Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Skyfall. Padesátiletý James Bond se vrací s dávkou nostalgie

Lucie Šimůnková

Lucie Šimůnková

27. 10. 2012

Titulní song od Adele, Daniel Craig v top formě, oscarový režisér Sam Mendes u kormidla. Nová bondovka přichází do kin v plné polní.

Filmová série o britském agentovi MI6 drží rekord pro film s největším počtem sequelů – pokud se ovšem pohybujeme v anglofonním filmovém světě, jinak ho totiž drtí Godzilla s osmadvaceti pokračováními. Japonská ještěrka ale postrádá Bondův styl a eleganci, a proto ji teď necháme stranou. Jistý nasupený chlapík si s námi chce vypít koktejl.

James Bond, elegantní drsňák z pera Iana Fleminga, slaví svým třiadvacátým pokračováním padesátku. Od prvního filmového zpracování, Dr. No (1962), vystřídal v originální sérii tvář Seana Conneryho, George Lazenbyho, Rogera Moorea, Timothyho Daltona a Pierce Brosnana. V posledních třech dílech, Casinu Royale (2006), Quantum of Solace (2008) a novém Skyfall (2012), které jsou prequelem série, oblékl smoking britský herec Daniel Craig.

Skyfall má příběh, ale ten není důležitý. Má několik akčních scén, rvaček i překrásně natočených a vymazlených záběrů, avšak ani to nehraje velkou roli. Nejdůležitějším sdělením tvůrců filmu je totiž zjevně pocta – pocta padesátileté historii Jamese Bonda a všemu, co ve světě filmu i mimo něj symbolizuje. Proto se může nový díl zdát ukecaný, pomalý, místy patetický a možná až parodický, jako neposlušné děcko, které si čas od času vystřelí z prarodičů.

Pokud jste zhlédli trailer, víte v podstatě vše, co k příběhu potřebujete znát. Údajně mrtvý 007 (Daniel Craig) se vrací do služby, aby čelil nejen svému stárnoucímu tělu (byť je de facto podle filmového světa na počátku své kariéry), ale také dalšímu padouchovi s nevkusným sestřihem a psychickou poruchou (ďábelsky blonďatý Javier Bardem). Ve stejné době musí M (Judi Dench) dokázat, že stále zvládá vedení svého týmu.

Očima Pavlíny Nouzové: Ať už jste znalcem bondovek nebo jste agentem 007 zcela nepolíbeni (byť vás to nemusí nijak lákat), Skyfall výborně funguje na rozmanité skupiny diváků. Obsahuje přehršel narážek a nostalgických vzpomínek, kdy je Martini perfektně protřepáno, pera už nevybuchují a volkswageny brouky drtí špinavý bagr. Stejně tak je ale snímek sám o sobě kvalitním akčním filmem, který se nutně nedrží zažitých kolejí. Ke konci sice výrazně zvolní a rozladí uzavřenou střílečkou v jakési barabizně ve Skotsku, pořád ale jde o nadprůměr.

Hodnocení: 4****

Ve filmu se divák musí vyrovnat s paradoxem, který prequely často provází. Snímek je natočen v současnosti a různými příběhovými liniemi a odkazy je s ní bytostně spjat. Zároveň však svou podstatou, tím, že něčemu předchází a něčí historii vysvětluje, odkazuje k minulosti.

video
play-sharp-fill

Když Q (Ben Whishaw) předává Bondovi jeho minimalistickou výzbroj, poznamená, že smrtící pera už jsou z módy. A tak si agent musí vystačit s mini-vysílačkou a pistolí. M vysvětluje před ministryní, že jejich nepřítelem již nejsou jiné národy a odlišné uniformy. Hlavní útok se ve filmu odehrává prostřednictvím počítače, tajné identity agentů unikají na internet a ohrožují mezinárodní operace.

Návrat ke kořenům

Wikileaks, terorismus, obavy západních mocností z Blízkého východu. To vše se zrcadlí v novém Bondovi. A recept proti tomu? Starý a dobrý patriotismus, hrdinské sebeobětování, houževnatost, vytrvalost a historie národa, který stojí za námi. Místy možná až příliš patetické, ale rozhodně ne směšné. Padesátka je prostě důvod k rekapitulaci a nostalgii.

Film Skyfall nesprintuje k závěru. Začíná skvělou akční scénou na střechách Istanbulu, která připomene jinou, v thrilleru 96 hodin: Odplata (2012). Rozdíl mezi nimi však ukazuje, proč Bond předbíhá jiné agenty o několik délek. A to přesto, že tato scéna je na dlouhou (dlouhou!) dobu posledním akčním vzruchem. Tvůrci se vyžívají v jistých typech záběrů a neodpustí si je prodloužit – Bond ve smokingu, Bondovo holení břitvou, Bondovy těžko uvěřitelné fyzické výkony. Záměr je ale opět tentýž – připomínáme (nebo tvoříme?) zde přeci legendu.

FOTO: Skyfall (2012)

Nic člověka neosvěží tak, jako výlet na venkov.

Nejnudnější tak z celého filmu nakonec vyšla hudba, která kromě využití klasické bondovské znělky a titulní písně byla téměř bez nápadu. Od Thomase Newmana jsme zvyklí na originálnější kousky, ale výsledek sledování nijak neruší.

James Bond zkrátka ještě nepatří do starého železa. Daniel Craig sice polovinu filmu vypadá na dvojnásobek svého věku, ale jakmile se oholí, máme ho zpátky. Čistě pro dámskou část publika pak tvůrci zařadili scénu v plaveckém bazénu, prostě klasické „koukněte na moje svaly“. Buďme tedy féroví a přiznejme, že se těšíme na Bonda číslo dvacet čtyři. Ta-da-ta-dáááá…

Skyfall

Akční / Krimi / Thriller / Dobrodružný
Velká Británie / USA, 2012, 144 minut

Režie: Sam Mendes
Hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Javier Bardem, Ralph Fiennes, Naomie Harris, Bérénice Marlohe, Ben Whishaw

Hodnocení: 4****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Skyfall. Padesátiletý James Bond se vrací s dávkou nostalgie