Sir. Ridley Scott

Ten, který natočil Vetřelce a Blade Runnera. Nic víc není třeba.

Ridley Scott se narodil v Anglii roku 1937 a díky bohu stále ještě žije a tvoří. Už příští rok od něj můžeme očekávat další historickou podívanou, která se vstoupí do kin s nádechem anglické mlhy mezi stromy Sherwoodského lesa. Ano, Robin z Locksley nepověsil luk na hřebík, ale znovu se vydává poškádlit šerifa z Nothinghamu. Mezi fanoušky nyní kolují debaty, zda je dobře, že se Scott drží jistého filmového klišé, které z Robina udělalo zbojníka, který bohatým bere a chudý dává. Skutečnost je ovšem taková, že původní a historicky doložený Robin Hood byl zloděj, lupič a raubíř nejhrubšího zrna, který výhradně bral. Rozhodnutí padne příští rok, ale už teď je jisté, že když už nic, na snímku si pochutná minimálně oko diváka, protože Ridley Scott je králem vizuálních efektů.

Úroveň a grafická propracovanost filmů je pro tohoto režiséra velmi charakteristická. Jeho filmy atmosférou přímo čpí, při sledování např. Gladiátora přímo cítíme krev vsakující se do písku. Tato touha po dokonalém obraze Scotta odvedla od režírování televizích seriálů, protože je shledal málo tvůrčími. Jednoduše řečeno, nemohl se na nich vyřádit, a tak začal točit reklamy, které mu tuto seberealizaci nabídly. Celková suma reklamních spotů přesáhla neuvěřitelné číslo dvou tisíců.

V roce 1979 se dostal již podruhé do režisérského křesla a stvořil Něco s velkým N. Musí se však dodat, že to N je lehce oslizlé, jde z něj strach a při pohledu na něj cítíte mravenčení v zádech, protože slyšíte podivné syčení a vrčení přímo u vašeho ušního boltce. Ano, řeč o jednom z největším a nejkultovnějším mimozemšťanovi vetřelci. Snímek Vetřelec natočil Ridley Scott za neuvěřitelných jedenáct milionů dolarů. Za tuto sumu do filmu vtiskl tak hutnou atmosféru strachu a klaustrofobie, že by se dala krájet a prodávat jako laciný stavební materiál.

Může za to pochopitelně Scott, který vytvořil z minima maximum a i po tolika letech je Vetřelec považován za kultovní pilíř sci-fi hororu, který si díky obrovským držbám vysloužil hned tři další pokračování, přičemž hned druhý díl režíroval neméně známý James „Terminátor“ Cameron. Přidáním počtu vetřelců na filmové plátně jen utvrdil dominantní pozici zubatých mimozemšťanů v tomto filmovém žánru.

Postava vetřelce je sama o sobě uměleckým dílem, protože ji navrhl a stvořil švýcarský umělec, podivín a dle některých pramenů i šílenec H. R. Giger, představitel vlastního postmoderního směru biomechanického surrealismu. On sám také navrhl celý reprodukční systém začínající vajíčkem a končící vykouknutím zubaté hlavičky z hrudníku. Takto originální mimozemšťan prostě nemohl nezaujmout a jeho vizuální ztvárnění je skutečně jedinečné. V prvním díle se sice vetřelec v plném záběru moc neukáže, ale i ty kratičké momenty skutečně stojí za to.

Tento film se stal katapultem nejen pro Scotta, ale také pro herečku hlavní ženské role – Sigourney Weaver. Její postava Ripleyové se stala protikladem vetřelce a okamžitě si získala srdce všech diváků, takže ji tvůrci obsadili i do všech následujících pokračování.

Druhým filmem, který ze Scotta udělal kultovního režiséra, je Blade Runner (1982). Tři roky po vypuštění mimozemského zabijáka na plátna kin se na scéně objevil Harrison Ford v roli Ricka Deckarda. Film se natočil na motivy románu Philipa Kindred Dicka – Sní androidi o elektronických ovečkách. Nemůžeme říci, se jedná o úplnou adaptaci, ale důležitý filosofických přesah Dickova díla zůstal ve scénáři zachován. Kombinace velmi vážného tématu a Scottova vizuálního umění vytvořili z tohoto snímku další kultovní záležitost, která se stala jakousi povinností pro každého, kdo má rád sci-fi.

Filmový plakát a zároveň jedna z obálek Dickovi knihy, Zdroj: alfavendee.com

Los Angeles vykreslili tvůrci Blade Runnera jako temné město plné neonových reklam a čínské kultury. Odkaz na filmový žánr noir je zde jasně patrný a nejenom svojí vizuální podobou, ale také hrdiny – osamělý detektiv, osudová milenka, neustálý déšť apod. Na doplnění je nutné uvést, že film zcela prolnul s knižní předlohou, takže i samotná nakladatelství v době filmového šílenství vydávaly román pod názvem Blade Runner, mnohdy i s knižní obálkou na motivy filmu.

Existují dvě verze, které se od sebe liší. Na rozdíl od happy endu v původní verzi končí režisérská verze rozporuplně a nabourává tak jistotu diváků, jestli Deckard je či není android taky. Scott o tomto bouřlivě diskutovaném problému promluvil až po dvaceti letech, ale jeho tvrzení razantně odmítl scénárista filmu Hampton Fancher.

Hudbu k filmu stvořil známý hudební skladatel Vangelis, který s Ridley Scottem spolupracoval i na dalším snímku zasazeného již do historie 1492: Dobytí ráje. Právě pro tento snímek vytvořil stejnojmennou skladbu, která sama o sobě dobila svět.

Ridley Scott je autorem i dalších, úspěšných snímků. Výše v textu je zmíněný Gladiátor. Se Sigourney Weaver spolupracoval ještě jednou a na vojenském filmu: G.I. Jane. U vojáků ještě zůstal a v roce 2001 natočil i snímek Černý jestřáb sestřelen. Tyto a další počiny se staly divácky úspěšnými, ale na druhou stranu, některé Scottovy filmy se staly úplnými propadáky. Je však na první pohled jasné, a tento článek o tom také vypovídá, že stvořil několik natolik kultovních a dobrých filmů, že jeho jméno zůstane navždy zapsáno do dějin světové kinematografie.

Filmografie Ridleyho Scotta:

1977 Soupeři

1979 Vetřelec

1982 Blade Runner

1985 Legenda

1987 Ten, kdo mě hlídá

1989 Černý déšť

1991 Thelma a Louise

1992 1492: Dobytí ráje

1995 Bílá smršť

1997 G. I. Jane

2000 Gladiátor