3 fotky 
Karel Hlaváček, přední představitel české dekadentní a symbolistní poezie, by se letos dožil 136 let. Kromě literárního nadání v něm třímal i výtvarný talent. Aby toho nebylo málo, angažoval se Karel Hlaváček i v tělocvičném spolku Sokol. V zdravém těle zdravý duch!
Karel Hlaváček, Zdroj: wikipedia.org
Karel Hlaváček se narodil 29. srpna roku 1874 v Praze jako syn dělníka. Vystudoval reálku, později nastoupil na Filozofickou fakultu. Svoje schopnosti se také snažil rozvinout na Umělecko-průmyslové škole, kam později přestoupil, ale nezdařilo se. Nedokončil ani filozofii ani uměleckou školu.
Karel Hlaváček ilustrátor
Po nevydařených studiích se mu nepodařilo najít stálé zaměstnání, zabýval se literaturou, výtvarnou kritikou a grafikou. Ilustroval knihy Otokara Březiny, Antonína Sovy či Jiřího Karáska ze Lvovic. Svými ilustracemi také přispíval do časopisu Moderní revue.
Do časopisů však přispíval nejen ilustracemi, ale také literárně. Příspěvky Karla Hlaváčka byste si mohli přečíst v již zmíněné Moderní revue, Nivě, Vesně, Rozhledech, ale také v časopise Sokol.
Vojenská služba a Sokolské sonety
Obálka sebraných spisů Karla Hlaváčka, Zdroj: sonet.cz
Roku 1895 byl poslán jako vojín do italského Tridentu, v témže roce vyšla i jeho prvotina, v níž můžeme vidět Hlaváčkovo nadšení pro tělocvičný spolek – Sokolské sonety. Hned po vydání se však Havlíček od sbírky distancoval a celý svůj život ji nepovažoval za plnohodnotné dílo.
V tomtéž roce, kdy vyšly Sokolské sonety, začíná také spolupráce s Moderní revue, Hlaváček zde tiskne symbolistickou a dekadentní lyriku, dále například výtvarné kritiky. Jeho kritický postoj nalézáme nejen v příspěvcích k výtvarnému umění, ale také ve verších.
Inspirace sladkou Francií
Poezie Karla Hlaváčka byla ovlivněna nejen výtvarným a hudebním cítěním, ale také Vrchlického souborem Moderní básníci francoužští; tu Vrchlický vydal rok před Sokolskými sonety, tedy 1894. Sbírka obsahovala překlady francouzských básníků jako byli Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud či Stéphane Malarmé.
Po své prvotině vydal Hlaváček ještě několik sbírek. Druhou (ačkoli je často považována kvůli odsudku Sokolských sonetů za první sbírku) sbírkou se v roce 1896 stalo Pozdě k ránu. Časová linie této knihy se nachází na přelomu noci a rodícího se dne v pohádkových krajinách bez obrysů. Ačkoli může na první pohled působit melancholicky, ani zde se autorský subjekt nezbavuje své ironie.
Další sbírky a poslední díla
Karikatura spisovatele a výtvarníka Karla Hlaváčka, Zdroj: dekadence.info
V pořadí třetí sbírka, Mstivá kantiléna (1898), je stylizována jako píseň gézů a Manon. Manon však nezpívá milostnou píseň při viole, ale kantilénu pomsty. Poslední sbírkou Karla Hlaváčka jsou Žalmy. Jedná se pouze o torzo básnického souboru v biblické formě, skládá se z nábožensky laděných písní právě v podobě žalmů. Ty byly vydány až po Hlaváčkově smrti – roku 1934 s úvodem Jana Mukařovského.
Smrt velkého talentu
Karel Hlaváček umírá 15. června roku 1898 v Praze v pouhých čtyřiadvaceti letech. Ačkoliv za svůj život stihl vydat pouze čtyři sbírky, z toho jednu odsoudil hned po jejím vydání a jednu nestihl dokončit, staly se ostatní dvě sbírky poezie klasickými díly kánonu české literatury. S Hlaváčkem umírá nejen obrovský talent básnický, ale i výtvarný, především však ironický komentátor soudobé situace.
Rozkvetlý smutek
Do říše černých pralesů
Svůj černý smutek zanesu-
A sémě jeho dědičné
Rozhodím v proudy měsíčné,
Ve věčný led, ve věčný sníh,
V nárazy větrů polárních.
Ti do truchlících lilií
Až jeho sémě zasijí,
Snad v lijáku slz palčivých
Tam v sopránový vzkvete smích.
(ze sbírky Pozdě k ránu)
