Letní filmová škola v Uherském Hradišti: Jaké byly první letošní dny?

Zdroj: Marek Malúšek, lfs.cz

Pokud chcete navštívit Letní filmovou školu, můžete si vybrat z jednodenní, třídenní, šestidenní nebo desetidenní akreditace. Letos jsem na Letní filmové škole podruhé a narozdíl od loňska, kdy bylo smutné se vracet už po třech dnech domů, jsem se rozhodla, že budu na festivalu po celou dobu konání. Přijela jsem v pátek večer, původně jsem plánovala, že navštívím letní kino, kde se promítal film Amores Perros v rámci sekce Nový latinsko-americký film, který ráda znovu uvidím.

Nekromantik po půlnoci

Počasí mě však donutilo navštívit půlnoční projekci filmu Nekromantik – nechvalně známý, šokující a odpudivě explicitní snímek o lásce ke tlející mrtvole, který se promítal v sekci Půlnoční delikatesy ve spolupráci s festivalem Otrlého diváka. Půlnoční filmy mají vždy jedinečnou atmosféru, která ani teď nechyběla, ale vzhledem k tomu, že Nekromantik byl opravdu nechutný (převyšoval moje očekávání) a přišel mi zbytečně natahovaný, rozhodla jsem se, že dám raději přednost alkoholu.

Zdroj: movies.popcrunch.com

Nekromantik

Druhý den jsem navštívila čtyři filmy z různých sekcí (Nový latinsko-americký film, Divoká devadesátá, Visegrádský horizont a Film noir). Radši jsem zvolila filmy, které se nebudou reprízovat, abych o nic nepřišla. Ze sekce Film noir jsem viděla Bílý žár a  ze sekce Nový latinsko-americký film Svět jeřábů . Nejvíce jsem byla ale zvědavá na polský film Červená a bílá (Visegrádský horizont) a jako kuriozitu jsem zvolila nechvalně proslulou Kanárskou spojku (Divoká devadesátá).

Na polském filmu Červená a bílá mě zaujala hlavně anotace k filmu: narkotická jízda dresaře Silného. Byla jsem hlavně zvědavá, kdo nebo co je ten dresař. (Dresař proto, že hlavní hrdina často nosil dres.) Film měl spád, byla to opravdu jízda, skoro jsem z plátna nespustila oči, ale chyběla mi logická návaznost některých scén a teď si uvědomuji, že si nejsem jistá, o čem to vlastně bylo. Nicméně film jistě ocení znalci knižní předlohy…

“V tomto filmu je všechno.”

Kanárská spojka, která svého času dostala Plyšového lva, cenu za nejhorší film roku, byla podle očekávání neuvěřitelně chaotická a přeplácaná a opravdu, jak pravil slogan k filmu:  Proč chodit na jiné filmy, když v tomhle je všechno. V tomto filmu bylo opravdu všechno, takže mi bohatě stačilo být v kině jen na půlku filmu. Pobavila mě reakce některých diváků, kteří také odcházeli ze sálu dříve a nezávisle na sobě tvrdili, že kdyby to trvalo alespoň hodinu, tak možná…

Tři přání

Neděle byla, co se výběru filmů týče, úspěšnější. Po letech jsem znovu viděla satirickou komedii Tři přání slovenského režiséra Jána Kadára, kterou moc doporučuji. Myslím si ale, že nejlepší filmy jsou zatím přede mnou (zatím jsem neviděla žádný islandský film) a těším se na ně. Pokud máte volný týden, neváhejte Uherské Hradiště navštívit. Je to, jak říká slogan festivalu, filmový ráj, i když zatím bohužel pořád prší…

Čtěte také

• Letní filmová škola Uherské Hradiště i letos prokázala svou jedinečnost a kvalitu
• Letní filmová škola 2010: Doprovodný program ve formě fotbalu a FAMU?
• Vrchol Letní filmové školy obstaral Ken Loach s podporou dvou fotbalových legend
• Letní filmová škola začala. Na jaká jablka letos láká filmový ráj?
• Amores Perros – Láska je kurva. Zamilované hlášky, na které nejste zvyklí