Menu
TOPZINE.cz
Literatura

RECENZE: Jamrachův zvěřinec Carol Birchové. Hrdinou z tygří vůle

Jakub Ehrenberger

Jakub Ehrenberger

22. 3. 2013

Špína londýnských ulic poloviny 19. století, velrybí tuk vsakující se do dřevěné paluby, ale i panenská krása exotických ostrovů a nezkrotná lidská touha po poznání. V dobrodružném románu britské prozaičky Carol Birchové ožívá viktoriánská Anglie v celé své kráse i ošklivosti.

OBRÁZEK: Carol Birchová - Jamrachův zvěřinec - výřez z obálky

Příběh Jaffyho Browna se z velké části odehrává na moři. Ilustrace z obálky knihy: Andrej Nechal

Jaffy Brown je chlapec z chudého prostředí, jehož život převrátí vzhůru nohama nečekané setkání s tygrem na rušné londýnské ulici. Nejenže tehdy osmiletý klučina útok dravé šelmy přežije, ale majitel zvěřince pan Jamrach, jemuž uprchlý tygr patří, mu dokonce nabídne práci ve svém podniku. Pro Jaffyho tím začíná jedno velké dobrodružství.

Carol Birchová (1951) je britská spisovatelka. Debutovala na sklonku 80. let románem Life in the Palace (Život v paláci), který byl zvolen nejlepší prvotinou roku. Od té doby publikovala dalších deset knih včetně zatím posledního románu Jamrach’s Menagerie (č. Jamrachův zvěřinec, Host 2012), jemuž se dostalo nebývalého zájmu ze strany kritiků a porotců literárních ocenění. Příběh o trpkém osudu jedné velrybářské výpravy byl mj. nominován na prestižní Man Booker Prize.

Malý chlapec se okamžitě pro Jamrachovu exotickou zvířenu nadchne a během několika málo let z něj vyroste spolehlivý ošetřovatel, který si dokáže poradit i se sebenebezpečnějšími šelmami. Pohlédnout zvířeti zpříma do očí a porozumět mu se pro něj stane jedním z největších potěšení.

Současně v něm však neustále doutná touha vyrazit na širé moře a poznat cizí světy, kde nádherně zbarvení ptáci z Jamrachových klecí volně poletují mezi stromy a mrštné opice se člověku vysmívají z košatých korun.

Pro milovníky staré Anglie: Malý Američan. Opisoval Andrew Taylor od Charlese Dickense?

Když se tedy Jaffymu naskytne příležitost připojit se k velrybářské výpravě, jejímž hlavním cílem jsou daleké tichomořské ostrovy, na nichž údajně žije tajemné, draku podobné stvoření, neváhá ani na chvíli a ihned se na loď zapíše. V té chvíli ještě ani v nejmenším netuší, že nenápadná expedice, které se kromě něj účastní ještě devatenáct odvážlivců včetně jeho kamaráda z dětství Tima, vstoupí do námořních dějin jinými dveřmi, než by si to její účastníci bývali přáli.

Dva chlapci, dvojí korouhev

Inspirována dvěma doloženými historickými událostmi, jmenovitě útokem bengálského tygra na malého chlapce a výpravou velrybářské lodi Essex, jejíž pozoruhodný příběh se stal předlohou také Melvillovy Bílé velryby (1851), kombinuje Carol Birchová surové líčení námořnického života s příběhem o dospívání dvojice zcela odlišných chlapců.

Zatímco vypravěč Jaffy je černovlasý, svědomitý a v mnoha ohledech až žalostně obyčejný mladík, jeho kamarád Tim představuje blonďatého Apollóna mezi temžskou omladinou, sebevědomého a vypočítavého drzouna, jemuž se zdánlivě povede vše, na co sáhne, a štěstí se jej drží stejně pevně jako pach velrybího tuku námořnického mundúru.

Zbývajícím členům výpravy naopak autorka věnuje jen povrchní pozornost. S výjimkou Jamrachova dvorního lovce Dana Rymera a bláznivého námořníka Skipa, který trpí občasnými záchvaty paranoie, se tak zbytek posádky smrskne na pouhé odlitky svých rolí – dobrotivý kapitán, přísný první důstojník, kuchař – či předmětů a zážitků, které je s Jaffym spojují – Simon coby hráč na skřipky, Abel, jenž nemá bratra Kaina apod.

Pach života z první ruky

Přestože se člověk přistihne, že mu v některých, zejména pokročilých pasážích srdce zběsile tluče zděšením, skutečná síla knihy netkví ani tolik v jejím příběhu, ale zejména ve schopnosti autorky zprostředkovat viktoriánskou dobu ve všech jejích odstínech a příchutích.

Jako by čtenář s knihou obdržel vstupenku do muzea oživlé historie, v němž se na něj valí všechny pachy 19. století – od tlející vody v londýnské stoce až po lepkavou mastnotu velrybího tuku:

Šaty se mi lepily na tělo. Tuk. Tuk na výrobu vosku, barev, mýdla, tuk na maziva a laky, tuk na svícení v milionech lamp. Byl jsem nasáklý lepkavým slepencem ze špíny, krve, tuku, potu, žluče a zvratků nejvznešenějšího z hovad Božích. Vlasy se mi přilíply k temeni hlavy a slepily se. Přesto – kdo by se na tohle hodil líp než já? Neprošmejdil jsem snad kvůli pár pencím temžské stoky?
„Jdi spát v tom, co máš na sobě, Jafe,“ radil mi Dan, když jsme skončili.
Pomyslel jsem si, že se zbláznil.

Jamrachův zvěřinec sice roku 2011 Man Bookerovu cenu nezískal, nikterak mu to však neubírá na imaginativní síle, s jakou čtenáře bere na dobrodružnou výpravu nejen do Tichomoří, ale především do hloubi lidského srdce. Nikdy jindy nebyla otázka rozdílu mezi člověkem a zvířetem tak aktuální jako v době publikování Darwinova přelomového díla O původu druhů (1859). A málokterý spisovatel podává o lidské povaze tak přesvědčivou výpověď jako Carol Birchová.

Název: Jamrachův zvěřinec. Název originálu: Jamrach’s Menagerie. Autorka: Carol Birchová. Přeložil: Tomáš Kačer. Vydalo nakladatelství Host, Brno 2012, 357 stran. Doporučená cena: 339 korun.

Hodnocení: 80%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Jamrachův zvěřinec Carol Birchové. Hrdinou z tygří vůle