Menu
TOPZINE.cz
Art & Design

Totalitní dvacáté století. Dreams and Nightmares na malířském plátně

Redakce

Redakce

12. 3. 2012

FOTO: Já ve sřepu zrcadlaPražské Muzeum Montanelli vás od 1. března provede hrůzami totalitních režimů minulého století. Volání po humanitě i válečné běsy v podání umělců téměř ztracené generace.
FOTO: Já ve střepu zrcadla

Carl Rabus, Já ve střepu zrcadla. Foto: Oto Palan

Pod kurátorským dohledem Profesorky Dr. Dadja Altenburg-Kohl a Jürgena Kaumköttera se podařilo shromáždit díla poznamenaná nejen zkušeností nacistické perzekuce tvůrců těchto děl, ale válkou a diktaturou obecně. V současné době mají návštěvníci možnost spatřit tuto tvorbu v tuzemské galerii vůbec poprvé.

Výstava je koncipována na základě sbírek německého Muzea uměni v Solingenu, které zahájilo činnost roku 2008 a došlo velmi pozitivního ohlasu. Díla přestavovaná veřejnosti reagují na totalitní systémy dvacátého století. Vyznačují se vysokou mírou expresivity, upozorňují na násilí a svým obsahem se přímo staví proti diktaturám a válečným střetům.Umělecká tvorba prezentovaná veřejnosti není jen vzdáleně poznamenána zvůlí diktátorských režimů, naopak, přímo z této zkušenosti vychází. Georg Meistermann (1911 – 1990), Carl Rabus (1898 – 1983), Oscar Zügel (1892 – 1968), Else Lasker-Schüler (1869 – 1945) a další jsou nuceni opustit zemi, přihlížet konfiskaci vlastních obrazů i knih. Výkřiky proti této svévoli moci přenášejí na malířská plátna a vtělují je do veršů.
FOTO: Cyklus Ztracenci

Cyklus Otto Hermanna „Ztracenci“ syrově zobrazuje válečné hrůzy. Foto: Oto Palan

Společné všem umělcům je označení jejich tvorby za zdegenerované či zvrhlé umění. Existovala i putovní výstava tohoto domněle zdegenerovaného umění s názvem Entartete Kunst (Zvrhlé umění), která zahajovala svou cestu roku 1937 v Mnichově. Pohovořme nyní blíže o osudech některých osobností, jejichž díla byla do této kategorie zařazena.

Perzekuce umělců
Georg Meisermann je již roku 1933 uvězněn a následkem odmítnutí slibu věrnosti Adolfu Hitlerovi odsouzen k smrti. Jeden z lékařů mu skrze prohlášení o nepříčetnosti zachrání život. Po válce je rehabilitován a mezi lety 1967 – 1972 stane v čele Německého svazu umělců.
Carl Rabus uprchne roku 1934 do Vídně, kde pobývá se svou židovskou přítelkyní. Po anšlusu Rakouska se situace vyhrotí a Rabus emigruje do Belgie, kde je však záhy zatčen jako cizinec z nepřátelské země. V roce 1941 smí internační tábor opustit, ale až do svého dalšího uvěznění ve Vídni o tři roky později je sledován gestapem.
Oscara Zügela: jeho tvorba je roku 1934 prohlášena za degenerované umění s tím, že bude spálena. Zügel uprchne do Španělska a roku 1937 do Argentiny. V polovině století se vrací do Evropy a s překvapením zjišťuje, že jeho tvorba unikla nacistické likvidaci.
Else Lasker-Schüler, význačná německá básnířka, byla nucena opustit Německo a odejít do švýcarského exilu. Zatímco v Německu pálí její knihy, ve Švýcarsku je sledována cizineckou policií. Během války opustí hostitelskou zemi a odjíždí do Jeruzaléma, kde roku 1945 umírá. Rok před první světovou válkou se umělkyně zdržovala v Praze.

