Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Hořící keř. Seriál HBO, za jaký by se nestyděl ani Palach

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

21. 1. 2013

Výraz seriál není zcela přesný, jde o minisérii. Kdyby se však režisérka Agnieszka Holland spolu s televizí HBO rozhodly natočit desetihodinovou verzi o dvouciferném množství dílů, možná by se trefily ještě více.

České seriály na tom nejsou zrovna nejlépe. Televizemi běží podivné telenovely z nemocnic, ulice nebo pro změnu nemocnic a jen občas divák narazí na kvalitnější počin. Často se tak uchyluje k zahraniční produkci a nejenom kvůli drahým trikům a hollywoodským hercům, ale jednoduše proto, že tyto seriály mají třeba jen propracovanější scénář. Nyní přichází nová minisérie Hořící keř, která by tyto předsudky měla zvrátit.

Agnieszka Holland je polská režisérka, která vystudovala FAMU, a často tak navštěvuje Českou republiku, ke které má stále vřelé vztahy. Začínala jako asistentka u Krzysztofa Zanussiho, později se seznámila i s Andrzejem Wajdou. Jejím celovečerním debutem byli Provinční herci a pokračovala pak tituly Evropa, Evropa (za který dostala Zlatý glóbus) nebo Ve stínu Beethovena. Věnuje se ale i seriálům, spolupracovala například na The Wire.

Režisérka Agnieszka Holland je polského původu, což vyznění snímku přináší hned dva plusy. Zaprvé netočí nic, o čem by četla jen z knížek. Polsko také spadalo do východního bloku, a tak chápe, co to znamená, když ve vašem městě jezdí sovětské tanky. Navíc byla v době ledna 1969 v Praze na studiích, a tak viděla onu situaci z první ruky. Druhá výhoda spočívá v tom, že jako představitelka jiného národa si může snadněji najít odstup a nebude nikomu stranit, ani se snažit o křečovitou objektivitu.

video
play-sharp-fill

A přesně tak i Hořící keř vyznívá. Jde o propracovanou rekonstrukci činu Jana Palacha a jeho následků – na rodinu i společnost. Minisérie je členěna do tří dílů o osmdesátiminutové délce a každý z nich je budován jiným stylem. První díl seznamuje s postavami a samotným Palachovým činem. Druhý je jakýmsi mezistupněm, pro někoho možná až vatou, mezi úvodem a vyvrcholením. Poslední díl se zaměřuje na soudní proces, který vedla Palachova matka proti poslanci KSČ Vilému Novému, jenž zlehčoval upálení mladého studenta.

Přečtěte si recenzi nového filmu Agnieszky Hollandové V temnotě

Samozřejmě nejde o zobrazení jedna ku jedné. Filmaři zde zručně vybrali až precizní detaily, které z reálií zachovali – například když vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti (Ivan Trojan) hovoří o tom, že student Jan Zajíc, který Palachův čin zopakoval, držel hladovku na Václavském náměstí pár dní po upálení svého předchůdce.

Zároveň ale narazíme na mnoho prvků, které se skutečností příliš společného nemají. Jsou ale tak šikovně ztvárněné, že není problém si takový průběh představit. Jde například o zmíněnou Trojanovu postavu či o studentského vůdce Ondřeje Trávníčka (Vojta Kotek) – ani jedna z nich přímo neexistovala. I když není problém najít si jejich předobrazy, chovaly se tehdy na konci 60. let trochu jinak. Větší změna pak nastává u samotného soudního procesu, při němž v reálu byli přítomni i Pavel Kohout nebo z počátku Emil Zátopek. Zde jde pouze o žalobu Palachovy matky a komunistického idealisty Trávníčka.

Jan Budař ve výjimečně nekomediální roli. A jak mu to jde. Zdroj: HBO

Jan Budař ve výjimečně nekomediální roli. A jak mu to jde. Zdroj: HBO

Atmosféra doby ale stále zůstává. Jistě, ne každému bude připadat povědomá, neboť ne každý zažíval to, co hlavní hrdinové v čele s advokátkou Dagmar Burešovou (Tatiana Pauhofová), která Palachovu matku zastupuje, a proto ji pečlivě sleduje StB. Pro mě, jako člověka, který onu dobu nezažil, však seriál působí velice realisticky. A je jedno, kdo nakonec u toho soudu sedí. Pořád jde o hrané dílo, ne dokument.

Vyvolání atmosféry totiž nestojí jen na činech postav a jejich dialozích, ale i na perfektních rekvizitách a kostýmech. Majetnější právnička nosí zápaďácké oblečení a působí mezi ostatními jako pěst na oko (stejně jako svými činy). Při natáčení rozhovoru v Československé televizi je použita autentická technika a Václavské náměstí díky trikům vypadá skutečně jako před více než 40 lety.

Plejáda skvělých herců

Všemu napomáhají i jedni z nejlepších herců současnosti. Kromě zmíněných uvidíte i překvapivě civilního Jana Budaře, Taťjanu Medveckou, slizkého Martina Hubu nebo dojemnou Jaroslavu Pokornou. Pro ty, kteří české filmy více sledují, se tu pak skrývá několik překvapení v podobě vedlejších rolí (jistý herec zde hraje úlisného zaníceného komunistu, jiný dobráckého výpravčího – a role Ivana Trojana je také poměrně povědomá).

Ivan Trojan si zopakoval roli příslušníka VB, který to nemá s nadřízenými lehké.

Ivan Trojan si zopakoval roli příslušníka VB, který to nemá s nadřízenými lehké.

Kdo bude mít ještě větší chuť na jednotlivé analýzy, může se kromě herců věnovat i drobným symbolům, kterých je Hořící keř plný. V nemocnici, v níž trpí Palach se svými popáleninami, je rámy oken a záclonami vytvořen sluncem nasvícený kříž. Krev demonstrantů, která ulpí na schodech a nemá se podle slov jedné z postav utřít, zase může připomínat spisy právě na tuto pomyslnou postavu, které se jednou objeví a také nepůjdou skrýt.

Agnieszka Holland tak spolu se zatím největším rozpočtem HBO Europe natočila minisérii, jakou si události kolem Jana Palacha zaslouží. Sice obsahuje pár patetických scén, ale o ně si samotné téma vyloženě říká. Je jen škoda, že za poslední dobu nejlepší český seriál musela natočit polská režisérka. A že je tak krátký.

Hořící keř, Drama / Životopisný, Česko, 2013, 3×80 min, Režie: Agnieszka Holland, Hrají: Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský, Ivana Uhlířová, Jan Budař, Stanislav Zindulka, Ondřej Malý, Martin Huba, David Novotný, Alois Švehlík, Hana Marie Maroušková, Jiří Bábek, Miroslav Krobot, Emma Smetana, Taťjana Medvecká, Lukáš Weber, Petra Ben Messaoud, Martin Sitta, Jakub Zindulka

Hodnocení: 5*****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Hořící keř. Seriál HBO, za jaký by se nestyděl ani Palach