Speciály
Valník, den druhý: Tržní ekonomika funguje už i v punku aneb sbírání kelímků letí
Pořad zahájili v deset dopoledne kladenští Kapišto, lehce po poledni se představili sečtělí Spínací špendlík, kteří mimo jiné zapěli i kousek s názvem 1984. Válka je mír, svoboda otroctví, nevědomost síla.
Úspěch sklidila také skupina v kostkovaných skotských sukních, Benjaming band. Navzdory svému českému původu se do našich západoevropských skoro-sousedů vžili celkem přesně. Při výskoku baskytaristy se dalo poznat, že spodní prádlo při koncertech nevedou (5 bodů tomu, kdo to stihl vyfotit).
Následovali populární De Bill Heads. K nim snad ani nemám slov. Dlouho jsem se tak nezasmála, jako při jejich koncertě. Zpěvák této pětičlenné formace prokládal šokující písničky vulgárními vtípky, často adresovanými nezletilým punkerkám v minisukních.
Večer završilo seskupení Sto zvířat, kteří mají letošní festivalovou sezónu více než nabitou. Mohli jste je slyšet na Rock for People, v Přeštěnicích, na Mighty sounds, Sázavafestu a tak dále. Na Valníku poučili své fanoušky o tom, že nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama a že teď víš, když ráno vstáváš, že máš prostě držet hubu, sklopit hlavu, zmizet v davu akorát. Celý svůj koncert zakončila Zvířata mou oblíbenou Nikdy nic nebylo.
Do titulku jsem si bez dovolení dovolila použít větu jednoho z moderátorů. Jako každý rok, i letos na festivalu funguje výkup prázdných kelímků Gambrinus při ceně jedné koruny za jeden kelímek. Devatenáctiletý Michal z Prahy se pochlubil: „Teď mám přes dvě stovky kelímků, doufám, že si během všech dnů na ten fesťák vydělám. Za vstupenku jsem dal pětikilo, tak ještě jednou tolik.“
