„Kdo nikdy nemiloval, může napsat velký román o lásce, nikoliv však prostou báseň o ní.“ (Guillaume Apollinaire) O lásce až do hrobu pojednává okouzlující snímek La Bohéme podle Pucciniho opery o čtyřech dějstvích, z nichž každé je protkané tak upřímným citem, jaký už dnes zná jen málokdo.
La Bohéme vypráví dojemný příběh o lásce mladičké švadlenky Mimi (Anna Netrebko) a chudého básníka Rodolfa (Rolando Villazón). Tito dva se do sebe zamilují na Štědrý večer v pařížském podkrovním bytečku Rodolfa a jeho tří přátel. Všichni zde společně žijí typicky bohémským životem, což nápadně připomíná populární film Moulin Rouge. Během filmu je neustále zachycován vyvíjející se vztah obou hlavních hrdinů. Do této „zápletky“ vstupuje ještě poměr Rodolfova přítele Marcella (George von Bergen / hlas: Boaz Daniel) a krásné Musetty (Nicole Cabell), kteří se sice očividně nemilují tak vroucně jako hlavní dvojice, je ale vidět, jak moc po sobě touží.
O režii výtvoru se zasloužil Robert Dornhelm, o němž lze s klidem říci, že nezklamal. Znát ho můžete například od známého díla Deník Anny Frankové nebo z dokumentu Digital Dreams o Billu Wymanovi (The Rolling Stones). „Má základní motivace při zfilmování opery La Bohéme je vzdát hold zpěvákům Anně Netrebko a Rollandovi Villazónovi,“ prohlásil Dornhelm při natáčení. Nutno dodat, že se mu to doopravdy povedlo.
Libreto pro světoznámého Giacoma Pucciniho mají na svědomí Giuseppe Giacosa a Luigi Illica. Puccini byl operní skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dodnes jsou jeho opery jedny z nejhranějších děl vůbec. Mezi nejznámější patří kromě tohoto díla také Tosca, Madam Butterfly, Manon Lescaut, Turandot a další.
Herecký a zároveň pěvecký výkon by se dal zhodnotit hned několika superlativy.
Anna Netrebko perfektně ztvárnila roli Mimi, svým čistým sopránem se snad doslova dotkla citlivých míst většiny diváků. Barva jejího hlasu se současně výborně shodovala s hlasem Rollanda Villazóna, takže spolu vytvářeli znamenité pěvecké duety. O zpěvu Nicole Cabell a Boaze Daniela by se dalo hovořit přinejmenším stejně.
Oproti Tomáši Černému, který představuje Rodolfa v inscenaci Státní opery v Praze, má Villazón doopravdy silný, ale současně sametový tenor. Nemohu nepřiznat, že mě při prvních taktech Villazónova zpěvu napadla známá věta: „Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!“
Při srovnání tohoto představení ve Státní opeře a na plátně musím bohužel (nebo bohudík) říci, že ta druhá verze je daleko působivější. Z filmové dvojice přímo tryská láska (což je nepochybně také dáno vynikajícími kamerovými záběry), jejich Io t’amo! (Miluji tě!) jim doopravdy věříte, na rozdíl od zpěvačky Pavly Vykopalové, která je sice hlasově srovnatelná se zpěvem Netrebko, avšak je poznat, že její láska k Tomáši Černému je pro ni opravdu jen součástí role.
Nakonec si neodpustím kratičký úryvek ze scénáře: „Ah! mia Mimi, sempre, sempre!“ (Ach, moje Mimi, navždycky, navždy!)
