Menu
TOPZINE.cz
Divadelní hry, představení - novinky a recenze

RECENZE: Dvanáct rozhněvaných mužů. Rozhoduje se o osudu mladého kluka

Aneta Filipová

Aneta Filipová

11. 1. 2012

FOTO: Dvanáct rozhněvaných mužů, VČD Pardubice

Ve Východočeském divadle Pardubice měla premiéru inscenace hostujícího režiséra Petra Kracika Dvanáct rozhněvaných mužů. Pošlou porotci mladého kluka na smrt? A co na to TOPZINE.cz?

FOTO: Dvanáct rozhněvaných mužů, VČD Pardubice

Petr Kostka namlouval v ruském filmu „12“ porotce číslo jedna Zdroj: vcd.cz

V Pardubicích se pod režijním vedením hostujícího Petra Kracika (Jméno růže, Rain man) rozhodli inscenovat světoznámé soudní drama Reginalda Roseho Dvanáct rozhněvaných mužů.

Čtěte také: V Pardubicích vyhlásili inscenaci roku

Že je od začátku jasné, jak dopadne dramatická zápletka, je v případě této inscenace záměr. Nejde tak úplně o vinu, či nevinu, ale o vlastní zodpovědnost při rozhodování o lidském životě.

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) je i titul proslulého filmu Sydneyho Lumeta s Henrym Fondou v roli jednoho z porotců. Porotce číslo 11 hrál Jiří Voskovec. Film byl v roce 1957 nominován na Oscara. V roce 2007 byl natočený remake „12“ v ruské režii Nikity Michalkova.

Dvanáct průměrných newyorčanů má v rukou život mladého kluka obviněného z vraždy svého otce. Na začátku to vypadá jednoznačně. Vinen poměrem 11:1. Porotci musí ale rozhodnout jednomyslně. Dokáže jeden člověk pochybující o postupech soudu a nezlomnosti důkazů přesvědčit ostatní?

FOTO: Petr Kostka, Pavel Novotný, VČD Pardubice

Petr Kostka podle svých slov nepřijal hostování kvůli zeti, ale kvůli kvalitnímu textu 

Roseho předloha výborně vykresluje psychologii procesu rozhodování a neustále přítomnou nejednoznačnost. Důkazy možná mluví jasně, ale mohlo se to stát i jinak.

6:6 … Polovička z nás nemůže bejt normální!

Do jisté míry se zdá, že režijně-dramaturgický záměr Petra Kracika a Tomáše Syrovátky vycházel více z filmové předlohy a nechtěl nebo se nesnažil nově uchopit Roseho text.

Film vs. divadlo

Jenomže zatímco film si diváka udrží dynamickým střihem nebo střídáním velikostí záběru, divadlo takové možnosti nemá. Proto by konverzační drama mělo stát především na hereckých výkonech, které jsou největším podílem zodpovědné za dynamičnost představení.

V Pardubicích se tato rovina ale nepovedla příliš udržet a spíše než hloubka myšlenek vyznívala jednotvárnost hereckých projevů.

Navíc se inscenace prala s místy nevhodnou, možná náhodnou, komikou, která ponižuje hloubku jednotlivých promluv a působí prvoplánově jako snaha zavděčit se divákům.

Na jevišti se představí celý pardubický mužský ansámbl s hostujícími posilami, mezi které patří Petr Kostka, což může být divácky přitažlivé. S Kostkou se už režisér a ředitel pražského Divadla pod Palmovkou Petr Kracik sešel v inscenaci Svatá Jana.

Soubor ale nedokázal, aby vyzněla psychologická rovina a aby tíha rozhodování a možnosti se mýlit dolehla i na diváka. Místy pak vyznívá inscenace jako zbytečné hádání.

Jeden proti většině

Z hereckých výkonů vyčnívaly nejvíce kontrasty. Na jedné straně Petr Kostka, který distingovaným herectvím dokázal vystihnout roli architekta pochybujícího o jednoznačnosti případu. S životní moudrostí zhmotnil vnitřní pochody člověka, který rozpoutá myšlenkovou debatu a nenásilně donutí každého z porotců, aby své vlastní argumenty nachytal na švestkách.

Žádný člověk na světě neví nic přesně.

Na druhé straně stojí role porotce a obchodního cestujícího, který chce za každou cenu stihnout baseball, ztvárněná Josefem Vránou. Ten sice opět zahltil jeviště svým zvučným křikem, ale jinak poměrně povedeně vystihl průměrného člověka, který hájí jen svoje zájmy a povrchně zesměšňuje důvody, proč vůbec přemýšlet nad ztracenou existencí.

FOTO: Kristýna PleškováOčima Kristýny Pleškové:  Dvanáct rozhněvaných mužů nabízí divákům unikátní výlet za justičním systémem do Spojených států. Východočeské divadlo pojalo toto vážné a silné téma svým vlastním způsobem.  Představení bylo humorné, nicméně divákům nedodalo základní myšlenku ve správné verzi. Nejistě vyznělo, že se rozhoduje o životě a smrti.

Hodnocení: 80 %

Oceňuji ale, že se režie v klasickém abonentním divadle rozhodla pro civilní vyznění (především scéna a kostýmy hostujících posil Jaroslava Milfajta a Tomáše Kypty, vynechání hudební složky) a nepouštěla se do experimentů. V jiném případě by ale byla prospěšná aktualizace, která by navíc téma nesla sugestivněji.

FOTO: Postler, Novotný, Dohnal, Pejchal, VČD Pardubice

Je obtížné najít divadlo s dvanácti muži v souboru, aniž byste museli hru omladit víc, než je zdrávo

Na americká padesátá léta, ve kterých se příběh odehrává, ukazuje jen americká uniforma soudního policisty nebo funkcionalistické zařízení jednací místnosti, kterou stejně dobře najdeme určitě i dnes. Inscenace tím dostává příznačnou americky poetickou justiční atmosféru, ale i nadčasový ráz.

Tato inscenace bude lákat především na známá jména a sílu tématu, které je obecně platné a dotýká se každého z nás: Co nás přiměje jednomu člověku věřit, a druhému ne?

Dvanáct rozhněvaných mužů

Východočeské divadlo Pardubice

Režie: Petr Kracik

Hrají: Petr Kostka, Josef Vrána, Josef Pejchal, Radek Žák, Petr Dohnal, František Švihlík, Ladislav Špiner, Jan Musil, Jan Hyhlík, Pavel Novotný, Jiří Kalužný a další.

Hodnocení: 60 %

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Dvanáct rozhněvaných mužů. Rozhoduje se o osudu mladého kluka