Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Revival. Parta starých rockerů ukazuje masám, jak se dělá hudba

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

12. 7. 2013

Na filmovém festivalu v Karlových Varech to vypadalo, že si diváckou cenu odnesou Knězovy děti, případně italská politická dramedie Ať žije svoboda. Jenže ejhle. Nakonec nejvíce zabodoval nový film Alice Nellis Revival. Čím to?

Ne snad že by Revival byl bůhvíjak geniálním filmem. Příběh není zrovna dvakrát originální, valná část vtipů se opírá o klasický výkřik „pičo“ a od herecké sestavy jsme už také viděli povedenější výkony. Jakýmsi zázrakem si však Revival odnesl lepší hodnocení od karlovarských diváků než třeba Zjizvená tvář, Všichni dobří rodáci nebo z nových počinů Velká nádhera.

Onen zázrak se jmenuje masovost. Revival by mohl sloužit jako perfektní ukázka díla pro masové publikum, a teď tím nemyslím nic negativního. Jako by se režisérka Alice Nellis podívala pod ruce kolegy Jiřího Vejdělka a odkoukala nějaké ty triky. Už v posledním snímku Perfect Days se pokusila přinést komerčnější snímek, jenž by si snadněji hledal své diváky. Výsledek byl ale mdlý, uchichotaný a tak silně zaměřený na svou cílovou skupinu (40leté dámy, které si po filmu zajdou na kafčo), že pro jiné byl téměř nesnesitelný.

Masový produkt o rockerech

Revival by mohl na první pohled mít opačnou cílovou skupinu, alespoň co do pohlaví a druhu nápoje po zážitku v kině. Pojednává o partě zestárlých rockerů, kteří si z různých důvodů jednoho dne řeknou, že by se mohli vrátit a ukázat mladým, jak se dělá hudba. Zkoušejí, zkoušejí, až to dotáhnou do pražského SaSaZu.

Tahle parta ukáže, že nepatří do starého železa. Ale jedině s Vojtou Dykem. Zdroj: Bontonfilm

Tahle parta ukáže, že nepatří do starého železa. Ale jedině s Vojtou Dykem. Zdroj: Bontonfilm

V tomto případě je ale snímek mnohem vstřícnější vzhledem k divákovi. Aby pojal co největší publikum, filmu chybí nějaká výraznější ideologie (snad kromě zmíněného nandání mladým, která je ale v závěru stejně vyvrácená). Revival si tak polehounku plyne, sází jeden vtip za druhým a nikomu nic nevnucuje.

Kupodivu oproti Perfect Days nevnucuje ani své sponzory. I když na product placement v tomto snímku existují i jiné názory, podle autorky článku je použit ještě s mírou. Nevybafne na diváka každých deset minut, a když už, v následující scéně se dost často shodí. Například v průběhu filmu neustále sledujete žluté auto jedné italské značky, zároveň je však poměrně malinké, a tak na něj sice zaslechnete chválu, jak se s ním dá všude zaparkovat, ale ona chvála vyzní spíše ironicky.

Priorita: pobavit co nejvíce lidí

Stále jde ale o zboží, i když je lépe zabalené než předchozí film od Nellis. Prioritou Revivalu je pobavit, a tím spolu s rozšířením cílové skupiny se právě snaží zacílit na masové publikum. Samo o sobě nejde o nic špatného, dílo pro masy může být i vydařené. Například oproti Mužům v naději (J. Vejdělek) Revival neobsahuje stěžejní nemorální myšlenku, kterou by se snažil divákům vsugerovat jako cosi normálního a běžného.

video
play-sharp-fill

Jak se ale snaží být nekonfliktní a tak trochu pro každého, v některých momentech selhává. Například právě v ústředním tématu – parta chlapů, která ale pořád nepatří do starého železa, chce ukázat světu, že ještě žijí a umí hrát. Jenže v závěru, kdy se snaží naplnit klub, ho naplní jen díky jiné mladé kapele, na kterou zajdou stovky puberťaček. Nepomáhá tomu ani kompars, ve kterém byste nenašli posluchače starší třiceti let.

Jako celek Revival nedrží zrovna pohromadě, jednotlivé části si ale jednoznačnou kritiku nezaslouží. V několika scénách je dobře načasovaný situační humor (tomu pomáhá především Miroslav Krobot a jeho mlčení střídající se s přehnaně upřímnými komentáři) a rocková hudba, o které by to celé mělo být, je kvalitní a poslouchatelná.

Jistě se najde zase několik prvků, které vám sledování mírně pokazí. Třeba rádoby komediální figurka slepce nebo vykonstruování zápletky na banálním a bezdůvodném lhaní. Ale jako taková česká nenucená komedie, která sice není perfektní, ale ani vyloženě neuráží, Revival stačí.

Verdikt Pavlíny Nouzové:

Pavlína NouzováRevival není dokonalý film a náročnější divák z něj zřejmě nadšený nebude. Zároveň ale ukazuje povedené herecké výkony (minimálně ústřední čtveřice Bolek Polívka, Miroslav Krobot, Karel Heřmánek a Marián Geišberg), hudbu a kameru (i když té by více slušela televize než plátno). Své diváky si Revival najde.

Hodnocení: 60 %

Verdikt Oldřicha Mánerta:

Oldřich MánertRežisérka Alice Nellis se rozhodla pro odpočinkovou, břitce úsměvnou rockovou jízdu a alespoň na malou chvíli zapomněla na svoje lehce umělecké kořeny. A to je více než dobře. V úvodu totiž šlape Revival tak dobře jako žádná jiná komedie vzešlá z malého českého filmového rybníčku.

Důchodci jsou sympatičtí a člověk jim i věří jejich chvilkovou touhu po slávě velkých hudebníků. Jenže. Nové dílko Alice Nellis bohužel dojíždí na svoji přepálenou stopáž. Po hodince začne filmu docházet dech, vtipy se opakují, tempo povadne a zbude jen dokonalý Krobot a povedené písničky. I to však není málo. Podobně podařených komedií, které nestaví jen na podvádění partnerů, sexu a debilním humoru, se u nás příliš netočí.

Hodnocení: 70 %

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Revival. Parta starých rockerů ukazuje masám, jak se dělá hudba