3 fotky 
Věčný souboj mezi Denní a Noční hlídkou v paralelní realitě, návštěvy virtuálního světa v cyklu Bludiště odrazů, putování vesmírem a další cizí světy z cyklu Hvězdy, ty studené hračky, to vše pochází z mysli jediného člověka. Sergej Vasiljevič Lukjaněnko se právem těší dobré pověsti spisovatele, jemuž se prozatím daří nacházet správný poměr mezi akcí a filozofickými úvahami zasazenými do žánru vědecké fantastiky. Nejinak by tomu mohlo být i v pokračování románu Nanečisto s podobným názvem Načisto.
V prvním dílu se šestadvacetiletý obchodní zástupce malé moskevské firmy, prodávající počítačové komponenty, jednoho dne ocitne v situaci, kdy musí čelit skutečnosti, že v jeho bytě údajně už tři roky bydlí cizí žena, jeho místo u zaměstnavatele neexistuje a jeho přátelé, rodiče ani milovaná dívka ho nepoznávají. Někdo mu vymazává dosavadní život, a Kirill Maximov jen nevěřícně pozoruje, jak ztrácí identitu.
Nebyl by to ovšem Lukjaněnko, kdyby… Kdyby ztracený život, na který byl mladý muž zvyklý, nenahradil životem jiným. Když už se zdá, že pro hrdinu není žádná naděje, ozve se mobilní telefon a zazní hlas Neznámého. Tak se Kirill stává tzv. funkcionálem, tedy bytostí obdařenou výlučnými schopnostmi, jež dostane na starost dozor v na první pohled staré moskevské vodárenské věži, kterou se ovšem dá procházet do jiných světů.
Díky nakladelstvím Argo a Triton můžeme sledovat pokračování životního příběhu Kirilla Maximova, jenž má v úmyslu udělat si jasno v tom, kdo stojí za jeho osudovou proměnou a kdo rozhoduje o něm a mnoha dalších funkcionálech. Vzhledem k zakončení předchůdce (Nanečisto) to nebude mít lehké, neboť se po jeho stopách vydávají mocní nepřátelé. Kirill procestuje Rusko, Ukrajinu, dostane se do Polska a objeví jeden velmi pozoruhodný svět.
Dilogie Kirill Maximov
- Černovik (2005, č. Nanečisto, Triton + Argo 2008)
- Čistovik (2007, č. Načisto, Triton + Argo, 2010)
Snad první otázkou, která přirozeně vyvstane v mysli nejednoho čtenáře těchto řádků, bude: „Dosáhne Maxim vytčeného cíle, nebo se bezmocně zhroutí?“ Další, zcela oprávněný, díl zvědavosti bude zřejmě patřit dotazu ohledně celkové kvality románu. Není tajemstvím, že se ve své domovině dočkal rozporuplného přijetí (v Rusku vyšlo Načisto v roce 2007). Příznivci Lukjaněnkových děl již ale vědí, že je autor může kdykoliv překvapit, a tak nespěchají s rychlými soudy.
Nuže, ani my nebudeme spěchat, proto si počkejte na recenzi, kterou vám na Topzinu přineseme.
