Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Kameraman kontroverzního Turínského koně: Temná stránka lidí se nemá přehlížet

Oldřich Mánert

Oldřich Mánert

29. 7. 2011

!Exkluzivní rozhovor!Fred Kelemen patří v oblasti uměleckých filmů k evropské špičce. Mimo režie se proslavil také svou spoluprací s legendárním Bélou Tarrem, pod jehož poslední film se podepsal coby kameraman. Na letošním ročníku Letní filmové školy uváděl právě nejnovější Tarrrův film Turínský kůň. Jak se mu spolupracovalo se slavným maďarským režisérem? Za Topzine.cz se ptal Oldřich Mánert.

Kameraman filmu Turínský kůň Fred Kelemen, Zdroj: lfs.cz

Jaká byla vaše cesta k filmařské profesi?

Jako mladý jsem studoval spoustu věcí. Zajímal jsem se o hudbu, malířství a mnoho dalších uměleckých odvětví, nejvíce mě ale zajímal film. Rozhodl jsem se tedy přihlásit se na filmovou školu v Berlíně. Byl jsem ale naneštěstí příliš mladý, takže jsem si nakonec musel pár let počkat. Pokračoval jsem tedy v jiných studiích a nakonec se na svou vysněnou školu dostal a úspěšně ji vystudoval.V jedné ze svých esejí uvádíte, že jedním z vašich hlavních cílů jakožto filmaře je předkládat sled obrazů a událostí. Myslíte si, že pohyblivé obrázky mají větší dopad na publikum oproti ostatním uměleckým odvětvím?Myslím si, že filmařina obecně má velmi silný dopad  na lidi, protože se jedná o velmi komplexní druh umění, které kombinuje mnoho prvků přímo působících na naše smysly. V hudbě je například důležitým prvkem čas, ve fotografii nebo malířství tento element chybí. Ve filmu se toto vše spojuje v jeden celek. Nemyslím tím ale, že film je pouhou kombinací těchto prvků. Film je sám o sobě uměním a jako jedno z mála na nás dokáže působit na podvědomé úrovni, podobně jako sny. Já mám filmy rád právě pro tuto podobnost a snažím se ji také výrazně využívat ve svých dílech.

Práce s hudbou a zvukem je ve vašich filmech velmi specifická. Jakou roli pro vás hraje hudba ve filmech? Myslíte si, že současný trend ve filmové hudbě je správný?

Nejsem příliš velkým fanouškem hudby ve filmu, protože je samotná uměleckým směrem, film by měl fungovat i bez ní. Už samotné pohyblivé obrazy mají svou vlastní hudbu a rytmus a obecně všechno, co potřebují. Mnoho tvůrců dodává hudbu dodatečně a nerozvážně, což může být pro výsledný film nebezpečné. Hudba je dnes ve filmech využívána zejména pro dodání chybějících emocí, takže v podstatě nahrazuje pocity, které by podle mne měly být již součastí natočeného materiálu. Navíc je tento přístup také velice manipulativní. V mých filmech, které jsem do této doby natočil, v podstatě nevyužívám žádnou dodatečnou hudbu, snažím se v tomto ohledu spíše o minimalistický přístup.

Vaše filmy jsou většinou velmi depresivní a ukazují místy až nelidskou cestu životem. Snažíte se pouze ukázat temnější část lidské společnosti, nebo ji vidíte jako kompletně zkaženou a zlou?

Nemyslím si, že by moje filmy byly kompletně depresivní. Snažím se pouze o vyváženost. Naše temná stránka by neměla být ignorována. Je prostě součástí našich životů a dělá z nás kompletní bytosti. Připodobnil bych to ke kouli. Pokud byste na ní neviděl stíny, nikdy by nebylo poznat, že se jedná právě o kouli. Je velmi důležité, aby nebylo naše temmné já ve filmech ignorováno.

Na letošní ročník LFŠ dorazil také Emir Kusturica se svou kapelou

Studna vyschla, Zdroj: distributor filmu

Jste, jako kameraman, otevřený novým technologiím, například 3D nebo digitálnímu snímání, nebo jste vyznavačem klasického filmového materiálu?

