Patricia Janečková: Cizojazyčné texty se učím foneticky jako básničky

!Exkluzivní rozhovor!Patricia Janečková, mladá operní pěvkyně, vydala své debutové album. V rozhovoru, kterého se účastnil i její tatínek Martin Janeček, kontrabasista Janáčkovy filharmonie, prozradila, jak se jí album nahrávalo a proč ještě necválala na koni.

FOTO: Patricia Janečková

Patricia Janečková u prodejního pultu se svým albem, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Všichni o tobě mluví jako o hudebním zázraku. Jak se vnímáš ty sama? Uvědomuješ si svůj talent?

Patricia: Ani ne. Třeba mezi svými kamarádkami, které jsou v mém věku a také zpívají, ale nezpívají tak jako já. Tehdy mi dojde, že jsem možná v něčem lepší. Ale když jsem sama, tak si nepřipadám nijak výjimečná.

Jaký je tvůj největší hudební sen? Existuje například nějaká skladba, kterou si toužíš zazpívat?

Patricia: Byla tady jedna, ale ta už mě omrzela. Byla to árie Královny noci z Kouzelné flétny, kde je nejvyšší tón F3. A to je opravdu dost vysoko. Dokonce jsem ji začala i zpívat. Šlo to, ale je to pro mě ještě těžké.

A co nějaká osobnost? S kým by sis ráda zazpívala?

Patricia: Tak to ještě nevím. Nejspíš ale s nikým. Chci zpívat sama. (smích)

Tatínek: Musíme vzít v úvahu, že Paťka je ještě dítě. Má studium před sebou a ještě nemůže mít velký všeobecný rozhled. Nějaké umělce z oboru samozřejmě zná, ale není to žádné velké spektrum. Je to třináctiletá holka, která si musí hrát a chodit do školy.

Čtěte také: Patricia Janečková pokřtí své debutové album. Zúčastní se i Karel Gott

Patricia: Hrát? (smích)

Tatínek: Tak když si nemusíš hrát ty, tak musím já. Zkrátka někdo si hrát musí. (smích) Je nutné zohlednit i toto. Samozřejmě zná různé skladby, ale přistupuje k nim tak, že se jí musí líbit. Něco slyší, líbí se jí to a chce si to zazpívat. Ještě jí nezajímá, kdo to napsal a tak podobně. To všechno přijde s věkem a hlavně se studiem.

Patricia Janečková se narodila v roce 1998 v Německu. Její rodiče pocházejí ze Slovenska, všichni však žijí v Ostravě. Patriciin otec je profesionální muzikant, a tak se mladá zpěvačka s vážnou hudbou setkávala již odmalička. Se symfonickým orchestrem zpívala již v deseti letech a rozhodla se svůj život zasvětit opernímu zpěvu. V roce 2010 se zúčastnila soutěže Talentmania a stala se její vítězkou, poté následoval nespočet koncertů a nahrávání debutového alba.

Chceš studovat hudbu?

Patricia: Určitě.

Máš už vybranou konkrétní školu?

Patricia: Po základce bych chtěla na konzervatoř asi u nás v Ostravě. Nejradši bych byla, kdybych mohla studovat na Slovensku, ale život mi to bohužel nedovoluje. Sestra chce odmaturovat na své škole, takže by stěhování těžce nesla. Rodiče mají v Ostravě zaměstnání, takže ani kvůli tomu nemůžu odejít na Slovensko.

Tatínek: V Bratislavě je jedna z nejlepších pěveckých škol vůbec. A Paťka o tom ví. Zaslouží si dobrou školu.

Patricia: Po konzervatoři bych chtěla na vysokou, ale to už určitě někam do zahraničí.

Posloucháš populární hudbu, nebo jsi věrná té vážné?

Patricia: Poslouchám i populární hudbu, ale tu starší. Například Beatles nebo Abbu. Také mám ráda filmovou hudbu. Soundtracky jsou úžasné. Moc se mi líbí třeba hudba k Pirátům z Karibiku. Ale samozřejmě největší díl patří klasice. Mám ráda muzikály – Fantoma opery. Líbí se mi také klavírní věci, jenom čistý klavír.

