3 fotky 
!Knižní novinky!Český překlad knihy profesora slavistiky působícího v Americe je i po více jak čtvrt století stále aktuální jako pokus vysvětlit literárně teoretický směr první poloviny 20. století. Pojďme se tedy podívat, co podle Petra Steinera ruský formalismus znamenal a jak ovlivnil současné úvahy o literatuře.
Kazamir Malevič - formalismus v umění, Zdroj: commons.wikimedia.org
Ruský formalismus by se měl vyznačovat jistými společnými rysy, a to zvláště když jeho nástup znamenal prudký zlom v intelektuální tradici. Kupodivu tomu tak není a uchopení teoretických textů ruského formalismu v jediném tahu není možné. Také proto Petr Steiner přirovnává tento literárně teoretický směr k ohňostroji, který se v mžiku rozletěl do všech možných stran.
Právě na obtížné jednotící uchopení ruského formalismu reaguje kniha Petra Steinera, která původně vznikala jako dizertační práce srovnávající ruský formalismus a pražský strukturalismus. Na akademické poměry autor uchopuje tuto problematiku velmi originálním způsobem. Steinerova metoda, uvedená v podtitulu knihy, je metapoetika.
Svou práci jsem nazval „metapoetikou“, protože zkoumá poetiku pomocí poetiky samotné, nebo přesněji řečeno, v pojmech básnických tropů, které daly formalistické debatě o poetice její neobvyklý tvar.
Steiner se pustil do pečlivé badatelské práce, což se mu vyplatilo, protože si povšimnul detailů ve formalistických textech. Tyto detaily byly pro celou práci stěžejní, neboť z nich vychází Steinerova tropologická metoda, kdy se s pomocí tří metafor a jedné synekdochy pokouší formulovat společné rysy ruského formalismu.
Když jsem přemítal o hodnověrném holistickém přístupu k formální škole, napadlo mne mimo jiné, zda bych nemohl teoretický program, který formalisté nabídli pro studium slovesnosti, použít mutatis mutandis na jejich vlastní práce. Právě tak jako se oni při hledání toho, co odlišuje literaturu od jiných oblastí kultury, širokým obloukem vyhnuli tomu, co spisovatel říká, aby se zaměřili na to, jak to řekl, přestal jsem se i já zabývat tím, co formalisté o literatuře tvrdili, a soustředil se na to, jak svá tvrzení formulovali. Ale ani toto obrácení formální metody na formalismus sám ke kýženému výsledku nevedlo: žádné jedinečné „jak“ ruského formalismu se mi nalézt nepodařilo.
Kniha je vedle původní předmluvy doplněna předmluvou k českému vydání, kterého jsme se dočkali až po dlouhých dvaceti šesti letech. Ve stati autor nejdříve představuje formalismus jako takový. Nastiňuje také příčiny vzniku této ve své době radikální proměny v pohledu na literaturu.
Tři metafory a synekdocha
Hlavní část textu se týká předeslaných metafor a synekdochy. Metafory vycházejí z posedlosti Viktora Šklovského analogií stroje a z reakce na toto mechanické vysvětlení v podobě metafory organismu. Třetí formalistickou metaforu autor nazval systémovou a použil ji k vysvětlení mezery v teorii, kterou zanechaly metafory stroje a organismu.
Z autorova pohledu nejdůležitější formalistickou inovaci, tedy chápání jazyka jakožto materiálu poezie, zachycuje třetí kapitola knihy s názvem Synekdocha.
Jazykovědný model, tak můžeme tuto synekdochu nazvat, má své kořeny v zájmu raných formalistů o „básnický jazyk“. Důležitost tohoto pojmu pro celé formalistické hnutí lze jen stěží přecenit. Pavel Medveděv, kritizující toto hnutí z marxistických pozic, zcela oprávněně poznamenává, že „učení o zvláštnostech básnického jazyka tvoří základ, na němž spočívá veškerá ruská formální metoda“. Ale i formalisté sami si byli vědomi výsadního postavení tohoto pojmu. Ohrazovali-li se proti jim vnucované nálepce „formalismus“, hrdě se představovali jako badatelé v oblasti poetického jazyka či přímo jako lingvisté.
Ve čtvrté kapitole se Steiner vrací opět k metapoetické metodě jako takové a s vědomím všech jejích nedostatků i předností ji staví před kritické výtky. Autor zde zdůrazňuje, že se nesnažil o chronologické vymezení ruského formalismu, ale o jeho historické uchopení, skrze které máme možnost nahlédnout sledovanou látku jinou optikou.
Petr Steiner a jeho ideologická kritika
V knize nechybí ani text o autorovi. Petr Steiner své mládí prožil v Praze, kde také započal svá studia na Karlově Univerzitě. Tituly však získal až v New Yorku, kam emigroval. Jeho vědecké zaměření bylo formováno jednak českým původem, jednak v sedmdesátých letech moderním dekonstruktivismem, proti kterému Steiner strukturalistické pojetí bránil.
Později se zaměřil na tzv. ideologickou kritiku, v rámci níž rozebral například Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, Kunderův Žert nebo proces s Rudolfem Slánským. Tyto texty vyšly v češtině v roce 2002 pod názvem Lustrování literatury. Ve své práci se Steiner věnuje také jednotlivým autorům ruské literatury či vydávání antologií, výborů a překladů textů, které spojuje strukturalismus.
Teoretická knihovna
Kniha byla připravena jako dvacátý šestý svazek grantového projektu Teoretická knihovna vycházejícím v nakladatelství Host, který čítá už velké množství svazků z literární teorie a teorie umění. Pokud se pustíte do čtení této složitější, avšak precizně napsané knihy, dozvíte se množství zajímavých souvislostí a získáte nový pohled nejen na vývoj ruského formalismu, ale i na počátky moderní literární teorie jako celku.
Název: Ruský formalismus: Metapoetika
Autor: Petr Steiner
Originální název: Russian Formalism: A Metapoetics
Překlad: František A. Podhajský
Počet stran: 292
Obálka: Boris Mysliveček
Rozměry: 210 x 135 mm
Vazba: brožovaná
Vydal: Host, Brno 2011
Doporučená cena: 299 Kč