Všem novým věcem jsem velmi otevřený. Celý jeden svůj snímek jsem například natáčel na digitál. Využíval jsem ho ale jen pro to, čím opravdu je. Nesnažil jsem se maskovat jeho slabiny. Nikdy bych nepoužil digitál tak, abych se snažil navodit pocit, který máte z klasického filmového materiálu. Pokud chce režisér, aby jeho snímek vypadal jako z klasického filmového pásu, měl by ho na něj také točit. Stejně tak pokud chci vizuál jako z mobilního telefonu, budu točit skutečně na mobilní telefon. Nové technologie by měly být používány přesně tak, jak to bylo původně zamýšleno.

Mimo filmový průmysl trávíte svůj čas také režírováním divadelních her. Existuje určitá spojitost mezi prací pro film a divadlo?

Vždy musím najít velmi rozdílné způsoby vyjádření. Spojitost bych hledal například v mé zálibě ve velmi dlouhých záběrech. Dějový čas se při tomto způsobu natáčení blíží tomu divadelnímu. Element času je obecně to, co spojuje divadlo a film.

Vaše snímky jsou nálepkovány jako evropské umělecké art filmy. Co pro vás, jako režiséra, tento termín vůbec znamená?

No, prostě jen to, že jsou evropské a někdo z nich má pocit, že jsou uměním. Což je podle mne pravda (smích).

S režisérem Bélou Tarren spolupracujete více než 15 let. Jak se vám s ním spolupracuje?

Vždy má svou jasnou vizi, jak by měl výsledný film vypadat. Naštěstí se jeho smýšlení o filmu téměř shoduje s mým. Když spolupracujeme na filmu, nejedná se tedy o dialog kameraman a režisér, ale pracujeme spíše jako přátelé. On má ale samozřejmě vždy poslední slovo, přeci jen se jedná o jeho filmy.

V Turínském koni jsou použity v podstatě bezvýhradně extrémně dlouhé záběry. Jak těžké je pro kameramana tyto scény připravit?

Je to samozřejmě velmi těžké, ale především je to pro mne velká výzva. Každý natáčecí den je tak dobrodružstvím, což mám osobně v oblibě. Je to jako chůze po laně, prostě vzrušující. Vše musí být precizně naplánováno – svícení scény, záběrování, soulad pohybu herců a kamery. Toto vše se dá připodobnit k choreografii.

Používali jste především steady cam, nebo i jinou kamerovou techniku?

Většinou se jedná o složité kamerové jízdy. Steady camových záběrů je ve filmu celkem sedm. Používali jsme je zejména při přechodech z interiéru do exteriéru, což nebylo možné provést klasickou kamerovou jízdou.

Kteří umělci (režiséři, hudebníci a podobně) jsou největším zdrojem inspirace pro vaši tvorbu?

Těžko říct. Zdrojů inspirace je opravdu mnoho. Největším zdrojem inspirace obecně je pro mne hudba a malířství. Z malířství čerpám inspiraci hlavně v oblasti práce se světlem.

Otázka na závěr. Jak se vám líbí na Letní filmové škole?

Podobné pojetí filmového festivalu se mi moc líbí. Mám rád spojení projekcí a následných diskuzí s filmovými fanoušky, kteří jsou oproštěni od komerční stránky současné kinematografie. Je skvělé, že tento festival přežívá po takto dlouhou dobu.

S Fredem Kelemenem hovořil Oldřich Mánert

Fred Kelemen je v artových filmových kruzích znám depresivními a audiovizuálně dokonalými snímky Frost, Nightfall a Fallen. Za tyto snímky sbírá ocenění na nejrůznějších filmových festivalech. Mimo režie se postaral také o kameru ve filmech Muž z Londýna a Turínský kůň od uznávaného Bély Tarra.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Kameraman kontroverzního Turínského koně: Temná stránka lidí se nemá přehlížet