotypy.

Má být snad čert hrající na bicí autorovou vizí blížící se apokalypsy? Zdroj: Galerie hlavního města Prahy

Pokud si cestou na výstavu chcete stačit ještě v rychlosti nakoupit, neuděláte s Výsledky Analýzy Krištofa Kintery krok vedle. Ihned po vstupu do výstavních prostor v městské knihovně totiž nesporně zažijete šok.

Je sice pravda, že galerie už dávno nepatří zažitým konvencím a stereotypům, ale když se před vámi namísto očekávaného předsálí galerie najednou a bez jakéhokoliv varování otevře pestrobarevný svět vietnamské večerky, pravděpodobně vytušíte, že tady půjde o něco speciálního.

A je tomu skutečně tak. Výstava jednoho z nejvýraznějších českých konceptuálních umělců pokračuje ve stejně netradičním duchu. Předměty denní potřeby, neužitečné věci, sportovní náčiní, to vše nachází v Kinterových instalacích své využití a dráždí i ty nejumírněnější konzervativce a teoretiky.

Umění jako odpad naší doby

Z výstavního prostoru se stává koncept, ve kterém mezi sebou svádí boj banalita konzumu, pragmatické užitkovosti a vršících se odpadků o osud umění jako takového.

Černý igelitový sáček zavěšený na větvi nízkého stromku. I tak se dnes dělá umění.

Nosným tématem analýz má být reflexe společnosti a konzumu doby. Zbytky masové produkce tu provádějí invazi do tradičně hájeného prostoru výtvarného umění.

Poté jsou Kinterou zrecyklovány a přetvořeny v cosi nového, například v podivnou konstrukci složenou z prázdných plechovek od Heinekenu evokující vánoční stromeček anebo v igelitovou tašku zavěšenou na větvi nízkého stromku.

Do popředí se tu dostává nejednoznačnost umění a jeho role v dnešní době. Spotřební zboží se tu dostává na piedestal umění, zatímco to ostatní, co by jeho tradiční definici splňovalo, stále ještě leží nevybalené z přepravních boxů a ochranných fólii u stěn galerie.

Tvůrčí síla nesmyslu

Kintera svou expozicí zapojuje návštěvníky přímo do děje. Nutí je přemýšlet, hledat a navzájem spojovat skryté významy děl zdánlivě vytržených z jejich tradičního kontextu, přetvořených v postmoderní hybridy.

Konfrontuje je se svými ledabyle načmáranými poznámkami rozvěšenými po stěnách galerie, nebo je nechává pátrat po svých proslulých mluvičích skrytých za probořenými stěnami galerie

Výsledky analýzy působí dynamicky, chtějí šokovat a pobavit zároveň. Nepostrádají hlubší význam a touhu nabourávat zažité koncepty a situace. Objevuje se tu opět dadaistické přesvědčení o síle a významu nesmyslu, sylogismu a jeho výtvarném potenciálu.Na druhou stranu pokud podlehnete nejasnému pocitu, že jste některé z Kinterových konceptů už někde viděli a doma trochu zapátráte po internetu, zjistíte, že jste nebyli zase tak daleko od pravdy.

Vietnamská večerka přímo u vchodu do galerie připomíná v podstatě totožný projekt, se kterým přišla již v roce 2007 umělkyně Xu Zhen, když v galerii vystavila funkční repliku šangajského supermarketu. Konstrukce spletená z jízdních kol zase evokuje instalaci známého představitele čínského disentu Aj Wej Weje.