[youtube_660]bpBiOcZix28[/youtube_660]

Přemýšlela jsi o jiné profesi, než je zpěvačka?

Patricia: Jasně. Když jsem byla malá, tak tam byly nejrůznější nápady. Chtěla jsem být kadeřnicí a kuchařkou. (smích) Ale teď si nejsem jistá. Možná bych zvolila herečku. Ale to bych se asi moc styděla. (smích)

Ale určité zkušenosti už s hraním máš. Hrála jsi v Kouzelné flétně…

Patricia: Ano. Ale to nebylo zas až tak herecky náročné. V celém představení jsme měli tři krátké vstupy, kde jsme měli za úkol jenom se přesunout z jednoho místa na druhé. Takže to je, jako kdyby tam ani žádné hraní nebylo. (smích) Ale pořádně musím hrát v nové dětské opeře Kominíček, kde hraju hlavní roli, Julii. Tady jsem na jevišti skoro pořád, po celou dobu představení. Dělali jsme na tom asi půl roku a potom jsme měli tři týdny dvakrát denně zkoušky. Takže to už je náročnější.

Opera se zpívá v mnoha jazycích. Jak se ti zpívá v cizím jazyce?

Patricia: Já se všechno učím jako básničku. A samozřejmě si to přeložím, abych věděla, o čem zpívám. Tak je to vlastně pořád. Zpívám v němčině, angličtině, italštině, latině, francouzštině a češtině. Ale žádný jazyk kromě češtiny a slovenštiny neovládám. (smích) Takže se všechny árie a písničky, které zpívám, učím foneticky.

V jakém jazyce se ti zpívá nejlépe?

Patricia: Určitě v italštině a latině, protože to jsou nejzpěvnější jazyky. Těžší je angličtina a němčina. Hlavně výslovnost. Když je něco rychlého, tak je těžké rychle něco zabrblat. (smích)

FOTO: Patricia Janečková s tatínkem

Patriciin tatínek byl zároveň producentem nového alba, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Jak se rozezpíváváš?

Patricia: Rozezpívávám se maximálně půl hodiny a minimálně patnáct minut. (smích) A mám všelijaká cvičení na vokály, zpívám stupnice a akordy.

Tatínek: Ano, to jsou takové specifické věci. Paťka začíná na brumendo, což je vlastně zpívání se zavřenou pusou. Potom máme taková cvičeníčka, která jdou postupně od nejlehčího po těžší.

Máš nějaký rituál, který děláš před každým vystoupením?

FOTO: Patricia Janečková

Patriciino album je již volně k prodeji, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Patricia: Ani ne. (smích) Já si jenom tak chodím.

Tatínek: Je jako lev v kleci. (smích)

Patricia: Vždycky se dívám do země a chodím dokolečka.

Máš před vystoupením velkou trému?

Patricia: Když mám vystoupení večer, ráno jsem ještě v pohodě. Potom si uvědomím, že mám koncert, tak najednou ta pohoda zmizí. (smích) Ale těsně před koncertem už je všechno zase v pořádku.

Existuje v hudbě něco, čeho se bojíš?

Patricia: Ne.

Tatínek: Neměli bychom budovat nějaké strachy a respekty. Všechno se musí brát jako výzva.

Právě vydáváš své debutové album. Co na něm můžeme slyšet?

Patricia: Jsou tam operní árie, jsou tam i písně. Například Když mne stará matka. Dohromady je jich tam třináct. Dvanáct a jeden bonus. Je to skladba Tenkrát na západě, kterou jsem zpívala v Talentmanii.

Součástí alba je také DVD, na kterém je záznam mého koncertu. Ten se konal v Bratislavě v létě, konkrétně 27. července. Jsou tam také rozhovory s umělci, se mnou, s dirigentem, s producentem. Vytvořili jsme booklet, na kterém je napsaný i můj životopis. Ten není až tak dlouhý, takže jsme ho museli napsat v několika jazycích, aby se text prodloužil. (smích)

[youtube_660]lcGpLJlv9ao[/youtube_660]

Jak jste vybírali skladby? Jsou to tvé oblíbené?