Tvorba iluzí zbavená

Čí tvář se ve skutečnosti dívá na Carla Rabuse? „Já ve střepu zrcadla“ z roku 1934 ukazuje umělce jako zničeného muže v krajině, kterou zalívají syté temné barvy, v krajině, kde je sám. Velmi silně však působí  především Rabusovy litografie. Černobílí vězni trpělivě čekající uvězněni za ostnatým drátem, dav, kde každý s označením Davidovy hvězdy nese svůj kříž pod dohledem muže se zbraní v ruce.
FOTO: Válečný navrátilec

Vzdálenost není nutně otázkou délkových jednotek. Foto: Oto Palan

Mrazivý dojem zanechá v návštěvníkovi také obraz „Válečný navrátilec“ Horsta Strempela. Tmavou a zničenou postavu muže vracejícího se z fronty očekává na prahu domu v bílém světle žena a dítě. Téměř cítíte, jak blízko a zároveň daleko si mohou být dva světy z nichž jeden pocítil válku blíže a bolestněji, než druhý.

Oskaru Zügelovi byl zabaven a ke spálení určen obraz „Ministr propagandy“. Mlhavě naznačená silueta postavy je uzavřena do změti tvarů. Postava, která je vším a zároveň ničím, což ministrovi umožňuje změnit tvář pokaždé, když je to třeba, když si doba žádá ospravedlnění perzekuce určité skupiny osob.
FOTO: Ministr propagandy a Dva přátelé

Ministr propagandy a Dva přátelé Oskara Zügela. Foto: Oto Palan

Pro dokreslení atmosféry výstavy pohovořme ještě krátce o litografiích Otto Hermanna. Jeho cyklus „Ztracenci“ zpodobňuje značně syrově válečné hrůzy. Vojáci přímo v zákopech a na bojištích. Špína a děs se mísí s brutalitou a Otto Hermann se nebojí poukázat na její následky, které zbaví člověka nejen důstojnosti, ale také lidskosti.

Koncepce výstavy

Potemnělá atmosféra odpovídá tematice výstavy, popisy životních osudů jednotlivých umělců postihují především éru nacistického Německa, často však tuto linii nepřekračují a návštěvník se dozví o poválečném osudu tvůrců jen výjimečně.
FOTO: Interiér Muzea Montanelli - Výstava Dreams and Nightmare

Nebylo by příjemné se pohodlně usadit? Foto: Oto Palan

Propojení výstavy s audiovizuální technikou působí poměrně svěžím dojmem, například promítání básní Else Lasker-Schüler na stěnu mezi její práce a to v českém i německém jazyce. V úzkých výklencích se naopak tísní obrazovky prezentující vystavované obrazy či krátký film. Návštěvník těžko zhlédne vše, pokud by musel celou dobu stepovat v útlém prostoru, kde přeci jen lze umístit alespoň jednu sedačku.

Příliš hlasitým a tím pádem i rušivým dojmem působí hudba ve spodní části výstavních prostor. Výrazná zvuková kulisa tak občas připravuje čtenáře informací vztahujících se k jednotlivým tvůrcům o možnost plně se na tyto texty soustředit.
FOTO: Interiér Muzea Montanelli - Výstava Dreams and Nightmare

S básnickou tvorbou Else Lasker-Schüler se můžete seznámit díky dataprojekci. Foto: Oto Palan

Výstava je však výjimečná skrze analogii prezentovaných děl. Nejedná se tu primárně o stejné téma, ale o soubor tvorby umělců, kteří se ocitali v relativně totožných životních situacích a právě z nich čerpali naději i beznaděj. Je jedinečnou výpovědí sestavenou ze střípků jednotlivých osudů a silným výrazem se obrací nejen k době, kterou již k našemu štěstí nelze plně pochopit, ale především k divákovi. Tichými tahy štětci se umělci modlí, aby už nikdo nemusel prožít a vidět to, co oni.

Dreams and Nightmare – Muzeum Montanelli
Datum konání: 1. 3. 2012 – 22. 5. 2012
Kurátoři výstavy: Prof. Dr. Dadja Altenburg, Jürgen Kaumkötter
Otevírací doba: Út – So: 12 – 18 h, Ne: 12 – 16 h
Vstupné: snížené 40 Kč
Hodnocení: 4 hvězdičky
Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Totalitní dvacáté století. Dreams and Nightmares na malířském plátně