Symbolem druhého dne Letní filmové školy v Uherském Hradišti se stala velká filmová osobnost, a sice srbský režisér Goran Paskaljević. Ten už při slavnostním zahájení převzal výroční cenu Asociace českých klubů a retrospektiva jeho nejúspěšnějších snímků má poctivé místo na letošním programu.
Goran Paskaljević na tiskové konferenci Letní filmové školy. FOTO: Tereza Menclová, TOPZINE.cz
„Jsem strašně rád, že jsem tady. Je to pro mě příležitost, abych byl v kontaktu s českým publikem,“ sdělil hned na začátek režisér Paskaljević na dopolední tiskové konferenci. Svoji slabost pro české publikum a filmové prostředí obecně, s nímž je spjat už z dob svých studií na pražské FAMU, pak připomněl ještě několikrát, a dokonce velmi dobrou češtinou. „Úroveň českého publika je velice vysoká. Pamatuji si, na jaké blbosti se mě ptali třeba v Americe.“
A že toho Goran Paskaljević hodně procestoval. Většinu svých filmů, ačkoliv spousta z nich je úzce spjata s rodnou zemí, točil mimo svou srbskou domovinu. Při natáčení pak využil zkušenosti i ze studií v komunistickém Československu. „V té době, kdy jsem tu studoval, byla v ČSR zlatá éra filmu. Čeští filmaři se snažili dělat kritické filmy, i když to bylo těžké. Všechno museli maskovat za metafory. To mi pak v Srbsku moc pomohlo.“
Kromě tiskové konference proběhla během druhého festivalového dne i Goranova masterclass, tedy lekce filmu, kde posluchačům přiblížil svou režisérskou práci. Přítomní se dozvěděli v první řadě i to, jak náročné je svůj vlastní celovečerní snímek financovat a dovést do konce.
Goran Paskaljević natočil kolem třicítky dokumentů a 16 hraných filmů, z nichž některé nebyly dokončeny. Na otázku, proč se tento filmař musel stát i producentem svých filmových počinů, se pak nabízí jednoduchá odpověď. Aby se zachránil jako režisér.
V programu letošního ročníku Letní filmové školy má čestné místo rovněž několik Paskaljevićových snímků. Kromě těch novějších, jako třeba Když se rozednívá, Líbánky či Jak se Harry stal stromem, mají návštěvníci možnost vidět i jeden z jeho prvních celovečeráků s názvem Pes, který neměl rád vlaky. Mistrně natočený příběh o trestankyni Mice, jíž se během převozu vlakem podaří utéct, ukazuje černou, mnohdy až deprimující stránku života v Srbsku. Nenápadná symbolika a drsný charakter prostředí, v němž se děj odehrává, zprostředkovávají divákům velmi působivý filmový zážitek.
V závěru lze ještě připomenout, že Goran Paskaljević debutoval filmem Hlídač pláže v zimním období v roce 1967, za který později získal Cenu kritiky na MFF v Berlíně. Během své počínající režisérské kariéry byl nucen rodné Srbsko na několik let opustit, proto je většina jeho filmů natočena v zahraničí.
Typický pro jeho tvorbu je i fakt, že v zásadě netočí komerční snímky, což sám připomněl i v závěru včerejší tiskové konference. „Dělat filmy bez duše je ztráta času.“