Patricia: Ano, já jsem navrhla ty skladby, které se mi líbí, pro které mám slabost. Některé jsme ale vybírali společně s rodiči. Původně jich mělo dohromady být patnáct, ale z mnoha důvodů se tři zrušily.

Tatínek: Dvě.

Patricia: Dvě? Ano, dvě.

Tatínek: Ona je umělkyně, s matematikou to u ní neberte vážně. (smích)

Dokázala bys z písní, které jsou na albu, vybrat jednu nejoblíbenější?

Patricia: Ne. Líbí se mi všechny. Možná můžu jmenovat Dvořákovu Když mne stará matka nebo duet Pa pa pa z Kouzelné flétny.

Tatínek: Ano, to je takový jiskřivý duet. Velmi se k Paťce hodí, sedlo jí to. A navíc jsme měli štěstí, že to s ní nazpíval Adam Plachetka. Je to brilantní zpěvák a má nádherný hlas. Tady nebylo co řešit. Adam přišel, seznámili se s Paťkou, nazpívali to na mikrofon a šli domů. Bylo to nazpívané skoro napoprvé. Prováděly se jen malé úpravy. Paťka byla také velmi dobře připravená. Pro všechny, co jsme byli ve studiu, to byl ale úžasný zážitek. Je z toho cítit její mládí a hravost.

Čtěte také: Alžběta Kolečkářová: Můj videoklip zachránila tuna make-upu a dobré vlasy

Jak ses cítila v nahrávacím studiu?

Patricia: Oproti koncertu to byla určitě novinka. Ale mám odtamtud krásné zážitky. Nahrávání jsme rozdělili na dvě části s tím, že se musel nahrávat podklad. Orchestr nahrával v bratislavském rozhlase. Tady jsem také tak z fleku hodila nějaké písničky. Například Dvořákovu Když mne stará matka a Rusalku. Všechny ostatní věci jsem si nechala už do studia a ten orchestrový podklad mi dali jen do sluchátek. Jinak celkově to bylo skvělé, byla tam úžasná atmosféra.

Co plánuješ v nejbližší době? Máš nějakou vizi, nebo to necháváš osudu?

Patricia: Nechám tomu volný průběh. Určitě se budu zpěvu věnovat, vystuduju zpěv a určitě musím přidat nějaký hudební nástroj. Zatím jsem hrála jen na klavír, když mi bylo kolem osmi let nebo možná o trošku dřív. Ale skončila jsem s tím, protože mě to vůbec nebavilo. (smích) Ale budu muset.

FOTO: Patricia Janečková

Patricia Janečková s tatínkem a PR manažerkou, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Přibližně před rokem jsi v nějakém rozhovoru řekla, že tvým největším snem je jezdit na koni. Už sis ho splnila?

Patricia: Ne. Rodiče mi to nechtějí dovolit. Docela mě to rozčiluje, abych se přiznala. (smích) Sleduju všechny filmy, kde se jezdí na koních. Třeba Vinnetou. Tam má každý koně a já jim tak strašně závidím. (smích)

Tatínek: Ano, všichni mají koně. Jenom ty ne. (smích) Ale skutečně, bez přehánění, je to její obrovský sen. Já léta letoucí neslyším nic jiného, než že chce jezdit v krásných šatech na koni…

Patricia: Ne v krásných šatech.

Tatínek: Dobře, tak v montérkách. (smích)

Patricia: Mně stačí rifle. V šatech bych musela sedět jako dáma. A to já nechci. Chci sedět jako chlap a mít na koni jistotu. Ale mně jde o toho koně. Už jsem na koni jela, ale vždycky mi ho někdo držel za uzdu, jen jsme chodili dokolečka a ani jsme neběželi. Já chci jezdit sama, běhat po otevřené louce a zažít ten pocit svobody. Každý večer před spaním si to představuju.

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář, můžete ho přidat jako první.