Praha je bohatší o další lokál, který pravidelně pouští ke slovu nezávislou literární tvorbu. Bar sympatického názvu Blaze jednou měsíčně obětuje své prostory Severnímu psu, autorskému čtení mladé české krve.
Pravidelná čtení poezie probíhají v prostorech baru Blaze.
Zdroj: www.blaze-zizkov.cz
Prostředí ozvláštňují zdi vymalované ve stylu noční oblohy, která evokuje vzpomínky na sny, což s básnickou tvorbou úzce souvisí. Hubený počet posluchačů podpořil komorní, ale příjemnou atmosféru, kterou doplnilo výborné pivo a chleba se sádlem.
Nejprve stydlivost přítomných polechtal erotickými verši Vojtěch Kallai. Ten načal láhev večera odlehčeným tónem, v čemž následující autoři nepokračovali, ba právě naopak. Vážnost a tápání po smyslu v absurdních situacích a vyplývající existenciální tíže s dalšími předčítači rostly.
Deziluze a zklamání
Tomáš Kůs se chlubil vlastním peřím z čerstvé sbírky Nevinní. Knížka, která se měla původně jmenovat Ve věznici jsou všichni nevinní, se tiskla na Pankráci. Obsah básní však na rozdíl od tohoto paradoxu úsměvný není, což potvrzuje i komentář básníka: „Je o přístupu k životu, o tom, jak se dá všechno obelhávat, o tom, jak nakonec musíte přijít zase sám k sobě,“ vysvětlil Kůs.
S poezií Ondřeje Lipára atmosféra deziluze a stísňujících myšlenek ještě zhoustla. „Vytrhám ti vlasy hřebenem, podříznu ti krk hedvábnou šálou, myslím, že jsem kdysi byl, asi jsme kdysi byli,“ otvírá ústa dokořán posluchačům hmatatelnou nevírou ve smysl.
Sklíčenost mužské tvorby však rozetnul potřebný ženský prvek. Šťavnatá třešeň na literárním zákusku Olina Stehlíková bavila obecenstvo svými trefnými komentáři k denně pojídaným situacím.
Přímočarost a trocha osvědčeného koření – sarkasmu a cynismu rozpáraly rodící se splín. Přestože básnířka neprosazovala ideu růžových brýlí, dokázala se na celulitidu pokřivených boků dnešního světa podívat s nadhledem.
Blaze tak možná započalo budoucí tradici výborných literárních večerů.
