2 fotky 
!SPECIÁL!Světlo spatřila v pořadí již druhá antologie z nakladatelství HOST obsahující Nejlepší české básně! Antologii tentorkát připravovali Miloslav Topinka a Jakub Řehák, křest knihy proběhl v pražské kavárně Krásný ztráty.
Zleva: Miloslav Topinka a Jakub Řehák, Foto: Michal Žák, Topzine.cz
S nápadem vydávat ročenky nejlepších básní přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Šlo o reakci na články a diskuse, které v amerických časopisech vyhlašovaly krizi či dokonce smrt poezie. Úspěch, který edice záhy zaznamenala (podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa), však ukázal, že navzdory proklamacím stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů.
Nejlepší české básně 2010
O krizi či konci poezie se v posledních letech mluví častěji i u nás, a to byl také jeden z důvodů, proč tento projekt loni vznikl — chce ukázat na dobré básně a možná i zjistit, že ani pozorných čtenářů nemá česká poezie zase tak málo. Výsledkem by měl být jakýsi minikánon textů, za jejichž výběr ručí dva konkrétní lidé, a ostatní s jejich výběrem mohou polemizovat a diskutovat o něm. Editor (letos je jím Jakub Řehák) je také autorem studie o současném básnictví; arbitr svazku (Miloslav Topinka) napsal úvodní esej, v němž se dotýká svého vztahu k poezii jako takové i konkrétních textů, které pro antologii vybral. Svazek nabízí přibližně čtyřicet básní z novinek žijících autorů, jež byly uveřejněny v uplynulém roce.
Markéta Potužáková a Přemysl Rut při křtu knihy, Foto: Michal Žák, Topzine.cz
Zatímco první ročník antologie Nejlepší české básně chtěl především poukázat na skutečnost, že pozoruhodná poezie se v Čechách stále píše, letošní, druhý svazek už může tuto jistou zdrženlivost pominout a vydat se na dobrodružný průzkum nejrůznějších podob toho, co nazýváme básní. Tento soubor opět klade jednoduchou, avšak zásadní otázku — co všechno dnes může být poezií? Zda je svazek Nejlepších českých básní zároveň i odpovědí, nechť posoudí každý čtenář sám.
Hravé i vážné, krátké i dlouhé
V každém případě v antologii nalezneme rozmanité podoby, do kterých se poezie může převtělit: básně v pravidelných čtyřveršových strofách, širokodechá pásma, úsporné miniatury i texty, které na první pohled jako básně nevypadají, a přesto se domníváme, že básněmi jsou. Snad by Nejlepší české básně 2010 šlo vnímat i jako příběh poezie, jenž však neskrývá žádné mravní ponaučení, nýbrž jen neopakovatelnou osobní, takřka až fyzickou zkušenost…
Už samotný vydavatelský záměr vzbudil loni řadu rozporuplných reakcí. Poté co svazek vyšel, byl však ohlas takřka bez výhrad příznivý. Například kritik Jan Štolba napsal: „Jak by se dalo začít? Třeba: Musím říci, že antologie Nejlepší české básně je povedená publikace. Nebo: Hrome, když už nečtete poezii, aspoň tenhle výbor si kupte! Případně: Vida, jak by to vypadalo, kdyby poezie bylo soustředěně méně… Či snad: Všechna čest editorům!“
Pokud Vás zajímá, básně jakých autorů byly letos do svazku zařazeny, můžete si Nejlepší české básně 2010 buď koupit, nebo o ně napsat Ježíškovi, anebo si o ně zasoutěžit.
Víte, kdo pořádal loňský ročník Nejlepších českých básní?
a) Karel Šiktanc, Karel Piorecký
b) Jiří Žáček, Jan Těsnohlídek ml.
c) Jiří Dědeček, Kateřina Rudčenková
Své odpovědi posílejte do 15. prosince na adresu soutez@topzine.cz, do předmětu napište slovo BÁSNĚ.
