3 fotky 
Je tomu už pár let, co jsem poprvé usedla do školní lavice. Ale pamatuji si to jako by to bylo včera. Měla jsem na sobě zelené květované šaty a na zádech jsem nesla zbrusu novou růžovou aktovku. Každý mi ji musel závidět!
Co mě letos čeká?, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Všichni mí budoucí spolužáci byli vystrojení podobně jako já. Holky copy a sukýnky, kluci košile. Někteří dokonce i s motýlkem! Od rodičů jsem odpoledne dostala kytku a slavnostně jsme vyrazili do McDonaldu. Jo, to byly časy. Dnes jsem ráda, že nezaspím, a na sebe si vezmu to, co mi jako první přijde pod ruku. (A také jsem ráda, že už doma neškemrám: „Půjdeme do Mekáče, prosím!“)
Tenkrát jsem si připadala opravdu důležitě. Už jsem byla ta velká školačka! Nemohla jsem se dočkat druhého, třetího ani dalšího dne. Do školy bych nejradši chodila i o víkendech a mým úhlavním nepřítelem se staly prázdniny. Když si na to dnes vzpomenu, musím se smát.
Teď jsem byla gymnazistka!
Můj druhý první školní den byl na gymnáziu. Bylo mně o pár let více, ale užila jsem si to podobně. Opět jsem se vymódila, už ale méně. Ani mí noví spolužáci nebyli tak vystrojení. Pokud si dobře vzpomínám, motýlka jsem nezahlédla ani jednoho.
Důležitost mě však neopustila, naopak. Teď jsem byla gymnazistka! Zato s tím těšením to bylo jiné. Víkendy jsem milovala, prázdniny se staly spásou.
Papírnictví, nejnavštěvovanější obchod malých školáků, Zdroj: pro-skoly.cz
Třetí první školní den jsem zažila loni. To jsem poprvé překročila vysokoškolský práh. Nastrojenost? Ani omylem. Natěšenost? Spíš jsem byla zvědavá. A nějaká odměna od rodičů? Bohužel. Ten den jsem je vlastně ani neviděla. Dělilo mě od nich celých sto kilometrů.
A tak vlastně dobře, že mě další první školní den nečeká, protože bůh ví, jak by vypadal.
