Do Nice jsme přijeli navečer, takže jsme měli možnost poznat krásu jedinečného místa s nočním osvětlením starého přístavu, pouličními hudebníky sedícími na zídkách nad mořem a lákajícími svými kytarami kolemjdoucí ke krátkému zastavení.
Francouzi si umějí užívat život. Pobřeží Nice je plné gurmánských restaurací, které jsou jedny z nejlepších ve Francii. Noční život a umělecká scéna zde mají své místo. Nice si zamilují rodiny s dětmi, umělci, zamilované páry i baťůžkáři z celého světa.
Obrovskou výhodou města je i to, že letiště je zde vzdálené pouze 6 km od centra. Pro milovníky muzeí je Nice rájem, protože všechny vstupy jsou kromě Chagallova muzea zdarma. Staré město nenechalo naše oči chvíli v klidu. Pastelově zbarvené domy a úzké uličky dávají městu tu pravou francouzskou atmosféru.
Monacké knížectví čítá na 7600 stálých obyvatel, kteří jsou vtěsnáni na rozlohu 1,95 km2 a jsou na své občanství náležitě pyšní. Monackým úředním jazykem je francouzština, Monako má svou národní hymnu, vlajku, státní znak a poštu.
Od roku 2005 vládne Monaku kníže Albert II., který se 1. července 2011 oženil s Jihoafričankou Charlene Wittstock. Monako jsme navštívili pár dní po jejich svatbě, takže zde byla ještě znatelná slavnostní atmosféra.
Monako je vtěsnáno mezi útesy a od přístavu máte pocit, že roste až k nebi. Nemá proto moc šancí se rozšiřovat územně. Za vlády knížete Rainiera III. bylo rozšířeno o 30 hektarů směrem do moře. Monako sice není členem Evropské unie, ale při přechodu hranic s Francií nás nečekaly žádné formality. Platí se zde, stejně jako ve Francii, eurem.
V Monaku najdete množství veřejných výtahů, které vám usnadní pohyb po městě. Zaparkovali jsme poblíž monackého nádraží a pěšky došli k Monte Carlu. Nechali jsme pohledy klouzat po všech těch luxusních vozech zaparkovaných před kasinem. Kuriozitou byl vůz značky Rolls Royce s pražskou poznávací značku.
Monako je opravdu malé, zato schodů je tu požehnaně. Podél přístavu se táhne hlavní třída, na které jsou vyznačena startovní pole pro formule. Z přístavu jsme se odhodlaně vydali po tisíci schodech vedoucích na vrchol ke knížecímu paláci. Výhled na Středozemní moře a panoramatický pohled na Monako byl opravdu úchvatný.
Poslední zastávka před odjezdem a před italskými dálnicemi. Menton je perlou francouzské riviéry a jeho znakem jsou citrony, citrony a citrony. Dokonce je tu citrusům věnován dvoutýdenní festival Fête des Citrons.
Mentonské staré město jsme si podle doporučení vychutnali z povzdálí. Cihlově červené domy jsou stupňovitě uspořádány a tvoří téměř kýčovitý pohled na město. Zahrady v Mentonu jsou překrásné a poutají pozornost turistů.
V Mentonu naše putování po Francii pro tentokrát skončilo. Viděli jsme snad tisíce nádherných míst, která se nám vryla do paměti. Každé z měst, historických památek a přírodních úkazů by si zasloužilo minimálně pár dní k bližšímu bádání a zkoumání.
Provence a Côte d’ Azur jsou zaslouženě obdivovány turisty z celého světa i samotnými Francouzy. Věřím, že to nebyla poslední návštěva této části Francie. A jak se říká o Francouzech, že se jen neradi baví jinak než francouzsky, není to pravda. Během putování jsme narazili na neskutečnou ochotu a přívětivost místních obyvatel, kteří nám téměř vždy byli ochotni podat pomocnou ruku. Viva la France!
© Copyright 2009 - 2012 CzechNetMedia, s.r.o. Topzine.cz, ISSN 1803-9235.
Jakékoliv publikování, přebírání, šíření, nebo jiné užití obsahu je bez písemného souhlasu CzechNetMedia, s.r.o. zakázáno!