Festivalový areál v Ostravě přivítal v sobotu rekordní počet 25 000 návštěvníků a na stáncích s prodejem vstupenek se objevil pro festival nevídaný nápis: VYPRODÁNO. Lákavým jménům Morcheeba či Jaromír Nohavica však nezůstali nic dlužni ani ostatní interpreti, jejichž vystoupení na třetí den programu byla naplánována.
V odpoledních hodinách se na hlavní scéně představila alternativní herecká skupina Nightwork. Většina diváků nevnímala ani tak melodii, jako spíše texty a šoumenství členů kapely. Na festivalového nováčka sklidili vřelý potlesk od diváků.
Poprvé za celý festival přilákal Jon Anderson, bývalý člen legendární skupiny Yes, generaci našich tatínků a maminek, kteří si zavzpomínali na svá mladá léta. Jen zlomek dnešních interpretů má odvahu postavit se sám, pouze s kytarou, čelem tisícinásobné přesile. Nenápadný prošedivělý muž malé postavy rozehřál i chladnější diváky. Jeho nezaměnitelný hlas sklidil bouřlivý potlesk nejen po klasikách Yes, ale také třeba na hitu I’ll Find My Way Home.
Na druhé největší hudební scéně – Barvy, dostala slovo irská kapela Jape. Elektronická šílenství spolu s kytarou a bubnem vytvářela zpočátku vesmírnou procházku po galaxii, která se později změnila v klasickou taneční hudbu. Dokonce přilákali i skalní fanoušky z Irska.
Finské překvapení s názvem KTU představilo neobyčejný rock v podání knoflíkového akordeonu. Tato u nás doposud neznámá kapela vytvořila na svém vystoupení atmosféru podobnou jen Korpiklaani. Procítěné i tvrdší skladby zahrál Kimmo Pohjonen vždy ve stoje s neuvěřitelnými pohybovými kreacemi. „Nevím, jestli někde existují hranice hráčských možností, ale skupina KTU dokázala neomezenou možnost v hráčském umění. Chtěl bych vidět, jak bude hudba v tomto podání vypadat za několik desítek let,“ zasnil se nový fanoušek finských hudebníků pětapadesátiletý Jaroslav Jež.
Psychedelie, zasněnost a energičnost si zdánlivě odporují, ale dokonale vystihují hudbu v podání kapely Mercury Rev. Po esoterickém a pomalém začátku zařadila nejvyšší rychlost a téměř smetla diváky z hlediště. Vystoupení doprovázela úžasná světelná show s kouřovými efekty, které prostupovaly tmou a zahalovaly interprety do tajemného oparu. Nad veškerou hudbou se vyjímal neuvěřitelný výkon bubeníka, který bude jistě v paměti všech zúčastněných dlouhou dobu. Místo bubnování zdánlivě dirigoval hru svého hudebního nástroje neskutečně rychlými pohyby paliček.
Ve večerních hodinách dosáhl areál na hranici své kapacity, a tak musela být přes most spojující Slezkoostravský hrad a Černou louku zavedena kyvadlová doprava. Další nezapomenutelný den letošního ročníku Colours of Ostrava je za námi. Překvapí nás i poslední den festivalu?
