V roce 2011 nás četlo 2 252 607 absolutně unikátních uživatelů. Děkujeme!
Speciály
RECENZE: Kniha Naše normalizace. Jak vypadalo mládí v komunismu?
České dějiny končí vyhnáním Němců po druhé světové válce. Aspoň tak to vypadá na mnoha českých školách, kde v hodinách dějepisu na moderní dějiny Československa nezbyde čas. Tento neutěšený stav se snaží napravit právě probíhající projekt Příběhy bezpráví.
V rámci oživování naší komunistické historie, nebo spíš rozpomínání se na ni, do škol kromě přednášek a dokumentárních filmů putuje i kniha Naše normalizace.
Kdo nemiluje Lenina, vytírá záchody
Publikace je sestavena z krátkých vzpomínek na normalizaci od významných osobností z různých oblastí, od umění přes práci s postiženými, informatiku až k aktivitám disentu.
Autoři se zřejmě snažili, aby si čtenář odnesl dojem, že komunistická ideologie a její na hlavu postavená pravidla si vás tehdy našla všude a nemohli jste jim uniknout. To se jim bezpochyby povedlo.
To ale neznamená, že by zařazeným textům chyběl vtip a nadhled. Z dnešního pohledu působí komicky povinná cvičení branné výchovy, kdy se žáci připravovali na atomovou válku se Západem a běhali po polích v plynových maskách, nebo komunistická varianta dětské hry na policajty a zloděje, hra na odbojáře a Němce.
Rozšířené polistopadové tvrzení, že před rokem 1989 k sobě lidé „měli blíž“, je naprosto scestné. Společnost žila ve stavu jakési studené občanské války. Čím masovější akce, tím větší samota.
Josef Mlejnek o předstíraném přátelství v umělých komunistických kolektivech
Děsivé podtóny zase navozují příběhy o nemožnosti dostat se na vysokou školu, pokud člověk neměl správný dělnický původ nebo on či jeho rodiče vystupovali proti režimu. Potom jeho nejvyšší metou mohla být maximálně kariéra uklízečky nebo topiče.
Nechceme být objektivní
Kniha se zaměřuje pouze na osoby, kterým režim všelijak znepříjemňoval život. Neboť jejich příběhy dovolí žákům živě si představit, jak se žilo v období normalizace, a zapamatují si z nich víc než z mnohých učebnic dějepisu. Hlas druhé strany, dobrovolných i nedobrovolných spolupracovníků KSČ nebo mlčící většiny, zde chybí.
Opisovali jsme všechno, od jógy přes zdravou výživu, básně až po Havla, a měli jsme pocit, že kulturně zachraňujeme svět.
Jan Šícha o rozšiřování zakázaných textů mezi lidi
Volba editorů neptat se bývalých či současných příznivců komunismu je pochopitelná a zcela legitimní, ovšem ubírá knize na hloubce a částečně limituje její snahu o popis normalizační éry. Oboustranná informace je vždy cennější než jednostranná.
Co neznáš, vygoogli, nebo se zeptej ve škole
Autoři nás informují, že některé události nebo názvy nemusí být žákům základních a středních škol známé. Podporují je k dalšímu hledání informací a vyzývají k dialogu s jejich učiteli nebo členy rodiny, kteří si na období normalizace pamatují.
Čtěte také o Sametové revoluci
Jinými slovy se kniha snaží motivovat k interaktivní výuce, kdy čtení slouží jako podnět k dalším aktivitám.
Trendy bezvýrazná komunistická šeď
Grafická úprava souzní se sdělením celé knihy. Stránkám dominuje normalizační šeď, lidským postavám a fotografiím vévodí černobílé provedení. Chybí barevné nadpisy a zvýrazňování slov v duchu komunistického hesla, že nikdo nemá vybočovat z řady.
Každého upoutá otočné kolo na titulní straně, jímž je možné měnit fotografie tehdejších československých prezidentů. A protože byl pouze jeden, je jedno, kam budete kolečkem otáčet. Ať jím budete pohybovat doprava nebo doleva, vždy na vás bude shlížet Gustáv Husák. Stejně jako u voleb za komunismu záleží jen na vás, koho si zvolíte.
Ve specializované prodejně výtvarných potřeb měli prodavači právo každého legitimovat. Stal jsem se zkrátka „psancem“, už jen proto, že jsem si chtěl koupit plátno a barvy.
Viktor Karlík o nevýhodách umělců, kteří nebyli členy organizací sdružujících umělce
Paperbackový obal může způsobit, že tato kniha vám určitě nevydrží „na věčné časy“ a později vám začnou zejména první stránky vypadávat. Navíc kovový úchyt otočného kola z titulní strany dělá díru do strany následující. Zde už nemusí jít o autorský záměr ukázat nefunkční totalitní systém, ale o nekvalitně zpracovanou knižní vazbu.
Knihu by měl otevřít každý, kdo chce pochopit, jak nenormální byla naše normalizace, porozumět minulosti a zároveň i současnosti.
Celkové hodnocení:
+ nastolení diskuze o tématu, které je pro českou společnost kontroverzní
+ interaktivní výuka dějepisu
+ originální grafická úprava v souladu s textem
+ rozmanitost, snaha o zmapování různých odvětví za normalizace
+ prolínání vtipných pasáží s vážnými náměty
- rezignace na objektivitu
- rychlé opotřebování vazby
Bodové hodnocení: 8/10
