2 fotky 
Ve čtvrtek 16. prosince byl v prostorách kavárny Academia pokřtěn první svazek sebraných spisů Ivana Klímy pojmenovaný Moje první lásky (a jiné milostné povídky). Kmotrem knihy se stal Jiří Dědeček.
Ivan Klíma, Zdroj: archív nakladatelství Academia
Křty probíhající v kavárně nakladatelství Academia na Václavském náměstí v Praze bývají příjemné a komorní. Když zde byl 16. prosince uveden do světa literatury první svazek spisů Ivana Klímy, byl prostor kavárny zaplněn čtenáři všech generací, a to i navzdory tomu, že venku sněžilo a tramvaje spíš nejezdily, než jezdily.
Dědeček kmotrem
Role kmotra se ujal básník a písničkář Jiří Dědeček, který nejprve zahrál jednu ze svých novějších písní, Holka za kilo. Příběh o poněkud bizarním vzniku jednoho vztahu tematicky ladil s titulem křtěného svazku – Moje první lásky (a jiné milostné povídky). Na jeho cestě do českých knihkupectví ho pak doprovodily ještě další tři písně, tentokrát na přání Ivana Klímy. Hravé, chvilkami provokativní texty publikum rozesmály, i když některé z přítomných očividně překvapily.
Ivan Klíma, Jiří Dědeček Zdroj: archív PEN Klubu
Básník Dědeček prozradil, že ho Klímovy paměti (článek o prvním dílu knihy Moje šílené století čtěte zde) provázely na jeho cestách po světě, a že se večer často těšil, až si v hotelovém pokoji rozsvítí lampičku a začte se. Chápu ho, také jsem Klímovo Šílené století četla se zaujetím. Ještě raději jsem však bořila nos do sbírky povídek Moje první lásky, k dispozici jsem tehdy měla vydání z poloviny 90. let.
Milostné prózy Ivana Klímy
Do prvního svazku svých spisů zařadil Klíma prózy, které on sám zjednodušeně označuje jako milostné, a úmyslně prý při sestavování této knihy porušil časovou posloupnost vzniku jednotlivých textů. Jako první se tu tedy objevují prózy o zamilováních spíše pubertálních, které vyšly ve svazku nazvaném Moje první lásky, jenž vznikl na přelomu 70. a 80. let. Následovány jsou povídkami o vztazích zralejších, které však Klíma napsal už v letech šedesátých. Ty většinou pocházejí z knih Bezvadný den, Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den. „Víte, pokud vám vydávají sebrané spisy ještě za vašeho života, je na tom pěkné to, že do nich můžete zasahovat. Tomu se pak říká vydání poslední ruky,“ dodal ke spisům Klíma během křtu.
Ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět měl očividnou radost z toho, že spisy vycházejí právě u něj v nakladatelství, a zadoufal, že se z nich budou radovat i čtenáři. Soudě podle reakcí přítomných a podle toho, kolik výtisků ten večer Ivan Klíma podepsal, nebudou jeho naděje marné.
Líbilo se mi, že světle zelenomodrá obálka knihy nebyla barbarsky polita, ale že si aktéři křtu na její úspěch jen připili, a to třešňovicí, kterou donesl sám autor. Tím byla formální část večera zakončena, Jiří Padevět pozval příchozí na sklenku vína a Ivan Klíma začal rozdávat autogramy. Když byly knihy podepsány a víno i třešňovice dopity, šlo se domů. Pořád sněžilo, ale tramvaje už jezdily. Některé návštěvníky křtu tak možná dovezly do papírnictví koupit si balicí papír, aby měli Moje první lásky do čeho zabalit. Já vám pak doporučuji zabalit se do deky, pustit se do čtení a těšit se na druhý svazek spisů.
