Řeka Jordán: Voda jako předmět izraelsko-palestinských jednání
Řeka Jordán protéká Galilejským jezerem, odkud pak pokračuje jižním směrem, spojuje se s posledním významným přítokem, řekou Jarmúk, aby nakonec v hloubce 408 m pod hladinou světového oceánu vyústila do Mrtvého moře.
Jordánu tedy patří primát nejníže položené řeky světa, což ale není jediná jeho zvláštnost. Na naší planetě neexistuje jiný vodní tok, o jehož vodu by se vedlo tolik sporů a válek. Kromě toho je Jordán i řekou posvátnou. Uctívají ji příslušníci tří světových náboženství, která vznikla v její blízkosti.
Izrael je existenčně závislý na Jordánu
V pouštní a polopouštní krajině má tato nevelká řeka klíčový význam pro veškerý život. Území dnešního Izraele, Jordánska a palestinské správy jsou na Jordánu, jeho přítocích, ale i na podzemní vodě z oblasti Západního břehu doslova existenčně závislá. Vodu Jordánu využívají také Sýrie a Libanon, i když oba státy mají jiné vydatnější sladkovodní zdroje.
Počet obyvatel poměrně rychle roste, zvyšuje se životní úroveň a rozvíjí se zemědělství i průmysl. Spotřeba vody v celém regionu stoupá, takže z posvátné řeky se postupně stává pouze větší potok.
Ještě ve 30. letech 20. století přiváděl Jordán do Mrtvého moře 1200 mil. m3 vody ročně, od té doby však vlivem neustále rostoucích odběrů množství přitékající vody pokleslo na 250 mil. m3 , tedy zhruba pětinu. Izrael i Jordánsko již delší dobu překračují doporučené kvóty čerpání o 15 – 20 %.
Nejkritičtější situace je v Gaze, kde nadměrné odčerpávání, probíhající již třicet let, zapříčinilo zasolení mnoha studní.
Voda jako předmět izraelsko-palestinských jednání
Izrael, stejně jako ostatní země, jejichž území zasahuje do povodí Jordánu, potřebuje v současné době pro svůj další rozvoj mnohem větší množství vody, než má. Odkud tedy tolik potřebnou vodu vzít? Hledání odpovědi na tuto otázku je prioritou nejen vnitřní politiky Izraele a jeho sousedů, ale i jedním z hlavních bodů probíhajících jednání mezi Izraelem a Palestinci.
Řeka Jordán, protékající nevelkou úrodnou oblastí uprostřed pouště, byla odedávna symbolem života i hojnosti a středem zájmu každého, kdo ovládl její břehy. Až do 1. světové války kontrola vodního hospodaření připadala jedinému státu a k mezinárodním sporům o vodu nedocházelo.
Teprve s rozpadem Osmanské říše na několik nezávislých států, které se dělí o povodí Jordánu, a se vznikem plánů na vytvoření židovského státu v Palestině, se otázka vody zpolitizovala.
