2 fotky 
Nejenom zdvořilostní pravidla, ale i zájem rodičů o své ratolesti vyžaduje alespoň jednoduchý dotaz poté, co přijdeme ze školy. Pojďme se nyní podívat na hitparádu teď nejblbějších dotazů, kterými nás rodičové častují po návratu domů.
Nenechme si dotěrnými dotazy rodičů zkazit úsměv, Zdroj: sxc.hu
Někdo slýchává každý den to samé – má výhodu, může si nacvičit odpovědi a pak je v intervalech opakovat. Jiní se občas dočkají naprosté šílenosti, na kterou je značně složité najít racionální odpověď. Všechno závisí jen a pouze na fantazii našich rodičů.
1. Jak bylo?
Tak tohle je naprostá klasika, kterou slýchá většina z nás po návratu domů při prvním střetnutím s některým z rodičů. Banální. Odpověď jednoduchá. Není výjimkou, že hraničí ze synonymem otrávenosti, naprosté zbytečnosti a něčeho, co rozhodí nervy po celém dni stráveném ve škole. Většinou oplýváme štěstím, že jsme konečně doma, a veškerá témata týkající se školy jsme nechali spolu s bačkorami ve školní šatně. Takže bychom byli nejraději, kdybyste si otázku jak bylo nechali pro počasí. Odpověď se nabízí: střídavě oblačno!
2. Co už tady chceš?
Typický příklad toho, jak rodiče nesdílí radost dětí z dřívějšího návratu ze školy. To, že tam tvrdneme od rána a vstáváme v nekřesťanskou dobu, nám zřejmě nedává právo na návrat domů o nějakou tu hodinku dříve. Otázka je opodstatněná, pokud jsme si školu sami zkrátili a profesionálně rodičovsky napsali omluvenku, že musíme k zubaři. To potom dotěrný dotaz může vyvolat i pocity podobné výčitkám svědomí. Ovšem pokud odpadla nenáviděná hodina a my plni radosti ukončíme už i tak náročný den, bylo by lepší, drazí rodičové, kdybyste se nás možná zeptali Jak bylo?
3. Co jste měli na oběd?
Prosím ne! Nevyvolávejte v nás touto otázkou vzpomínky na tu neidentifikovatelnou hmotu z jiné galaxie, co jsme dostali na tác. Navíc by nám přišlo ironické, pokud bychom měli pojmenovat dnešní oběd názvem z jídelníčku. Tak se raději neptejte a uvolněte nám cestu do ledničky, děkujeme.
4. Kdes byl?
Nedůvěra. Podezírání. Konspirační teorie. Pro rodiče existuje milion míst, kde bychom mohli být, jenom ne ve škole. V mysli se jim vybavují zakouřené scenérie, kde stojí hlouček záškoláků s mariánkou mezi prsty, ne-li s něčím tvrdším. Otázka zabolí o to víc, pokud jsme skutečně celý den seděli ve škole, přičemž se nemůžou potom divit, že náš obličej vypadá poněkud zhuleně.
5. V tomhle jsi byla ve škole nebo šlapat chodník?
Ono je, mami, těžké nesdílet s ostatními spolužáky tu radost, že je mi patnáct a právě mi narostla prsa. A když tamté spolužačce ještě nenarostly a mně jo, to je mám jako schovávat? A taky je mi jasné, proč ti tak, mami, vadí ta krátká sukně. Závidíš mi moje mladé nohy! Doba je jednoduše jinde. Zatímco naše matky vlastnily za socialismu dvě trika a kalhoty, co jim šila babička, my máme jedinečnou možnost vybírat si z velkého množství všemožných oblečků. Tak proč chodit jako šedá myš nebo jeptiška? Užívejme si jedinečných chvil – života bez křečových žil!
Buďte sví, rodičům ale občas ustupte, Zdroj: sxc.hu
6. Měl jsem ten úkol dobře?
Ukázka ideálního vztahu rodič – dítě. To, že nám tatínek udělá domácí úkol, je prospěšné nejen tím, že nám ušetří spoustu času na mnohem záživnější aktivity, ale napomůže i vlastní realizaci a nostalgickému návratu do školních let. Kdyby byl bod 6 na Facebooku, všichni lajkujem.
7. Tak co kluci (holky)?
Je zvláštní, že naše ochota svěřit se rodičům ohledně opačného pohlaví je natolik nízká, že bychom to raději udělali kdekoli a s kýmkoli, třeba na ulici s náhodně potkaným chodcem. Minimální chuť k podobným diskuzím je způsobena touhou po alespoň částečném soukromí, které je potlačováno třeba jenom tím, že nám maminka pere spodní prádlo. A těm, kteří to mají s mámou jako v Gilmorových děvčatech, upřímně gratulujme.
8. Tys kouřil/pil alkohol?
Ne! Jenom mám unavené a rudé oči od toho, že celý den ležím v knihách!!!
9. Nevíš, kde je skříň?
Překvapivě víme, ale mozek po návratu ze školy ztrácí schopnost uvědomit si, že by oblečení mohlo patřit právě tam. Mnohem schůdnější se zdá možnost uložit textil na zem, postel nebo alibisticky pověsit na židli. No a co, že druhý den nenajdeme ponožky?!
10. Nemáš se co učit?
Každý potřebuje chvíli vypnout. Vy máte Ordinaci v růžové zahradě, my Facebook. A stejně učivo probíráme s kamarády na chatu. A ke googlu je to také blíž.
Na závěr by se hodilo nějaké ponaučení pro rodiče, aby nás po příchodu domů nechali na pokoji a nedrtili naše už i tak slabé nervy stupidními otázkami. Ale neuděláme to. Raději si toho, že se nás někdo po příchodu domů zeptá na to, jak se máme, važme. Někdo tam je a někoho to zajímá. Někteří třeba takové štěstí nemají a za obyčejné jak bylo by dali kdoví co.
